Nějaké duševní onemocnění během života postihne až jednu třetinu populace. Duševní poruchy mohou být často dlouhodobé, i celoživotní. Desítky let se v této oblasti zkoumaly především genetické příčiny či jen vlivy prostředí. Ojediněle byly oba tyto přístupy kombinovány, což se ale pomalu mění.

Jedním ze směrů, kterými se ubírá výzkum v oblasti duševního zdraví, je výzkum vzájemných interakcí genů a zevního prostředí jakožto příčin duševních poruch [genome environment interaction study; GxE]. Zkoumány jsou velké soubory nemocných s různými duševními onemocněními, současně stejně velký počet duševně zdravých dobrovolníků. Pokud jde o genetiku, velmi podrobně je u všech osob ve výzkumu vyšetřována kyselina DNA se všemi změnami, které mohou k duševní poruše přispívat.

„Současně jsou pomocí dotazníků mapovány významné události, které daný člověk vnímal jako stresující, a to během celého svého života. Vědci se dotazují také na jiné nepříznivé zevní vlivy, například vážné zdravotní problémy u těhotné matky dotazované osoby, závažná tělesná onemocnění pacienta, vliv průmyslových toxinů, alkoholu nebo drog,“ vysvětluje předseda Společnosti pro biologickou psychiatrii, místopředseda Sekce biologické psychiatrie Psychiatrické společnosti ČLS JEP a přednosta Psychiatrické kliniky LF UK a FN Hradec Králové Ladislav Hosák.

Podle něj studie zjišťují, jaká nepříznivá kombinace faktorů zevního prostředí a genetických vlivů vede k rozvoji například schizofrenie a jak se to liší oproti depresi, úzkosti nebo poruše příjmu potravy. Například běžný je rozvoj deprese po úmrtí životního partnera, ataka schizofrenních příznaků u silných kuřáků marihuany nebo vznik úzkostné poruchy po stresujících životních událostech.

Co všechno je příčinou duševních poruch

Významnou příčinou duševních poruch jsou faktory genetické, například u úzkostných poruch přibližně z jedné třetiny. U závislostí na alkoholu či drogách z poloviny, u schizofrenie nebo dětského autismu hraje genetická vloha ještě významnější roli.

„Předpokládáme, že u každé duševní poruchy jsou významné desítky či stovky genů. Stejně tak je zřejmé, že duševní porucha bývá vyvolávána nepříznivými faktory zevního prostředí,“ popisuje Ladislav Hosák.

Podle něj je například běžný rozvoj deprese po úmrtí životního partnera, ataka schizofrenních příznaků u silných kuřáků marihuany nebo vznik úzkostné poruchy po stresujících životních událostech. Platí, že epizody schizofrenie se většinou během života vracejí, stejně tak poruchy nálady. Rovněž úzkostné poruchy mívají dlouhodobý a kolísavý průběh, poruchy osobnosti a intelektu [mentální retardace] jsou rovněž celoživotní.

„Například demence trvá po celý zbytek života. Stejně tak závislost na alkoholu či drogách. Pokud se jednou závislost vytvoří, pacient je závislým po celý zbytek života, pouze se mu daří či nedaří od alkoholu nebo drog abstinovat. S výjimkou sebevražd či například mentální anorexie duševní poruchy nevedou ke ztrátě života, významně a dlouhodobě však snižují jeho kvalitu,“ upozorňuje Ladislav Hosák.

Cyril Höschl: Štěstí je, že jsem si nezapomněl vzít boty

Duševní poruchy: Stále toho moc nevíme

Dějiny moderní psychofarmakologické léčby v psychiatrii se datují přibližně od poloviny minulého století. Léčba psychologickými prostředky [psychoterapie] má historii ještě delší. Podle Ladislava Hosáka se nám přesto nedaří příznaky duševních poruch uspokojivě zvládat. Jedním z důvodů je, že dobře neznáme jejich příčiny, tudíž naše léčba není kauzální, ale jen symptomatická. Související problém u duševních chorob je, že jsou druhotně postiženi také blízcí pacienta i celá společnost, která nese ekonomické náklady na péči o duševně nemocné pacienty.

–RED–

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here