Nový výzkum týmu z Fyziologického ústavu AV ČR ukazuje, že biologické hodiny v choroidním plexu – tkáni v mozku, která se podílí na tvorbě mozkomíšního moku – řídí nejen denní světlo, ale i načasování příjmu potravy.
Choroidní plexus tak může být klíčovým „senzorem životního stylu“, který propojuje světelné a stravovací signály. Výsledky českých výzkumníků publikované v časopise Cellular and Molecular Life Sciences odhalily, že tyto hodiny se rychle přeprogramují změnou doby příjmu potravy. Avšak to ovlivňuje i další fyziologické procesy v mozku.
Ve výzkumu vědci a vědkyně využili pokročilé molekulárně-biologické metody. Pracovali s myšími modely. Pokud se myším posunulo krmení na denní dobu, kdy by normálně spaly, seřídily se jejich vnitřní hodiny v choroidním plexu podle času příjmu potravy rychleji než v jiných oblastech mozku.
„Zásadní je, že hodiny v tomto případě následují čas jídla. A to znamená, že nenásledují světelný cyklus,“ říká Alena Sumová, vedoucí Oddělení biologických rytmů z Fyziologického ústavu AV ČR.
14 % dospělých a 12 % dětí je závislých na průmyslových potravinách
Podle ní se biologické hodiny v choroidním plexu synchronizují s novým režimem v příjmu potravy. Ale hodiny v jiných částech mozku jsou nastaveny podle světla. Choroidní plexus je hustě prokrvená část mozku, jejíž hlavní funkcí je výroba mozkomíšního moku.
Jak funguje příjem potravy ve vztahu k mozku
Mechanismus zahrnuje jídlem způsobené zvýšení hladin inzulinu, glukózy a tělesné teploty, které přímo ovlivňují molekulární hodiny. Choroidní plexus citlivě reaguje na signály z hodin řízených světlem, ale i rychle nastavuje svůj rytmus podle doby příjmu potravy.
„To může mít zásadní dopad na zdraví mozku, zejména v souvislosti s moderním životním stylem, kdy jsou světelné podmínky a režim jídla často v nesouladu,“ dodává vědkyně.
Podle ní se stává ve společnosti stále více běžné, že lidé jí pozdě večer či noci. Jejich vnitřní hodiny už ale mají dobu spánku. Výsledky nové studie navíc potvrzují, že nesoulad mezi světelným režimem a načasováním jídla často vede k rozladění vnitřního prostředí mozku. V důsledku toho se zvyšují rizika metabolických a neurodegenerativních onemocnění.
„Výsledky naší studie ukazují, že choroidní plexus je unikátní mozkovou strukturou, která dokáže přímo reagovat jak na světelný režim, tak na změny v načasování potravy – a tím upravovat produkci mozkomíšního moku a další klíčové procesy spojené s ochranou a výživou mozku,“ vysvětluje přinos studie Alena Sumová.
Nejde jen o jídlo, ale i o světlo
Výzkumníci dlouhodobě upozorňují i na další skutečnost, která stojí za zdravotními problémy. Patří sem nadměrné užívání umělého světla. I to narušuje cirkadiánní rytmus, jenž se váže k většině civilizačních nemocí, rakovinou a duševními poruchami nevyjímaje.
„Dnešní doba přináší to, že využíváme umělé světlo příliš. A neuvědomujeme si, že to denní světlo se nedá ničím nahradit,“ uvedla na nedávném sněmovním semináři [22.1.] Světelná hygiena a její vliv na psychické a fyzické zdraví doc. Zdeňka Bendová, zástupkyně vedoucího Katedry fyziologie Přírodovědecké fakulty UK.
Umělé světlo se v Česku nadužívá a rozvíjí nemoci, i rakovinu
Podle ní je pro správné fungování organismu naprosto zásadní synchronizace se světlem a tmou. Jinak řečeno, člověk je denní tvor, proto jeho organismus funguje tak, aby v noci spal a ve dne bděl. V opačném případě, zejména při nepravidelnosti, dochází k narušení cirkadiánního rytmu a vzniku mnoha zdravotních problémů.
„Ten kontrast mezi tmou v noci a světlem ve dne je jasná informace pro naše cykly, že začíná den. A ten kontrast je to, o co máme pečovat, pokud pečujeme o zdravé cirkadiánní hodiny,“ uvedla docentka Bendová.
Proto nabádá k tomu, abychom chránili noční tmu a více v našich životech využívali přirozené denní světlo. To je vždycky lepší než umělé osvětlení. A mimo jiné jde i o otázku ekologickou. Noční světlo stejně jako ovlivňuje zdraví lidí, tak i volně žijících živočichů.
–DNA–
