Průměrná délka dožití od 90. let v Česku narostla asi o osm let a politici se obávají vysokého počtu seniorů v budoucích dvou dekádách. Situace ale není tak zlá, jak se zdá. Vysokého věku se dožívá dobře zajištěná část populace. Problém je jinde.
„Vrací se nám to, že sociální vyloučení a sociální chudoba opět zabíjí,“ uvedla na sněmovním kulatém stolu [27.4.] s názvem Cesta k udržitelnému demografickému vývoji a mezigenerační solidaritě Lucie Vidovićová z Masarykovy univerzity v Brně a Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí.
Vyvrací tak časté argumenty nejen politiků, ale i ekonomů a dalších odborníků, že nás stárnutí populace dožene, pokud na něj nezačneme rychle reagovat. Například změnami v důchodech, systému organizace sociální péče a dalšími. Změny se očekávají jinde.
Podle Vidovićové se v Česku stejně jako například v Británii nebo Spojených státech ukazuje, že prodlužující se průměrná doba dožití se dotýká nikoli všech. Ale pouze ekonomicky dobře zajištěných lidí. Tedy těch, kterým se v životě dostává kvalitní vzdělání, kvalitní bydlení, kvalitní zdravotní péče a pak slušně placená a nezatěžující práce.
„To, že česká společnost stárne, je zkratkovitá informace, která skrývá problémy, které jsou socio-ekonomického původu,“ uvedla socioložka.
Když nejste chudí, máte šanci zestárnout
I v Česku obdobně jako v rozvinutých ekonomikách se ukázaly obrovské rozdíly v průměrné délce dožití mezi socioekonomickými skupinami. Jinak řečeno naději na delší život mají děti, které se narodí v dobře finančně zajištěných rodinách. Děti z chudých poměrů, vyloučených lokalit, mají podstatně nižší šance, naděje, že se dožijí průměrného věku dožití. Ten v ČR dosahuje u žen průměru 83 let a u mužů 77 let.
„Rozdíl v dožití mezi nejlépe prosperujícími a méně rozvinutými regiony v Česku je v průměru čtyři roky,“ upozornila Vidovićová.
V Singapuru jsou i staří lidé zdraví, dodržují totiž pravidla
Z globálního pohledu pak stojí za zmínění, že rozdíl průměrného dožití lidí v zemích s nejlepšími ekonomickými výsledky a lidmi žijícími v subsaharské Africe je zhruba 40 let.
„Vrací se nám to, že sociální vyloučení a sociální chudoba tady zabíjí,“ uvedla k situaci v České republice Vidovićová.
Na ubytovnách v Česku žije 3 tisíce dětí. A hrozí jim ústavní péče
Podtrhla, že narůstající průměrné délky dožití jednoznačně dosahují vysokopříjmové skupiny populace. Ty rostou mnohem rychleji než nízkopříjmové populace. Upozornila na podstatný trend, který se v diskuzích o stárnutí populace ale často opomíjí.
„Když nejste chudí, tak tady máte šanci zestárnout,“ řekla s tím, že tímto směrem a touto problematikou by se měly současné politiky zaobírat.
Stárnutí není tsunami ani společenská katastrofa
I přes skutečnost, že vysokého věku se v Česku často dočkají lidé s vyššími příjmy, se zde podle Vidovićové stále dokola opakuje, „že se na nás valí šedá tsunami a že nás stárnutí ohrožuje“.
„Ale nás neohrožuje stárnutí či demografická změna, ale sociální nerovnosti u dětí a starších lidí,“ vysvětlila.
Na žloutenku „áčko“ loni v ČR umírali hlavně alkoholici. Často přímo na ulici
Debaty o tom, že stárnutí populace je katastrofou a časovanou bombou pro Českou republiku kvůli nepoměru ekonomicky aktivních a neaktivních lidí považuje za zcestné.
„Pokud použijeme adekvátní míry, pak tam žádná velká změna není,“ uzavírá s dovětkem, že do systému navíc rychle vstupuje technologický sektor, který přinese i změny k lepšímu.
Veronika Táchová
