Na nově schválený lék evropskou lékovou agenturou čekají pacienti v Česku skoro dva roky. Zatímco ještě v roce 2024 se doba uvedení nového léku do českého zdravotnictví zkracovala, loni se mírně prodloužila, to na průměrných 659 dní.
Loni čekali čeští pacienti na nový lék schválený evropskou lékovou agenturou EMA v průměru 659 dní. O rok dříve v roce 2024 to bylo 581 dní a v roce 2023 činila tato doba dokonce 498 dní. Průměrnou dobu dostupnosti moderních léků v evropských zemích ukazuje čerstvá analýza Patients W.A.I.T Indicator 2025 Evropské federace farmaceutického průmyslu a asociací [EFPIA].
„Za poslední dva roky jsme se v tomto měřítku zhoršili o téměř šest měsíců. To znamená, že ve chvíli, kdy je nový lék schválen evropskou lékovou agenturou, český pacient bude v průměru čekat ještě 659 dní,“ potvrzuje nedobrý trend výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu [AIFP] David Kolář.
Premiantem v rychlosti schvalování nových léků poté, kdy jim vstup na evropský trh povolí evropská léková agentura, dlouhodobě je Německo s průměrnou dobou čekání na lék kolem 160 dní. S větším odstupem ho následují Rakousko s 360 dny. V Dánsku činí tato doba zhruba 370 dní a v Anglii kolem 390 dní.
Lenka Součková: Klinické studie nejsou jen byznys, ale posouvají všechny dál
Na opačném konci žebříčku v časové dostupnosti nových léků stojí Malta a Rumunsko, kde tato doba překračuje i tisíc dní. Kolem 800 dní pak čekají na uvedení nových léků pacienti v Portugalsku a Litvě a déle než 700 dní v Chorvatsku, Polsku a na Slovensku.
Ani v objemu uvedených léků si Česko nepolepšilo
Podle Davida Koláře v žebříčku hodnocení časové dostupnosti léků stále patříme mezi ty úspěšnější země. Nicméně se mírně oddalujeme těm zemím, kterým se chceme v lékové politice přiblížit. Řeč je o Německu nebo Rakousku.
Nejde ale pouze o časovou dostupnost nových léčivých přípravků na tuzemském trhu. V analýze sleduje EFPIA také objem nových léků, které se dostávají na trhy jednotlivých zemí. A ani v tomto měřítku si Česká republika nepolepšila. Z celkem 168 nových léků, které do hodnocení EFPIA zahrnula, se jich v případě Česka dostalo alespoň k jednomu pacientovi 84, tedy polovina. O rok dříve to ale bylo podle analýzy a stejné metodiky měření 62 procent z těchto sledovaných přípravků. Což značí propad o 12 procent.
„Česká republika si sice i nadále vede lépe než většina evropských zemí. Pokles je ale zřetelný a odstup od lídrů roste,“ hodnotí trend Kolář.
Mezi příkladné země i v objemu schválených léků opět patří sousední Německo, kde se k pacientům dostane 93 procent z nově schválených léků. V Rakousku je to 85 procent léků a v Itálii dosahuje tato hodnota 79 procent.
Čeští pacienti čekají na nové léky skoro 2 roky i déle
Prodloužení doby vstupu nových léků do českého systému úhrad má podle Koláře vícero důvodů. Jedním z nich je stále větší administrativní náročnost procesu schvalování. Svou roli v tom sehrává i rostoucí tlak na rozpočty zdravotních pojišťoven. A i jen jednání farmaceutických firem s pojišťovnami se v posledních letech v průměru prodloužilo minimálně o měsíc. Navíc na trh vstupují stále více léky na onemocnění určené pro malou skupinu pacientů. Což přináší vyšší nároky na hodnocení přínosů každého takového léku.
„Z mého pohledu je nezbytné posilovat i personální kapacity Státního ústavu pro kontrolu léčiv, který je pod velkým tlakem,“ upozorňuje Kolář.
V ÚHKT podali pacientovi s revmatoidním onemocněním genovou terapii
K častému argumentu, že rozpočty veřejného zdravotnictví jsou napnuté, Aleš Rod z Centra ekonomických a tržních analýz [CETA] v případě nových léků upozorňuje, že na tyto inovativní léky je třeba nahlížet nikoli jako na náklad, ale jako na investici.
„A ve veřejných rozpočtech bychom měli přednostně směřovat prostředky tam, kde přinášejí nejvyšší hodnostu pro společnost a moderní medicína je bezesporu jednou z těchto oblastí,“ vysvětluje.
Ekonom: Inovativní léky jsou investice, nikoli náklad
Lidé se díky moderní léčbě vracejí do práce, nezůstávají dlouho v pracovní neschopnosti, a tudíž čerpají kratší dobu i nemocenské podpory. Případně nežádají o invalidní důchody. Navíc méně navštěvují zdravotnická zařízení a obecně se stávají díky pokročilé léčbě opět soběstačnými bez závislosti na druhých či sociálním a zdravotním systému.
„Státu pak přinášejí úspory v řádech miliard korun ročně. A zároveň posilují dlouhodobou výkonnost celé ekonomiky,“ dodává Rod.
Z farmaceutického průmyslu těží veřejné rozpočty 25 miliard korun
Na druhou stranu i upozorňuje, že v případě České republiky se naplno nevyčerpává potenciál inovativních terapeutik. Což je dano i tím, že se na tuzemský trh dostávají se zpožděním. Z ekonomického pohledu se tím pak prodlužuje a snižuje návratnost investice do těchto léků.
„Nemůžeme si dovolit šetřit na inovacích ve zdravotnictví,“ zdůraznil Rod.
Důležité je podle něj hradit léčbu včas, řízeně a kontrolovaně, než ji platit pozdě a s nikoli zanedbatelnými následky pozdě nasazené léčby.
Veronika Táchová
