Průměrná délka života obyvatel Česka – naděje dožití – vzrostla za 36 let po revoluci v roce 1989 přibližně o osm let. Zvyšovala se dvakrát rychleji než v 36 letech před rokem 1989. Proč?
Nad tím se ve svém analytickém textu na Zdravých Zprávách zamýšlí hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.
—
Otevření se světovému trhu po roce 1989 umožnilo Čechům těžit z pokročilejších západních technologií v nejširším smyslu slova. To platí i v oblastech, které mají přímý a zásadní vliv na zdraví. Sem patří lékařská péče nebo stravování. Přitom ovšem Česká republika dokázala navázat na nezpochybnitelné úspěchy socialistického zdravotnictví, tedy například dále redukovat kojeneckou úmrtnost a udržovat ji pod celoevropským průměrem.
V Číně mění školky na domovy a centra pro seniory. Ti jsou nadšení
Moderní podoba prosperující tržní ekonomiky, doprovázené poměrně robustním systémem sociálního zabezpečení a relativně dostupnou kvalitní lékařskou péčí, znatelně ovlivnila život Čechů. Z hlediska prodlužování lidského života pak hned dvojnásobně příznivěji, než to bylo v době centrálně řízeného hospodářství s omezeným přístupem na světové trhy.
Počet narozených dětí v Česku se dostal na historické minimum
Avšak už za socialismu tehdejší Československo například zásadně redukovalo kojeneckou úmrtnost. Podíl zemřelých dětí do jednoho roku věku se mezi lety 1950 až 1970 snížil z necelých šesti na zhruba dvě procenta. To znamená pod celoevropsky podprůměrnou úroveň. Na celoevropském podprůměru ale zůstává tento ukazatel dodnes. Dnes v České republice činí zhruba 0,2 procenta.
Průměrná délka života a statistiky
Snižování kojenecké úmrtnosti má vliv na prodloužení průměrného lidského života, neboť ubývá těch, kteří zemřou ve velmi raném věku, a průměr tudíž stahují dolů. Zajímavé je, že i přes markantní pokles kojenecké úmrtnosti mezi lety 1950 a 1970 a další její redukci mezi lety 1970 a 1989, na zhruba jedno procento, za socialismu výrazněji nenarostla průměrná délka života Čechů. V roce 1953, tedy 36 let před rokem 1989, činila necelých 68 let. V roce 1989 bezmála 72 let. To značí, že rostla v průměru zhruba o čtyři roky. Letos se pohybuje kolem 80 let [u žen, u mužů je délka dožití kratší, pozn. red.]
Dvojnásobné tempo prodlužování lidského života po roce 1989 v porovnání se situaci před tímto zlomovým rokem českých dějin je výrazným úspěchem. A to proto, že po roce 1989 existuje mnohem omezenější prostor zlepšovat naději dožití při narození dalším výraznějším omezováním kojenecké úmrtnosti, jež je dnes už v podstatě nulová. A navíc i dál klesá. Byť pochopitelně již jen velmi pozvolna [z 0,4 procenta roku 2000 na nynější zmíněnou 0,2 procenta].
Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
