Na „céčko“ testuje i praktik, chce si o to jen říct

0
7726
Foto: Pixabay.com

Virus žloutenky C nosí mnoho lidí, aniž by o něm věděli. Nepociťují nic zvláštního, „céčko“ jim ale pomalu a nevratně ničí játra do doby, než lékař objeví cirhózu či rakovinu jater. Sebemenší rizikové chování je důvod k testu.

Virus hepatitidy typu C [HCV] se u nejednoho pacienta ukáže až v době, kdy už jeho játra poškodil do stavu, kdy lékař konstatuje cirhózu jater nebo rakovinu jater. To bývá klidně i deset až 30 let od doby nákazy, a to je na úspěšnou léčbu pozdě. Což je podle lékařů chyba, protože i v Česku už se dá nákaza žloutenkou typu C úspěšně a vcelku rychle zaléčit. Chce to jen o nákaze vědět.

„U nás se šířila žloutenka typu C nejvíce v 90. letech. Což souvisí s přechodem uživatelů drog na injekční formu a sdílením použitých, mnohdy infikovaných jehel. Vzhledem k tomu, jak dlouho virová infekce v játrech ´doutná´, než se plně projeví, odhadujeme, že se s větší vlnou nemocných potkáme právě v tomto období,“ říká primář Infekčního oddělení Nemocnice České Budějovice a místopředseda Společnosti infekčního lékařství [SIL ČLS JEP] Aleš Chrdle.

Dnes bych nepřežil ani den, říká vyléčený narkoman

Ve svém úsudku vycházejí specialisté i ze zkušeností kolegů ve Spojených státech. Tamní ordinace lékařů se pacienty se žloutenku typu C nejvíce plnily dvacet let po rozmachu injekčního užívání drog. K tomu v USA došlo v době války ve Vietnamu. Vlnou pacientů s HCV v pokročilém stadiu si Spojené státy prošly v devadesátých letech a po roce 2000.

I malé riziko je důvodem k testu na „céčko“

Lékaři odhadují, že v Česku jsou virem žloutenky C nakaženy desítky tisíc lidí, aniž by ti o tom vůbec tušili. „Céčko“ tak ohrožuje zdraví nejen jich samotných, ale i jejich blízkého okolí a rodin.

„Jestliže člověk ví, že se choval rizikově, byl nebo je uživatelem drog, prodělal transfuzi před rokem 1992 či se nechal tetovat, měl by zajít za praktickým lékařem, aby jej na přítomnost viru otestoval,“ doporučuje předseda SIL ČLS JEP Pavel Dlouhý.

Jedině odhalením nákazy se může člověk z infekce zcela vyléčit. Navíc si bude jist, že virem žloutenky nenakazí nikoho dalšího. A jak upozorňuje Pavel Dlouhý, ochránit společnost před virem hepatitidy typu C dokážeme nejlépe vyléčením všech nakažených, kteří přestanou virus dále přenášet.

V riziku infekce jsou podle infektologů i lidé, kteří dostali krevní deriváty nebo transfuzi před rokem 1992. Do té doby se u nás totiž krev na přítomnost žloutenky netestovala.

„V uplynulých letech jsme každoročně mezi stovkou léčených pacientů našli pět až deset těch, kteří se nakazili při transfuzi ještě v době, kdy se krev na tuto infekci netestovala,“ varuje lékař.

Stejně tak je podle něj namístě na žloutenku otestovat všechny děti, které se mohly virem nakazit od své matky při porodu.

Jsou to zatím jednotlivci. Děti však umíme léčit od tři let a zabránit tak pozdějším, mnohdy tragickým následkům. Maminky se však před porodem netestují, a tak o možnosti, že nakazí své dítě, neví,“ dodává Aleš Chrdle.

Nobelovu cenu získali vědci za léčbu hepatitidy typu C

Podle jeho odhadu u nás léčbu ročně podstoupí přibližně 1 500 osob. Což je vzhledem k odhadovanému počtu infikovaných velmi málo. Nositeli viru HCV jsou podle lékařů ze 60 procent injekční uživatelé drog. U zbytku dojde k přenosu viru často pohlavním stykem, při porodu na dítě, ale třeba i při tetování.

Česku chybí národní strategie na eliminaci HCV

Určitým nedostatkem v přístupu ke snižování počtu pacientů s HCV je skutečnost, že Česká republika dosud nemá navzdory doporučením expertů národní strategii eliminace virové hepatitidy typu C.

„K jejímu vymýcení nás přitom vyzývá Světová zdravotnická organizace. A to do roku 2030,“ podotýká Pavel Dlouhý.

Plán WHO na úplnou likvidaci viru žloutenky typu C není vůbec nereálný. Lékaři ve vyspělých společnostech, platí to i pro Českou republiku, mají v rukách účinnou farmakologickou léčbu. Díky ní dokáží „céčko“ vyléčit do tří měsíců. Léčebná terapie plně hrazená z veřejného zdravotního pojištění je pro pacienty na rozdíl od léčby v minulých letech k pacientovi šetrná. Podává se ve formě tablet.

Účinnou léčbu můžeme nabídnout jedině těm pacientům, o jejichž nákaze ‚céčkem′ se dozvíme. Proto je musíme aktivně vyhledávat,“ upozorňuje na podmínku splnění cíle WHO Pavel Dlouhý.

Žloutenku typu C má tisíce lidí. Mnozí o tom ale neví

Společně s ostatními lékaři doporučuje všem lidem, kterých by se mohla nákaza týkat, aby se dali na hepatitidu pro jistotu otestovat. Přítomnost viru žloutenky C v krvi prokáží jedině laboratorní testy. Zajít by si na ně ke svému praktikovi měli alespoň jednou za život lidé, kteří mají třeba jen trochu zvýšené jaterní testy. Anebo nějaké známé riziko nákazy. K infekci ale mohlo dojít zmiňovanou transfuzí krve před rokem 1992, rizikovým pohlavním stykem, tetováním i jednorázovou zkušeností s drogami.

–VRN–

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here