Lidé v USA platí za léčbu i miliony. Když je nemají, vezmou jim domy

15
28491
v_USA
Ilustrační foto: Pixabay.com

Salvatore LoGrande onemocněl rakovinou. Dcera Sandy mu slíbila, že dožije ve svém domě, který si koupil za těžce vydělané peníze. Potíž ale přišla, když LoGrande zemřel. V mnoha státech USA se totiž za péči platí rodinnými domy. 

Stát Massachusetts jeho dceři Sandy poslal účet za léčbu otce ve výši 177 000 dolarů [4,1 mil. Kč]. Stát Massachusetts v ní požadoval zaplatit peníze za zdravotní péči, kterou její otec čerpal v rámci vládního zdravotního pojištění Medicaid. A spolu s účtem jí přišlo i upozornění, že pokud v přepočtu více než čtyři miliony korun nezaplatí, státní orgány jí seberou dům po jejím tátovi. Na problémy se zabavováním domů v USA poukazuje americká agentura The Associated Press [AP] v článku State Medicaid offices target dead people´s homes to recoup their healthcare costs.

„Ten dům byl pro otce vším,“ cituje AP sedmapadesátiletou Sandy LoGrandeovou.

Původně si myslela, že jde o omyl, ale realita ji brzy přesvědčila, že o omyl jde maximálně z její strany. Právníci jí naopak vysvětlili, že se jedná o součást rutinního postupu, který americká federální vláda požaduje po každém státu. I jeho prostřednictvím totiž financuje náklady na program Medicaid. Tento program přitom v USA podle AP využívají ti nejchudší lidé. Jsou-li starší 55 let a nemají peníze, jejich majetek pak často automaticky připadne státu. Medicaid získané prostředky z prodeje pak využívá k financování svých služeb, třeba terénní péči zdravotní sestry v domácím prostředí pacienta, uvádí AP.

Příběh Sandy LoGrandeové

Sandy vypráví, jak skončila její dvouletá právní bitva se státem Massachusetts. I jak začala zkušenost jejího otce i jí s Medicaid. Začalo to v roce 2016, několik let před smrtí otce. Když otec onemocněl rakovinou, obrátila se na místní neziskovou organizaci o radu ohledně péče o něj. Organizace ji odkázala na vládní program Medicaid.

„Docela přesně si to pamatuji, jak jsme se ujišťovali v otázce domu. Otec by nikdy nepodepsal smlouvu, která by dům ohrozila. Pracovníci neziskové organizace nám ale jasně řekli, že stát by dům požadoval jen v případě, kdyby se otec přestěhoval do domu s pečovatelskou péčí,“ vzpomíná.

Podle ní tehdy vypadalo všechno docela v pořádku. Otec se léčil a každoročně dostával z programu Medicaid potvrzení o prodloužení smlouvy. Nepříjemné překvapení ale přišlo rok po otcově smrtí.

„Pak přišel ten účet. A byl vůbec první, který jsme dostali. Započítali do něj i krátký pobyt v nemocnici, kde otec dostával léky proti bolesti a za pobyt v hospicu. Nestačila jsem se divit,“ říká Sandy.

Obrátila se proto na právníky. Svou při postavila na tom, že jejího otce ani jí nikdo řádně neinformoval o tom, že součástí úhrady zdravotní péče bude i dům jejího otce. Protože to by její táta i s ohledem na ní, jak říká, nikdy nedopustil. A v právním sporu byla Sandy úspěšná. Stát to s LoGrandeovými vyřešil v roce 2019, když zrušil svůj nárok na dům.

Příběh Imani Mfalmeové

Ve státě Tennessee, který loni získal přes 38,2 milionu dolarů [cca 885 mil Kč] z prodeje asi osmi tisíc nemovitostí v programu Medicaid, se ve svízelné situaci po smrti matky ocitla i Imani Mfalmeová.

„I když se Alzheimerova choroba u matky stále zhoršovala, stále jsem se o ni starala. Ale v roce 2015 jí diagnostikovali rakovinu prsu. A potřebovala dvojitou mastektomii, řešení bylo nad mé síly,“ vypráví Mfalmeová.

Mastektomie je chirurgický zákrok, při kterém se odstraňuje celá mléčná žláza, až na výjimky i s prsním dvorcem a bradavkou. Soukromé zdravotnické zařízení kvůli vysokým nákladům nepřicházelo v úvahu, a tak Imani Mfalmeová spolu s matkou hledaly pomoc.

„Pak nás doma navštívil zástupce místní kanceláře Medicaidu. Požádal mě, abych vybrala matčin bankovní účet a těmito penězi platila péči o matku. A tak se matka dostala do programu,“ vzpomíná Mfalmeová.

Vzpomíná také, jak ji během jednání se zástupcem programu zarazila otázka, kterou jí zástupce Madicaidu položil třikrát. Otázka zněla: „Tenhle dům patří matce?“

Ministr Válek dál trvá na převzetí rezervních fondů pojišťoven

Zástupce, jak uvedla Mfalmeová, se ale ani slovem nezmínil o tom, že by měla být nucena dům prodat, aby po smrti matky zaplatila účty. Když matka zemřela, pobočka Medicaidu jí ale sdělila, že za poskytnutou péči dluží 225 000 dolarů [cca 5,2 mil. Kč]. Pokud nezaplatí, pak soud vydá dům do vlastnictví státu Tennessee.

Dvaačtyřicetiletá Mfalmeová se bránila, že zaplatí tolik, kolik může, ale že domu by se vzdala nerada. Upozorňovala na to, že její matka, černoška, si domem ve městě Knoxville splnila sen. A to z peněz, které vysoudila za diskriminaci ze strany firmy Boeing. Firma jí platila méně než jejím mužským spolupracovníkům.

„Houževnatě bojovala za rovnoprávnost. Ale jen proto, aby pak přišla o vše, když onemocněla. To je prostě zoufalé,“ stěžuje si Mfalmeová, která sama trpí vážnou nemocí.

Pobočka Medicaidu v Tennessee, TennCare, na otázky AP odpověděla, že k případu nesdělí žádné podrobnosti.

Proti praktikám Medicaid se v USA zvedá odpor

Praxe se zabavováním domů v rámci programu Medicaid podle AP dlouhodobě vzbuzuje vlnu nevole. Kritici se domnívají, že opatření je až příliš kruté, zatímco výnos z něj je příliš nízký. Tvoří asi jen jedno procento z více než 150 miliard dolarů [cca 3,5 bil. Kč], které Medicaid na svoje služby ročně vynaloží. Rovněž tvrdí, že mnoho států své občany před podpisem smlouvy s Medicaid nevaruje, že by pozůstalí mohli přijít o svoje bydlení.

„Je to jeden z nejkrutějších a nejméně efektivních programů, co jsme viděli,“ říká Jan Schakowsky, demokratický reprezentant státu Illinois, a dodává: „Je to program, který nepřináší užitek nikomu.“

Biden navrhuje zvýšení daní kvůli programu Medicare

I proto počátkem tohoto měsíce znovu navrhnul novou legislativu. Ta by ukončila mandát federální vlády požadovat domy pacientů v rámci Medicaid. Argumentuje, že zákon poškozuje rodiny, které kvůli zdravotní péči přijdou o dům. A zanedbatelnou finanční návratností z prodeje nemovitostí oproti vynaloženým penězům na zdravotní péči.

Poukazuje i na to, že praxe se liší podle jednotlivých států. Některé státy uplatňují na dům zástavní právo, jiné nikoliv. Některé pobočky Medicaidu se snaží získat od pacientů náhradu za veškeré zdravotní úkony, za návštěvu lékařů nebo za předpisy, jiné vyžadují jen náhradu za dlouhodobou péči.

„Stát Aljaška a Arizona v minulých letech nárokovaly jen asi tucet nemovitostí. Jiné státy tisíce nemovitostí v celkové ceně stovek milionů dolarů,“ říká.

Na vrcholu žebříčku v USA jsou státy New York a Ohio, které podle zjištění Dayton Daily News zabavením nemovitostí získaly za jediný rok sto milionů dolarů.

[Pozn. red.: Žebříček Dayton Daily News nelze doplnit, protože americký list je aktuálně ve většině evropských zemí nedostupný kvůli GDPR.]

Zabavování domů v USA je problém, tvrdí už i Medicaid

Proti zabavování domů se staví podle AP i samotní zástupci programu Medicaid. Odvolávají se na zkušenosti z praxe.

„Získávání nemovitostí často jen zachovává nerovnoměrnost bohatství a mezigenerační bídu,“ říká ředitelka strategie v Medicaid Katherine Howittová.

Odolává se na zprávu nezávislé agentury Medicaid a CHIP Payment and Access Commission, která Kongresu poskytuje analýzy politických rozhodnutí. Ta potvrzuje, že politika států ohledně nároku na dům zemřelého je v USA dost rozdílná. Kongresu už i doporučila změnu zákona, který platí od roku 1993. Místo povinnosti států získávat peníze z nemovitostí navrhuje tuto povinnost změnit na možnost získání nemovitosti.

Avšak v Kongresu, v němž mnozí Republikáni volají po omezení Medicaid, nemá podle AP  návrh zákona velkou šanci uspět.

„Problém je, že mnoho lidí stále neví a nechápe původní záměr opatření, jehož smyslem bylo přesvědčit lidi, aby si šetřili na dlouhodobou zdravotní péči. Protože jinak se vystavují nebezpečí, že přijdou o dům,“ říká Stephen Moses, který pracuje pro konzervativní Paragon Health Institute.

Podle něj záměrem bylo, aby lidé, kteří potřebují dlouhodobou péči, ji také dostali. Ale současně se cílilo i na to, aby lidé věděli, že si musí platit zdravotní pojištění.

„A to právě proto, aby si byli schopni zaplatit soukromou péči. A aby neskončili v pasti veřejného zdravotního programu,“ dodává.

Proti praxi zabavování domů se staví i pojišťovny

Zajímavé ale je i šetření kansaského programu provedené Health and Human Services. To zjistilo, že opatření propadnutí domů je efektivní. Za sledované období vyneslo 37 milionů dolarů [cca 857 mil. Kč] při nákladech ve výši pět milionů dolarů [cca 116 mil. Kč]. Přesto stát ale ne v každém případě získal peníze z nemovitostí za zdravotní péči od těch, jejichž péče stála nejvíc.

Farma firmy v USA jsou proti zlevňování předepisovaných léků

Jsou tu ale i docela obrácené případy. Nadace největších amerických zdravotních pojišťoven minulý měsíc proto vyzvala například stát Massachusetts, aby zrevidoval své postupy, které zahrnují vybírání úhrad většiny nákladů Medicaid nad rámec minimálních vládních požadavků. Což stát Massachusetts činí, aby získal zpět dlouhodobé výdaje na zdravotní péči. Nadace The Blue Cross Shield Foundation z Massachusetts přímo doporučila schválení zákona, který by tyto dodatečné výběry rovnou zakázal.

Michal Achremenko

15 KOMENTÁŘE

  1. Jako obvykle v techto clancich o chudaccich se zabavenymi domy se taktne neuvadi, ze tihle jedinci si neplatili, nebo platili jen nejake minimum tamniho zdravotniho pojisteni a takto “usetrene” penize v dobe kdy byli zdravi rozfofrovali za kraviny. V US neni povinnost platit zdravotni pojisteni jako u nas. A kdyz prisla nemoc, pak se zas hrozne divi ze za ne nikdo nechce platit lecbu. Ti lide jsou obycejni pokrytci a clanek je klasicka levicacka propaganda.

  2. No u nás zase zaplatíme za zdravotní a sociální pojištění za život tolik peněž , že bychom ten dům zase měli. Zrušením povinného zdravotního a sociálního pojištění by se vyřešili dva velké problémy Česka – důchodová reforma a černá díra ve zdravotnictví.
    Takže si to komunistické myšlení strčte někam.

    • Počkej,ty budeš taky starý a nemocný – pak budeš kňučet aby ti státní zdravotnictví pomohlo, když budeš na to mít sílu.
      Stáří a nemoc je o tom, že ti potřební lidé mnohdy ani už nevnímají co se kolem nich děje a je na nás všech aby jsme se o tyto lidi postarali!
      Když zrušíte povinnost zdravotního a sociálního pojištění (vlhký sen Pětidemolice), zavládne chaos a jako houby po dešti vyrazí zloději (pardon podnikatelé) typu Amerického Medicaid – exekučně zabírat nemovitosti nemocným lidem, po tom toužíte?!

  3. Pane Merlo,
    predevsim napriklad afroamericka zena nema sanci usetrit na zdravotni pojisteni, ktere stoji i tisic dolaru mesicne a vice. Pri jeji nizke mzde je rada, pokud si zaplati jidlo a benzin do prace. Pojisteni je pro vetsinu lidi nemozne a pokud i pojisteni onemocni, pojistovna jim oznami,ze jim lecbu hradit nebude, v lepsim pripade vysokou spoluucast. Vsechny zisky jdou vybranym spolecnostem, ktere lobuji u politiku.Vazne onemocnet, znamena pro vetsinu lidi ztratu veskereho majetku a dustojnosti. Lidska prava jsou nedovolatelna, pokud jde o penize.

    • Jasne, chudacek afroamericka zena nevydela na jidlo, ale musi mit svuj barak (ktery ji nasledne zabavuji) 2 auta, televizi pres pul pokoje, denne se stravuje v hospodach, protoze prece jako americanka nebude varit apod. A na placeni zdravotniho pojisteni kasle, protoze prece bez auta nemuze zit, coz se ji ale nasledne vymsti. A ano, v US je zdravotni pece draha, protoze zdravotnicky personal na ty vase vymodlene “ferove mzdy”.

  4. Tady v ČR je to úplně jinak. Za léčbu nic nechtějí. Akorát,že ta léčba většinou pouze uspíší smrt. Hlavně to ozařování udělá z relativně zdravého člověka mrzáka. Tady v okresních nemocnicích na východě Moravy je to katastrofa. Už vím o několika případech kdy doktoři tvrdili že člověk je naprosto v pořádku a do pár měsíců zemřel na rakovinu. Jediná odborná péče je v Praze. Moje teta podnikatelka prošla několika nemocnicemi,byla i v Olomouci a všude ji řekli že je zdravá a bolest žaludku pro kterou nemohla ani spát a křičela bolestí si vymýšlí.Nakonec zemřela na rakovinu slinivky.Hodně známých mělo problémy a tady je doktoři odmítali nechat vyšetřit. Až přes úplatky a známé se dostali do Prahy kde jim odborníci řekli že jsou ve finálním stádiu a mají pár měsíců života.Sice si platíme zdravotní ale většinou naprosto k ničemu. Odborné pomoci se dostane pouze lidem v Praze a to ještě ne všech pražských nemocnicích.

    • Nesmíte čekat a vyhledat (oni vás nevyhodí – zatím) okamžitě ambulanci v nemocnici.
      Vemte si třeba rakovinu zažívacího ústrojí, než se dostanete na gastroskopii či kolonoskopii je to kolem 4 měsíců (a to nejste ještě objednaný na vyšetření v nemocnici) – tak že kdo čeká, muže si rovnou jít objednat pohřeb.
      Nečekat a rychle konat!

  5. Milí čeští američani!!Prosadíme korenspodenční volbu získáte české občanství a my Vás v Česku vyléčíme za pár korun.Uvažujte!!!!

  6. Pravda, oproti článku, je poněkud jinde a skutečnost je asi tak půl na půl. Situaci se nejvíce blíží příspěvek paní Marie v 8:18h.
    Americké zdravotnictví, i sociální systém, je oproti evropskému pojetí někde jinde. Praktiky systému Medicaid neznám, ale faktem je, že spousta Američanů si neponechává žádnou finanční rezervu na důchod a už vůbec na na zdravotní péči. Lidé se hodně spoléhají na stát, jenž však není ochoten platit všechno. Americké zdravotnictví je kvalitní, hlavně soukromé, ale zároveň je velmi drahé. Platby zdravotním pojišťovnám za zdravotní pojištění jsou odstupňované dle rozsahu poskytované péče a čím širší rozsah, tím je pojištění dražší. Může dosáhnout až několika tisíc USD za měsíc. Vyšší úroveň pojištění si může dovolit jen málokdo, takové už docela slušné může stát cca 2000 USD/měs., proto si podstatná většina platí nižší částky, pak ovšem se krátí pojišťovnou hrazený rozsah péče a navyšuje se spoluúčast pacienta, kterou bude v případě zdravotnických výkonů či výpomocné péče uhradit. Na všechno jsou řádně uzavřeny s pojišťovnami smlouvy, kde je zároveň deklarován i garantovaný rozsah péče. Problém je, že řada Američanů toto neumí dost dobře pochopit a pak nastanou tyto případy, jak to popisuje článek. Takže problém je na straně státu, že nemá vytvořen jednotný a přesně deklarovaný systém, ale i na straně lidí v USA, že nejdřív uvažují emotivně ve snaze pomoci členům rodiny, aniž by si řádně zjistili, k čemu se zavazují, ale pak se nestačí divit.
    Příkladně lze porovnat systém USA a ČR na úrovni praktických lékařů.
    V USA jdou lidé k praktikovi až opravdu s vážnými potížemi, protože za návštěvu zaplatí něco mezi 200 až 300 USD, ale praktika uživí méně pacientů a může se jim opravdu věnovat. Ale také je to dáno i vzdálenostmi pacient – lékař, s rýmou či běžným kašlem se nevyplatí jet několik mil k praktikovi.
    V ČR je návštěva praktika zdarma, proto jdou lidé k praktikovi s každou blbostí a za své pojištění požadují adekvátní péči. Není výjimkou, kdy na každé píchnutí požadují vyšetření celého těla na magnetické rezonanci, které se nákladově pohybuje v řádu desítek tisíc. Jenže praktik je limitován předepsanou nákladovostí v rámci svých výkonů!!! A za svou péči o pacienty praktik dostává kapitační platbu, jejíž základní sazba aktuálně činí 72 Kč/měsíc/za 1 registrovaného pacienta. Tak za částku v této měsíční výši, v ČR, pracují už jen a pouze praktici!! Proto, aby mohli unést nákladovost ordinace, musí mít nejméně 2000 registrovaných pacientů, a spíš více, což se pak ovšem, spolu s další povinnou lékařskou agendou, adekvátně promítá do časového limitu na jednoho pacienta. Jenže i tak, při tomto ohodnocení, je ta péče většiny praktiků ještě stále hodně dobrá.

    • Kapitační platba je jen jednou částí úhrady za poskytování zdravotní péče všeobecných praktických lékařů a praktických lékařů pro děti a dorost. Praktičtí lékaři jsou odměňováni tzv. kombinovanou kapitačně-výkonovou platbou. Ta se skládá ze dvou částí – zmiňované kapitační platby a dále platby za provedené výkony, které nejsou zahrnuté do kapitační platby. /// Ze stránek VoZP. /// Kdyby praktik žil jen z kapitační platby, neuživil by se. Znám jednu praktičku osobně a fakticky od začátku kariéry do současnosti. Začínala od nuly v cizí ordinaci. Dnes pracuje max 4x týdně a rozhodně nemá ani 1000 pacientů. A to ty pacoše sdílí s kolegyní. Dělávám si z ní kozy, když jí říkám, že za komanče se lidi léčili, dnes se nemoci jen potlačují, aby byly plné čekárny. Ke každé té blbosti hrazené kapitační platbou se totiž dá přišít úkon hrazený výkonem.

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here