Zdravotně sociální asistenti mají fungovat jako průvodci zdravotní a sociální péčí především pro lidi z okraje společnosti, typicky ve vyloučených lokalitách. Profese už je v katalogu prací veřejného sektoru.
Lidem ve vyloučených lokalitách často pomáhají s orientací v systému obvykle sociální pracovníci. Ti však nezasahují do zdravotních služeb a nemají k tomu ani proškolení.
„Výsledkem je roztříštěná péče bez koordinace. Lidé z okraje společnosti pak systémem propadávají,“ uvedla v Senátu na setkání [27.1.] k projektům na podporu Romů Stanislava Jindrová z Ministerstva práce a sociálních věcí ČR [MPSV].
To by se ale mohlo brzy změnit díky vzniku nové profese zdravotně sociální asistent. Její zařazení do katalogu prací veřejného sektoru popisuje náplň této práce a odměňování. Usnadňuje například obcím, městům a dalším institucím tuto pracovní pozici zřizovat. Práce je podle Jindrové vhodná pro lidi se základním či středoškolským vzděláním a odborným doškolením. Tito pracovníci se sami nejprve zorientují ve zdravotním a sociálním systému.
Na romském sídlišti Luník IX žije v bytě v průměru dvanáct lidí
Myšlenka na vznik profese zdravotně sociální asistent se zrodila v Srbsku a postupně ji převzaly další země. V terénu tato profese funguje už třeba na Slovensku. V Česku se pozice ověřovala od roku 2003 v různých projektech. Ale teprve loni se dostala do zmíněného katalogu prací veřejného sektoru.
Zdravotně sociální asistenti jako pomoc lidem
Nově vymezená profese zdravotně sociální asistent by mohla podle Jindrové pomoc především lidem ve vyloučených lokalitách, kteří jsou často i bez základní zdravotní péče. To se odráží na jejich zdraví a nakonec i průměrné délce dožití.
„Zdravotní stav lidí ve vyloučených lokalitách je dlouhodobě výrazně horší než u běžné populace. Uvádí se až o 15 let kratší doba dožití,“ tvrdí.
Pokud už se u těchto lidí začnou jejich zdravotní problémy léčit, pak ale obvykle pozdě.
„Není to tím, že by lidé neměli o své zdraví zájem, ale je to kombinace faktorů,“ uvádí Jindrová s tím, že je třeba řešit zdravotní i sociální služby zároveň, nikoli odděleně.
Nevítanými sousedy Čechů jsou narkomani, alkoholici, ale i muslimové
Zdravotníci, jak říká, řeší diagnózu a léčbu, už ale nemají přehled o tom, v čem a jak tito lidé často žijí. A také o tom, zda vůbec tito lidé takzvaně z okraje společnosti mají možnost a podmínky k tomu, aby dodržovali doporučený léčebný plán. Oproti tomu sociální pracovníci, kteří pobývají i v terénu a mají dobrý přehled o životě těchto lidí, ale zase nemají možnost, kompetence, k řešení zdravotních věcí.
„Výsledkem je roztříštěná péče bez koordinace. Lidé z okraje společnosti pak systémem propadávají,“ tvrdí Jindrová.
Lidí bez základní zdravotní péče rok od roku přibývá
Podle ní až čtvrtina znevýhodněných lidí z romských komunit nemá registraci u praktického lékaře a více než 80 procent z těchto lidí je bez zubaře. Bezmála pětina romských dětí pak nemá pediatra a až 38 procent romských žen nemá registraci v ambulanci gynekologa.
Ze staršího průzkumu o zdraví Romů v zemích EU vyplývá, že kouřily až čtyři pětiny lidí z této menšiny. Pasivnímu kouření pak bylo vystaveno devět z deseti romských dětí. Cigaret se nevzdala podle zmíněného průzkumu polovina těhotných. Alkohol Romové nepili více než jiní obyvatelé unijních států. Romští dospělí a dospívající ale neměli téměř žádné sportovní aktivity a vesměs se stravovali velmi nezdravě.
Třetina příjemců potravinové pomoci v Česku jsou děti do 18 let
K alespoň mírnému zlepšení této tristní situace by mohli podle Jindrové přispět právě tito zdravotně sociální pracovníci nebo asistenti. Ti by lidem nejen z vyloučených lokalit, ale i ostatním z okraje společnosti, pomohli vkročit do systému sociálních a zdravotních služeb zároveň tak, aby se začlenili do standardní sítě primární péče. Tím by se zlepšil jejich přístup k vlastnímu zdraví a postupně se zmírnil propastný rozdíl v průměrné době dožití těchto lidí oproti většinové populaci.
–ČTK/VRN–
