Švédsko za podpory sedmi unijních zemí upozornilo ministry zdravotnictví EU na nebezpečí, že by se v budoucnu mohli v manželství setkávat poloviční sourozenci a hrozí růst výskytu dědičných onemocnění. Dárci spermatu totiž dobývají Evropu.
Uvádí to bruselský server Politico v článku EU weights sperm donor cap to curb risk of accidental incest.
„Toto nebezpečí podceňujeme už dost dlouho,“ cituje server belgického politika pod podmínkou anonymity.
Podle něj by měla Evropská unie [EU] omezit počet dětí ze spermatu od jednoho dárce.
„Mezinárodní omezení dárcovství spermatu je určitě krok správným směrem,“ dodal.
V podobném duchu hovoří výzkumnice Švédské národní rady pro etiku v medicíně Carolina Östgrenová.
„Nechceme, aby genetičtí sourozenci zakládali rodiny,“ říká a odkazuje na neomezené možnosti darování spermatu v zemích EU.
Švédská rada pro etiku se tímto problémem zabývá od roku 2023. Tehdy vyšel v deníku Dagens Nyheter kritický článek. V něm stálo, že švédské kliniky prodávají darované sperma do zahraničí. Deník došel k závěru, že ze spermatu od jednoho dárce se počne i více než 50 dětí.
„Ve Švédsku může být sperma od jednoho dárce aplikováno pouze šesti ženám. Avšak není dáno, kolik dětí se takto může narodit v jiných zemích. A kliniky toho využívají, když takto národní limit překračují,“ říká Östgrenová.
O pohlaví dítěte „rozhoduje“ výhradně muž, říká prof. Trávník
Problém podle ní spočívá i v tom, že mnohé kryobanky, spermatické a vaječné, si dané limity maximálního počtu příjemců spermatu od jednoho dárce stanovují samy. Jedna z klinik podle uvedeného článku si stanovila limit 25 rodin na celém světě. Dárci jsou o vývozu svého spermatu informováni, avšak jeho příjemci nevědí, že jejich děti mohou mít desítky nevlastních sourozenců.
Darování spermatu: Jaké to nese problémy
List Politico upozorňuje, že nedávno došlo k případu, kdy dárce trpěl vzácnou formou rakoviny ovlivňující geny. Jeho sperma přesto lékaři použili k početí nejméně 67 dětí. U deseti z nich později tuto rakovinu diagnostikovali.
„To je další příklad a důvod, proč by mělo dojít k regulaci na mezinárodní úrovni,“ konstatuje Östgrenová.
Zástupci sperma bank na toto téma ale nahlížejí jinak. Mluvčí European Sperm Bank [ESB], největší evropské kryobanky, která distribuuje sperma a vajíčka do 80 zemí, Julie Paulli Budtzová tvrdí, že dárci procházejí důkladnou zdravotní prohlídkou a vyšetřuje se i jejich rodinná historie.
„Z lékařského hlediska je takový dárce mnohem bezpečnější než přirozené početí,“ uvedla.
Podle Petera Reesleva z dánské Fertility Consultancy, která poskytuje informace klinikám zabývajícími se umělým početím, je prověřování dárců kvalitní a bezpečné. Ani podle něj ale není 100%.
„Tyto testy třeba neodhalí genovou mutaci TP53, která způsobuje rakovinu. Nikdy si nemůžeme být stoprocentně jistí, že odhalíme každé nebezpečí,“ vysvětluje.
Náš tatínek má zhruba 550 dětí
V průměru má každý evropský muž jedno nebo dvě děti. Avšak prostřednictvím umělého oplodnění jich může mít až 550 jako v případě holandského dárce, jemuž úřady další darování spermatu zakázaly.
Odborníci se shodují v tom, že centrální registr dárců spermatu může omezit počet příjemců. Domněnka, že je možné vyloučit zjištění zdravotních problémů dárců spermatu, je ale naivní.
„Nemůžeme prozkoumat celou genetickou výbavu všech dárců spermatu. O tom není sporu,“ uvedl Edwige Kasper, biolog z francouzského Rouen University Hospital, a za příklad dal právě rizika spojená s rakovinou dárců.
„Ale to je vzácný způsob rozšiřování genetických chorob. Ne každý člověk má po celé Evropě 75 dětí,“ uvedl na konferenci European Society of Human Genetics v Milánu.
Obavy ale neplynou jen z možnosti nebezpečí přenosu dědičných nemocí a možného incestu. Díky zvýšenému testování DNA a kontaktu přes sociální média se v celosvětovém měřítku objevují, a nakonec i potkávají tucty, možná stovky genetických nevlastních sourozenců, uvádí nejmenovaný belgický činitel. Podle něj to rozhodně není správné.
„Zjištění, že máte v Evropě, nebo dokonce na celém světě tucty nevlastních sester a bratrů je na psychiku docela nápor,“ říká a doplňuje: „Svět se stále zmenšuje. Lidé se hledají a nacházejí se.“
Darování spermatu a pozice sperma bank
Kryobanky varují, že zavedení limitu příjemců darovaného spermatu omezí nabídku, která je už teď nízká. Zástupci evropské spermabanky ESB upozorňují, že jen tři až pět procent dárců z celkového počtu, kteří se podrobí předběžnému vyšetření, projdou náročnými testy.
„Pokud by se zavedly až příliš přísné limity pro finální využití spermatu od jednoho dárce, zvedlo by to náklady na screening, prodloužilo čekací lhůty a prodražilo náklady příjemců,“ říká mluvčí banky Budtzová.
Podle jejích slov je logické, aby se sperma dárce použilo v co nejvyšším možném počtu.
Östgrenová ze švédské rady pro etiku v medicíně ale kontruje tím, že tento argument má pouze ekonomický základ.
„Ano, ESB omezuje počet příjemců od jednoho dárce na 75, ale i to je celkem dost,“ říká a upozorňuje, že jiné spermabanky mají limity ještě vyšší.
Ekonomika celého procesu je rovněž zajímavá. Náklady na darované sperma jednoho příjemce se pohybují od 700 do 1 100 eur [cca 17 346 až 27 258 Kč]. To ale jen za předpokladu, že budoucí rodiče nezvolí možnost exkluzivního dárce. Což znamená, že jeho sperma obdrží pouze jediná rodina. Pak jsou náklady násobně vyšší.
Omezení darování spermatu je velké téma
Peter Reeslev z dánské Fertility Consultancy souhlasí s tím, že otázka omezení počtu darovaných dávek spermatu je aktuální. Důležitá je podle něj ale i identita dárce. Vysvětluje, že v některých zemích se totožnost dárce tají, pokud dítě netrpí závažnými zdravotními problémy. V jiných zemích mohou příjemci totožnost dárce znát. Například v Dánsku nechávají na rozhodnutí dárce, zda chce být anonymní, nebo známý.
To zmiňuje i belgický činitel, jenž si přál zůstat v anonymitě. První, co chce změnit, je to, aby dárci nezůstávali v anonymitě.
„Dítě má právo vědět, kdo je jeho rodič. Rovněž se zasazujeme za evropský dárcovský registr,“ uvedl.
I proto podle něj Belgie podporuje iniciativu Švédska, Norska, Finska a Dánska a dalších unijních zemí, které žádají omezení mezinárodní distribuce spermatu. Zmíněné země k tomu dokonce vypracovaly společnou zprávu.
„Jsme rádi, že se tento problém bere vážně a diskutuje se o něm na evropské úrovni,“ vítá iniciativu Östgrenová.
Upozorňuje ale i na novou unijní regulaci substancí lidského původu, která vejde v platnost v roce 2027. Problém podle ní spočívá v tom, že ta sice sjednocuje dosud rozdílná pravidla a standardy v této otázce, ale vůbec nezahrnuje omezení příjemců spermatu a centrální registr dárců. Tvrdí, že právě to se musí rychle změnit.
„Dokud se toto nezmění, sperma od jednoho dárce se bude vyvážet nejen do všech evropských zemí, ale i do celého světa,“ uzavírá.
Michal Achremenko
