Poskytovatelé zdravotních služeb nemohou krajským hygienickým stanicím předávat informace o pacientech „jen tak“ po telefonu, pokud k tomu nesplní zákonné podmínky. Ochrana zdravotních dat spadá do práva na soukromí.
K prolomení mlčenlivosti v komunikaci zdravotních údajů pacientů nestačí ani to, že hygienická stanice takový postup neformálně doporučí po telefonu. Podmínky vyjasňuje aktuální rozsudek Nejvyššího správního soudu [NSS].
Spor ohledně způsobu komunikace zdravotních údajů mezi krajskými hygienami a poskytovateli zdravotních služeb otevřel případ dítěte, které se v létě roku 2021 poranilo v zoologické zahradě. Dítě si způsobilo hlubokou tržní ránu. Zákonná zástupkyně dítěte po jeho přijetí do nemocniční péče kvůli akutnímu ošetření odmítla očkování proti tetanu.
Lékař při ošetření dítěte v nemocnici totiž zjistil, že dítě není očkované proti tetanu. Poté, kdy zákonná zástupkyně odmítla podání vakcíny dítěti, se nemocnice telefonicky spojila s krajskou hygienickou stanicí. A předala jí negativní revers. Včetně osobních údajů dítěte a stručné informace o jeho zdravotním stavu.
Předávání zdravotních dat po telefonu je přestupek
Podle Krajského úřadu Olomouckého kraje se tím nemocnice ale dopustila přestupku. Zákon o zdravotních službách totiž stanovuje povinnost mlčenlivosti. Konkrétně říká, že „poskytovatel je povinen zachovat mlčenlivost o všech skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb“. A to podle krajského úřadu nemocnice tehdy neudělala.
I tato povinnost mlčenlivosti se dá ve vymezených případech prolomit. Podle krajského úřadu stejně jako Ministerstva zdravotnictví ČR [MZd ČR] žádná ze zákonných výjimek v danou situaci ale nenastala.
Pozůstalé po zemřelých kvůli očkování proti covidu stát odškodní
Olomoucký krajský soud, ke kterému se spor dostal, rozhodnutí úřadů ale nakonec zrušil. Nemocnice podle soudu postupovala ve věci komunikace s krajskou hygienou správně. Aby hygienici mohli plnit své povinnosti v oblasti prevence infekčních onemocnění, potřebují podle výkladu krajského soudu nástroje pro získání potřebných informací. A to včetně údajů o povinném očkování, uvedl tehdy krajský soud v Olomouci.
Ochrana zdravotních údajů je součástí práva na soukromí
Ministerstvo zdravotnictví následně podalo proti rozhodnutí soudu kasační stížnost. Na jejím základě Nejvyšší správní soud [NSS] rozsudek krajského soudu zrušil. Při novém rozhodování tak bude krajský soud vázaný právním názorem vyšší instance, v tomto případě NSS.
Soud v tomto případě zdůraznil, že ochrana údajů o zdravotním stavu je součástí práva na soukromí. Výjimky z mlčenlivosti je nutné vykládat restriktivně.
„To znamená, že žádost o sdělení těchto informací by zpravidla měla být písemná. A to proto, aby byla později zpětně prokazatelná,“ vysvětlil NSS.
Ten zároveň uvedl, že zákon umožňuje hygienickým stanicím získávat informace o očkování i bez souhlasu pacienta, avšak pouze zákonem předvídanými postupy. Například na základě řádné žádosti, při výkonu státního zdravotního dozoru nebo při epidemiologickém šetření.
Obecná povinnost spolupráce mezi poskytovateli zdravotních služeb a orgány ochrany veřejného zdraví ani neformální telefonická komunikace podle soudu k prolomení mlčenlivosti nestačí. Vždycky musí být jasné, kdo, proč a na základě jakého ustanovení zákona informace požaduje.
„Opačný výklad by nepřiměřeně oslaboval ochranu důvěrnosti zdravotnické dokumentace, rozostřoval hranice výkonu veřejné moci a v konečném důsledku by byl v rozporu se zásadou legality,“ uvedl dále NSS.
Přístup ke zdravotnické dokumentaci podle NSS představuje závažný zásah do soukromí pacienta.
„Proto musí být podložen nikoli pouhou faktickou součinností či neformální žádostí, ale konkrétním zákonným oprávněním uplatněným v mezích jeho účelu,“ rozhodl ve věci NSS.
–ČTK/RED–
