Umíráme na srdeční selhání i poruchy srdečního rytmu, říká profesor Linhart

2
13730
Ales_Linhart
„Pokud neuděláme něco opravdu zásadního, nepostavíme se čelem k dostupnosti inovativních léčiv, k prevenci, managementu diabetu, obezity, tak klidně můžeme mít za patnáct až 20 let o 40 procent nemocných více, než máme dosud,“ říká profesor Aleš Linhart. / Foto: AIFP

„Jen dopřát pacientovi pilulku nestačí, je třeba s ním pracovat komplexněji,“ říká v rozhovoru pro Zdravé Zprávy přednosta II. interní kliniky kardiologie a angiologie 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze profesor Aleš Linhart.

Jak se mění nemocnost v kardiologii? 

Opravdu zásadním způsobem se mění to, co nás ohrožuje. Dříve jsme umírali na infarkty a na ischemickou chorobu srdeční. Nyní začínáme umírat na srdeční selhání, na poruchy srdečního rytmu.

Nemoci oběhové soustavy trápí více obyvatele postkomunistických zemí, proč? 

My jsme byli na začátku demokratického vývoje ve velmi špatné situaci. Dědictví toho předchozího režimu bylo katastrofální. Životní úroveň u nás sice nebyla tak špatná, ale stravovací návyky, zlozvyky jako kouření, kvalita ovzduší a životní styl a další byly opravdu v dezolátním stavu. A to se propsalo do kardiovaskulární nemocnosti a úmrtnosti.

Jak jsme se posunuli od 90. let?

My jsme velmi výrazně zredukovali počet pacientů, kteří umírají na kardiovaskulární choroby. Šli jsme z dramatických čísel přes 50 procent a dnes jsme pod 40 procenty. To je velký posun vpřed. Pořád jsme na tom ale o 25 procent hůře než západní země.

Jak se vyvíjí situace v západních zemích teď? 

Na Západě vidíme, že se začíná trend obracet. Stoupá tam nemocnost. A my chceme, aby k tomu u nás nedošlo předčasně. Abychom ještě chvíli pokračovali v pozitivním trendu, který tady máme. A aby se nám nestalo to, co už se děje ve Francii nebo USA. Tam ta prognóza vůbec nevypadá dobře.

Co podmiňuje to, aby se u nás situace nezhoršila? 

Zdá se, že pokud neuděláme něco opravdu zásadního, nepostavíme se čelem k dostupnosti inovativních léčiv, k prevenci, managementu diabetu, obezity, tak klidně můžeme mít za patnáct až 20 let o 40 procent nemocných více, než máme dosud.

Inovativní léky v léčbě nemocí srdce a cév

Zmiňujete moderní inovativní léky, mají k nim pacienti v Česku přístup?

My se nepochybně posunujeme vpřed. Dostupnost se zlepšuje. Pořád ale jsme na začátku konfrontováni s tím, že se inovativní léky nějakým způsobem úhradově omezují. Že se vymezují skupiny pacientů, jimž se léčba hradí. My bychom jako lékaři samozřejmě chtěli, aby ta dostupnost byla širší.

Myslíte i na ekonomickou udržitelnost inovativní léčby?

Je samozřejmě potřeba klást určitou rovnováhu mezi ekonomickými možnostmi našeho systému a našimi představami. Dostáváme se do malinkého rozporu v tom, co je možné, a tím, co chceme. V kardiologii jsou nové léky na denním pořádku a neustále přibývají. Na druhé straně, když se ale podívám na situaci před deseti až 20 lety, tak se neustále posunujeme v dostupnosti nahoru. Myslím si, že se v mnoha aspektech nemáme za co stydět. Třeba i ve srovnání se západními státy.

Tedy problém s finanční udržitelností moderní léčby nevidíte jako hlavní?

Aby byl systém udržitelný, tak si musíme uvědomit, že máme někde i rezervy. Například v provázanosti péče, v digitalizaci zdravotnictví, ve sdílení dat. To jsou rezervy, které by nám umožnily ušetřit peníze, abychom ekonomicky pokryli nová léčiva.

Vidíte v praxi i další rezervy? 

Stále se pohybujeme na trajektorii péče, která se poskytovala na systému častých hospitalizací. V systému, že ta hospitalizace vlastně nic nestojí. Že ta péče je v uvozovkách zdarma. Ale ona není zdarma. Vždy něco stojí a hospitalizace jsou velmi nákladné. Když se ale opřeme o moderní léky, které brání hospitalizacím, které brání tomu, aby pacient doputoval do stadia nevratného poškození orgánů, tak ten benefit může nastat za pět, deset, patnáct let. Pokud nezačneme uvažovat v těchto horizontech, budeme mít stále jen pocit, že nám teče do bot. Že nemáme peníze na to uhradit léčbu. Ta léčba často přináší ty efekty odloženě. Na to nezapomínejme.

Sdílená preskripce léků je cesta, říká Aleš Linhart

Dotýká se i kardiologie sdílená preskripce, rozvolňování předepisování léků?

Určitě jsme svědky toho, že v řadě indikací se ta preskripce uvolňuje. My bychom ale chtěli, aby k tomu docházelo ještě víc. Aby nemusel pacient vždy navštívit specialistu, který mu ty léky předepíše, když je pacient indikován pro nějakou specifickou terapii z hlediska diagnózy. Často to totiž není komplikovaná situace vyžadující superodbornou péči. Mohli by ji dělat i praktičtí lékaři. Naši všeobecní praktičtí lékaři jsou vesměs velmi kvalifikovaní lidé. Ta sdílená preskripce je něco, k čemu bychom chtěli směřovat.

Ve zdravotnictví se stále řeší nedostatek lékařů, jak je to v kardiologii?

Dětských kardiologů máme zatím dostatek, ale bohužel mají vysoký věkový průměr. A musíme to řešit. Vzdělávací systém je poměrně komplikovaný pro dětské kardiology. V tuto chvíli naše pracovní skupina pracuje na tom, aby se více lékařů v oboru vzdělávalo. A je na těch centrech, která jsou akreditovaná pro vzdělávání v dětské kardiologii, aby zvýšila počet svých absolventů. Jestli to bude stačit, je zatím trochu otázka.

Kolik lékařů v oboru ročně atestuje?

V dětské kardiologii je to někde kolem pěti až osmi lidí. V dospělé kardiologii máme každý rok kolem 50 absolventů. O obor je zájem. Ale je potřeba říci, že je to obor náročný. Mnoho studentů medicíny od oboru odrazuje právě jeho vysoká náročnost.

Komplexní kardiologická centra

V Česku funguje síť komplexních kardiologických center, zvládnou případný nárůst pacientů?

My ta kardiocentra máme postavena tak, aby byla schopna poskytovat akutní a komplexní péči a péči o vzácnější formy srdečních onemocnění. V současné době podle mého názoru dostačující je. A je otázka logistiky, aby se pacienti do těch center dostali včas. Někde to nastaveno je dobře, někde to trvá delší dobu. Ale ta logistika, pokud by fungovala, tak ta síť má kapacitu na poskytování péče v tuto chvíli dostatečnou.

Kardiocentra sama o sobě tedy dobře fungují…

Ta kardiocentra musíme udržovat v dobré kondici. Musíme je kultivovat, aby byla technologicky vybavena tak, aby to odpovídalo požadavkům doby. Zároveň musíme zajistit, aby ekonomická profitabilita těchto center nebyla tím hnacím motorem, který vede ke spektru poskytované péče. To je strašně důležité.

Co tím přesně myslíte?

My víme, že v řadě aspektů ta naše péče není optimálně ohodnocena. Rádi bychom, aby se třeba edukační pohovory s pacienty hradily lépe. Abychom měli více prostoru věnovat se nemocnému z hlediska vysvětlování. To vše zabírá spoustu času. A víme, že to současné úhrady dostatečně nepokrývají. Například ambulantní vyšetření neodpovídají vůbec tomu, jaké jsou reálné náklady na ambulantní léčbu. Skutečně jenom dopřát pacientovi pilulku nestačí, je potřeba s ním pracovat daleko komplexněji.

Aleš Linhart: Kardiovaskulární plán je už vlastně napsaný

Kardiologové spolu s dalšími odborníky připravují Národní kardiovaskulární plán, dokument, který nastaví léčbu na příštích deset let. O co jde v tomto plánu?

Jedná se o plán, který pokrývá pět základních oblastí a už je vlastně napsaný. Chceme, aby šel do meziresortního připomínkování a případně do vlády v první polovině příštího roku. Plán cílí na vytyčení priorit v jednotlivých oblastech, které reflektují měnící se epidemiologii kardiologických onemocnění.

Na co konkrétně se zaměřují zmíněné oblasti?

V plánu je několik kapitol. Jedna se zaměřuje především na prevenci. Další se zaměřuje na dostupnost odborné péče, specializační péče pro pacienty se vzácnějšími onemocněními. Další kapitola cílí na dostupnost péče, která je navazující a následuje poté, kdy se vyčerpají další možnosti péče. Anebo která doprovází cestu pacienta, jako je sociální nebo i paliativní péče. Poslední kapitola se věnuje vědě a výzkumu. Bez nich se také dál nedostaneme.

Z jakých dat vycházíte při přípravě Národního kardiovaskulárního plánu?

Vše je postaveno na analytickém plánu a na analytické studii. Tu jsme provedli ve spolupráci s Ústavem zdravotnických informací a statistiky ČR. Máme velmi detailně zpracovaný portál, který nám poskytuje data o epidemiologii, ale i dostupných službách, které máme k dispozici.

Zmínil jste i vládu, jakou roli sehrává v kardiologickém plánu?

To je cíl, který pan ministr Válek vyhlásil a vzal si ho i za svůj cíl. Ministr podpořil vznik plánu a opravdu chce, aby měl tu nejvyšší úroveň.

Kardiologie jako priorita unijní zdravotní politiky

Spolupracujete i s evropskými institucemi, Evropskou kardiologickou společností?

Motiv pro vznik plánu byl dán na úrovni EU v době českého předsednictví. Na konferenci v Bruselu došlo ze strany Evropské kardiologické společnosti k představení a vytyčení cílů v kardiologii. A my jsme se rozhodli, že tu iniciativu převezmeme. Že ji předběhneme a vše připravíme tak, aby to odpovídalo tomu, že kardiovaskulární problémy v ČR jsou opravdu tou hlavní příčinou nemocnosti a úmrtnosti. A že je potřeba s tím opravdu začít něco dělat.

Chystá se EU podporovat kardiologii stejně, jako je tomu u onkologie?

Evropská kardiologická společnost vytvořila skupinu, která se této politice na úrovni EU specificky věnuje. A je inspirována i tou onkologickou problematikou. Všichni vnímají, že onkologická onemocnění jsou velký problém a investují se do ní obrovské peníze. Ale zapomíná se na to, že daleko více lidí umírá na kardiovaskulární choroby. Že pacient s kardiovaskulárním onemocněním má mnohdy horší prognózu, než je prognóza mnoha nádorů, které umíme dnes docela dobře ovlivnit.

Nemocnice v Hodoníně je nově regionální onkologické centrum

Stane se podle vás i kardiologie jednou z priorit pro unijní zdravotní politiku?

My chceme, aby se kardiologie a kardiovaskulární problematika dostala do popředí. A uvědomuje si to i Evropská kardiologická společnost. Myslím si, že se opravdu podaří, aby to byla jedna z priorit, kterou EU má. Netýká se to jen České republiky, ale týká se to většiny zemí celé Evropy. Ale je pravda, že problém těch východních zemí, které patřily do toho bývalého východního bloku, je daleko, daleko větší než zemí na západ od nás.

Veronika Táchová

Prof. MUDr. Aleš Linhart, DrSc. je český lékař, od roku 2005 přednosta II. interní kliniky kardiologie a angiologie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a předseda České kardiologické společnosti pro funkční období 2019–2023.

V roce 1992 prof. Linhart atestoval z vnitřního lékařství, léta 1993–1996 strávil ve Francii, především v nemocnici Broussais v Paříži. Po návratu v roce 1996 složil atestace z kardiologie a angiologie [2005]. V roce 2001 obhájil habilitační práci a získal doktorát věd v oboru vnitřního lékařství. V roce 2004 byl jmenován profesorem vnitřního lékařství.

Prof. Aleš Linhart se věnuje převážně neinvazivní kardiologii a zobrazovacím metodám. Ve vědecké činnosti se zaměřuje na výzkum aterosklerózy, změn srdečního svalu a na vzácná metabolická onemocnění srdce.  

Je ženatý, má dceru a dva syny. Je spoluzakladatelem Veloklubu lékařů českých a portálu 6 000 kroků propagujícího přínos chůze pro zdraví.

„Šest tisíc kroků souvislé chůze denně má prokazatelně pozitivní vliv na naše srdce a cévy,“ vysvětlil proč v nedávném rozhovoru pro Zdravé Zprávy prof. Linhart.

2 KOMENTÁŘE

  1. Já myslím,že pravá příčina nárůstu srdečního onemocnění je hlavně dnešní velký stres,ztráta jistot,často velké pracovní nasazení včetně přesčasú, nekvalitní strava a v neposlední řadě i pozdní odchod do penze…lidé často mají I víc zaměstnání aby zabezpečili svoje rodiny…

  2. Stres, automobilismus, málo pohybu, obezita, IT, špatné mezilidské vztahy, alkohol, špatné zdraví – to snad stačí.

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here