Kosmetika prodávaná v EU smí obsahovat vybrané nanomateriály. Přesněji pak jen pět jejich druhů. A protože některé z nanomateriálů škodí zdraví, spotřebitelé by měli sledovat obsah používaných výrobků.
Povolení k použití nanomateriálu v kosmetice a jiných výrobcích určených pro spotřebitele v zemích EU posuzuje Vědecký výbor pro bezpečnost spotřebitele. Jde o skupinu nezávislých vědců, kteří členům Evropské komise zajišťují poradenství ve věci bezpečnosti výrobků s obsahem určitého nanomateriálu.
„Vědecký výbor pro bezpečnost spotřebitele zatím kladně posoudil celkem pět ingrediencí pro použití v nano formě,“ potvrzuje ve své zprávě Státní zdravotní ústav [SZÚ].
První z nich je barvivo, které lze na obale výrobků najít pod označením Carbon Black [nano] nebo CI 77266 [nano]. Další skupinou ingrediencí jsou pak filtry na ochranu proti slunečnímu záření. Přesně jde o následující látky:
- Methylene Bis-Benzotriazolyl Tetramethylbutylphenol [nano],
- Titanium Dioxide [nano],
- Tris-Biphenyl Triazine [nano],
- Zinc Oxide [nano].
Právě filtry na ochranu proti slunečnímu záření vedou ke zvýšení ochrany spotřebitele. Zajišťují totiž podstatně lepší pokrytí pokožky v místě aplikace výrobku než makro formy stejných látek. A tím pak lépe chrání před slunečním zářením.
Podle SZÚ aktuálně prochází schvalovacím procesem Výboru ještě šestý nanomateriál. Konkrétně jde o koloidní stříbro – Colloidal Silver [nano].
„Finální vyjádření se očekává na začátku roku 2022,“ odhaduje Hana Bendová z Národního referenčního centra pro kosmetiku SZÚ.
V kosmetice se objevují i neschválené nanomateriály
Látky, u nichž si není Vědecký výbor jistý jejich bezpečností pro spotřebitele, pro použití v kosmetickém průmyslu zakáže. Bendová i přesto upozorňuje, že čas od času se na trhu s kosmetikou ale objeví přípravky s obsahem neschválených nanomateriálů.
„Tomu pravděpodobně nelze zcela zabránit a je proto i na spotřebitelích, aby si kontrolovali složení výrobků,“ vysvětluje s tím, že schválených nanomateriálů není mnoho.
Dodává, že všechny složky, které daný kosmetický přípravek obsahuje, jsou na obale výrobku uvedeny slovem INGREDIENTS. Nanomateriály jsou pak specifikované názvem ingredience podle jednotného názvosloví, který je vždy doplněn označením “nano”.
Podle něj si tak spotřebitel může snadno zkontrolovat, zda jím vybraný výrobek nanomateriál obsahuje či nikoli. A může se následně i vědomě rozhodnout, zda přípravek s obsahem nanomateriálu využije, nebo dá raději přednost výrobku bez nano složek.
Až 28 % nanomateriálů v kosmetice jde na péči o pleť
Zástupci Státního zdravotního ústavu upozorňují, že některé z nepovolených nanomateriálů pronikají přes pokožku nebo sliznice do organizmu, kde se ukládají ve vnitřních orgánech a způsobují záněty a jiné toxické reakce. Přitom nejvíce se s nimi lidé setkávají právě v kosmetice, především pak té dekorativní.
„S nanomateriály se můžeme setkat zejména v dekorativní kosmetice, ale i ve výrobcích určených k péči o pleť nebo ve sprejích,“ potvrzuje SZÚ.
Podle něj je v dekorativní kosmetice více než dvanáct procent celkového počtu prodaných kosmetických přípravků s nanomateriály. Ve výrobcích určených k péči o pleť je jejich zastoupení ještě podstatně vyšší, jde zhruba o 28% podíl. Pro lepší představu pak dodejme, že na trh Evropské unie se ročně uvede přibližně 1,2 až 1,5 % výrobků s nano materiály z celkového počtu nově nabízených výrobků.
Nanomateriály je třeba důkladně sledovat
Kontrola složení kosmetických výrobků na obalu je třeba i z toho důvodu, že nanomateriály člověk pouhým okem nespatří a ani je neodhalí například při roztírání daného přípravku na pokožku. To potvrzuje Hana Bendová ze SZÚ.
„Jde o částice v nesloučeném stavu nebo jako agregát či aglomerát ve velikostním rozdělení vnějších rozměrů 1 nm — 100 nm nebo částice, které mají jeden z vnitřních rozměrů menší než 100nm,“ říká s tím, že tyto materiály se dle ní běžně vyskytují i v přírodě. Například v písku.
Bývají ale i uměle vyráběny a přidávány do spotřebních výrobků kvůli jejich specifickým vlastnostem.
„Velmi malá velikost jim dodává zvláštní fyzikální a chemické vlastnosti. Oproti makro formě mohou například měnit barvu nebo jsou transparentní,“ vysvětluje Bendová.
Velikost nanomateriálů se v kontextu spotřebních výrobků pohybuje v rozmezí vnějších rozměrů 1 – 100 nm a pozornost je soustředěná hlavně na nanomateriály nerozpustné a dlouhodobě setrvávající v prostředí.
–VRN–
