Vyšší sklony k sebepoškozování a sebevražednému jednání mají děti a dospívající se závislostí na telefonu. Závislostní chování na sociálních sítích nebo hraní her u nich vznikají i bez ohledu na to, jak dlouhý čas na telefonu stráví.
Souvislost mezi návykovým užíváním telefonu a rozvojem duševních nemocí, kdy děti a teenageři trpí nutkáním si ubližovat nebo si sáhnout na život, zjistila studie amerických vědců nedávno publikovaná v uznávaném lékařském časopisu JAMA. Na výsledek odborné studie upozorňuje ve svém článku Real risk to youth mental health is „addictive use,“ not time alone, study finds americký list The New Yourk Times.
„Je to první studie, jež zjistila, že návykové používání je hlavní příčina potíží, nikoliv čas,“ uvedla Yunyu Xiaová, profesorka na Weill Cornell Medical College a hlavní autorka studie.
Její studie zaměřená na dopady užívání chytrých telefonů a různých aplikací v nich na zdraví dětí a dospívajících sledovala více než 4 200 dětí ve Spojených státech. A došla k překvapivému závěru. Dlouhé sledování monitoru telefonu dětmi ve věku 10 let u nich s odstupem čtyř let nevyvolalo významně vyšší výskyt sebevražedných sklonů.
Oproti tomu při nadužívání telefonů adolescenty ve věku 14 let je podle ní dvakrát až třikrát vyšší pravděpodobnost, že si dospívající vypracují vysoký stupeň závislosti a trpí sebevražednými sklony a nutkáním se zraňovat.
Závislost na telefonu i při jeho méně častém používání
Vyšší riziko sebevražedných sklonů vykazovaly ty děti, u nichž se užívání technologií stalo závislostí. To znamená, když měly problém zařízení vypnout, nebo trpěly nutkáním používat ho znovu a znovu. Další nikoli nevýznamný výstup je, že některé z dětí si vypracovaly závislost i tehdy, když telefon používaly spíše zřídka, upozorňují vědci.
Odborníci dále vysvětlují, že návykové jednání se v dětství obtížněji ovládá, protože prefrontální kortex [část mozkové kůry v přední části čelního laloku, pozn. red.], který funguje jako brzda impulsivního jednání, není ještě plně vyvinutý.
Podle doktorky Xiaové by se měl zásah, intervence, zaměřit na dětské návykové chování spíš skrz kognitivní behaviorální psychoterapie než omezováním času přístupu k telefonu.
„Nevíme, zda by pomohlo dětem telefon jednoduše jen odebrat. To někdy může vyvolat v rodině konflikty a vše se ještě zhorší,“ podotkla doktorka.
Děti, které se učí z papíru, ví o třetinu víc než ty s mobily a tablety
Studie zkoumala změny při využívání displeje u 4 285 dětí ve věku zhruba deseti let. Vědci pravidelně sledovali jejich nutkání a potíže, pokud děti neměly k telefonu přístup.
Později, ve věku 14 let, kdy byly hodnoceny jejich sebevražedné sklony a stav mentálního zdraví, 5,1 procenta účastníků výzkumu tyto sklony vykazovaly ve stadiu úmyslu nebo příprav a 17,9 procenta sledovaných dětí o tom uvažovalo.
Vzhledem k metodice výzkumu studie ale nezjistila, zda návykové používání telefonů vyvolává sebevražedné tendence ve věku 14 let. Ale jistě ukázala, že vede k rozvoji duševních problémů.
Odpovědnost za závislosti na telefonu leží i na výrobcích
Zaměření se na návykové jednání má vážné důsledky, tvrdí odborníci. Podstatné je to, že přesouvá více odpovědnosti na technologické společnosti, které přístroje vyvíjejí a na platformy sociálních médií, upozornil Mitch Prinstein z American Psychological Association.
Podle něj jsou to politici, kdo mohou oslovit technologické firmy. A požadovat po nich, aby vyvíjely „technologie přiměřené věku.“ To znamená takové, které neobsahují rysy, kterým dospívající jen těžko odolávají. Například Británie už tento požadavek upravila v roce 2020.
„My jsme to zatím neudělali,“ říká Prinstein s tím, že Spojené státy zatím jen zapracovaly návykové nebezpečí do designu produktů.
Dále upozorňuje, že ne každý rodič má možnosti kontrolovat dítě a jeho čas strávený před obrazovkou telefonu. Zvlášť, pokud potřebuje klid na práci.
„Debaty o čase stráveném před obrazovkou naopak přenášejí břímě omezovat tento čas na rodiče. Úkol je to zvlášť obtížný pro rodiče bez partnera či ty nízkopříjmové,“ uvedl.
„Mluvíme o něčem, čeho nejsou někteří lidé schopni. Protože spoléhají na to, že přístroj dítě zaměstná a uklidní na čas, kdy rodič vykonává domácí práce. Anebo odchází do druhého zaměstnání,“ upozorňuje na další podstatnou souvislost Prinstein.
S tím souvisí další zjištění studie. Podle jejích výsledků vykazují vyšší závislost na sociálních médiích, videohrách a telefonech adolescenti afroamerického a hispánského původu. A dále děti z rodin s ročním příjmem nižším než 75 000 dolarů [cca 1,62 mil. Kč] a děti osamělých nebo méně vzdělaných rodičů.
V USA na sociálních médiích stráví děti 4,8 hodiny denně
U téměř poloviny dětí zahrnutých do studie návykové používání telefonu bylo ve věku 11 let významně vysoké. Dalších 25 procent nebylo závislých do té míry, ale jejich závislost prudce rostla. V poslední skupině „se riziko sebevražedné tendence zvýšilo dvojnásobně,“ uvedla Doktorka Xiaová.
„A tak, když je nebudeme sledovat pravidelně, může riziko velmi vzrůst,“ uvedla.
Duševními poruchami trpí v Česku 13 % dětí. Péče pro ně není
Nová studie zřejmě nezmírní starosti ohledně času stráveného nad displejem. Američtí dospívající tráví na sociálních médiích denně v průměru 4,8 hodiny. Jak zjistil výzkum agentury Gallup z roku 2023.
V knize vydané v roce 2024 „The Anxious Generation“ sociální psycholog Jonathan Haidt označil chytré telefony jako hlavní problém, který ohrožuje duševní zdraví mladých lidí v USA. Od té doby politici zavedli omezení používání telefonů a sociálních médií, hlavně pak ve školách.
Důležité je sledovat nejen čas, ale i to, co děti sledují
Mnoho vědců, kteří zkoumají vztah sociálních médií a duševního zdraví, říkají, že je zatím předčasné před nimi varovat s tím, že výzkumy zatím prokázaly soubor přínosů a hrozeb. Podstatné je podle nich to, čím se na těchto médiích děti zabývají online.
„Už více než deset let víme, že čas strávený na obrazovce je flawed measure [chybné opatření, pozn. red.]. Ale máme tendenci spíše sledovat čas strávený na obrazovce. Namísto abychom se ptali, jak tento čas tráví a proč ho tak trávit chtějí,“ uvedla Candice L. Odgersová, profesorka psychologických věd a informatiky na University of California.
Doktor Jason Nagata, profesor pediatrie na University of California v San Francisku, který se rovněž zabývá vlivy používání telefonů na zdraví dětí a dospívajících, tvrdí, že se svým týmem objevil souvislost mezi trávením dlouhého času u obrazovky dětí ve věku devíti let a jejich sebevražedných sklonů o dva roky později. Každá další hodina strávená u obrazovky zvyšuje riziko rozvoje mentálních potíží, uvádí ke své práci.
Rozdíl oproti první studii podle něj může být v tom, že tým doktorky Xiaové měřil čas u obrazovek desetiletých dětí. A jejich zdravotní stav zkontroloval až o čtyři roky později.
„A čtyři roky jsou opravdu dlouhá doba,“ uvedl s tím, že ho nijak nepřekvapuje, že souvislost časem klesá.
Jean Twengová, pediatrička a výzkumnice došla k podobnému závěru.
„Čas, který stráví u obrazovky desetileté děti, nemá stejný význam jako podobná aktivita 14letých dětí,“ uvedla doktorka, která je i autorkou knihy „Deset pravidel výchovy dětí ve světě high-tech“.
Podle ní čas strávený u obrazovky stejně jako návykové chování jasně ovlivňuje zdraví dětí a dospívajících. A její doporučení tak zní: „Držte děti do 15 let od sociálních médií a telefon jim dejte co nejpozději.“
Michal Achremenko
