„Bolest je velmi subjektivní zážitek. Když vezmeme dva stejné podněty, které vedou k bolesti, tak každý člověk bude tu bolest cítit jinak,“ uvedl ve své přednášce Jak vzniká bolest na festivalu Týden mozku Akademie věd ČR [AV ČR] Jiří Paleček z Fyziologického ústavu AV ČR.

Vysvětlil dále, že vnímání bolesti ovlivňuje genetika, sociální prostředí, výchova i psychický stav člověka. Podle něj jsou mezi námi lidé, kteří bolestivé podněty vůbec necítí, ale jiní je vnímají zostřeně. Intenzitu vnímání bolesti ovlivňuje i rodinné prostředí. Třeba to, jak často se její členové s bolestivými stavy setkávají a jak na ně reagují.

„Odlišné vnímání bolesti mají třeba primitivní kmeny v Amazonii, které se s bolestivými podněty setkávají častěji, oproti člověku z města, který se s nimi často nesetká,“ uvedl.

Podle něj při vnímání bolestivých stavů záleží také na aktuálním psychickém stavu. Velmi silné porodní bolesti, jež jsou spojeny s kladným vjemem, že přichází na svět očekávané dítě, přijímají ženy jinak než bolest při umírání na onkologické onemocnění.

Z důvodu velmi subjektivního vnímání bolesti proto lékaři ve své praxi nepoužívají jednotná objektivní měřítka. Pracují tak například se škálou od nuly do desítky, kdy jim pacient ukazuje, jak se v daný okamžik cítí, jak silná jeho bolest právě je. U dětí se jim osvědčuje i používání obrázku, či emotikonů aj.

Akutní vs. chronická bolest

Běžně se v životě setkáváme s akutní bolestí. Je to velmi důležitá fyziologická reakce, která chrání lidský organismus před poraněním. Přičemž akutní bolest není choroba, ale příznak nějakého poškození, které později ustoupí.

„V okamžiku, kdy bychom necítili bolestivé podněty neboli podněty, které poškozují organismus, by to mohlo vést až k destrukci organismu,“ vysvětluje Paleček.

Oproti tomu chronické bolestivé stavy velmi negativně ovlivňují celkový zdravotní stav pacienta. Jsou totiž dlouhodobé a příčinu jejich vzniku lékaři jen těžko odhalují a tedy i léčí.

„Chronické bolestivé stavy jsou velice těžko léčitelné současnými analgetiky. Proto je třeba neustále zkoumat nové látky,“ říká.

Upozorňuje, že chronická bolest někdy vzniká i následkem neléčené akutní bolesti, kdy si pacient akutní bolest zafixuje a ta se později projeví chronickým stavem.

Nociceptivní bolesti a neuropatické bolesti

Dále se rozlišují nociceptivní bolest, která je spojená s poškozením tkáně, zánětem [úraz, artritida] a neuropatické bolestivé stavy, jež vyvolává poškození periferního nebo centrálního nervového systému [traumatické stavy, virová onemocnění, HIV, diabetes, aj.]

To, odkud bolest přichází, vede k rozlišení somatické bolesti, která směřuje z povrchu těla a viscerální bolesti, jež pochází z vnitřních orgánů. Viscerální bolest může signalizovat i život ohrožující situaci, například náhlou příhodu břišní, která vyžaduje rychlou pomoc lékaře.

„Viscerální bolest signalizuje zánětlivé onemocnění, a kdyby došlo například k prasknutí střeva, tak se to rozšíří a člověk může i zemřít,“ upozorňuje Jiří Paleček.

U viscerální bolesti je zajímavé, že některé vnitřní orgány nepokrývají nociceptory, tedy nervová vlákna k vnímání bolesti. Proto některé nemoci takzvaně nebolí. Paleček však upozorňuje, že velká expanze onemocnění do jeho okolí, pak bolest tak jako tak vyvolá.

Viscerální bolest přichází z vnitřku těla

Rozpoznání bolesti vnitřních orgánů [viscerální bolest] je dále specifické svým složitým určením. Často při nevolnosti a jiné bolesti na těle nedokážeme přesně určit, který orgán uvnitř těla nás skutečně bolí. K jejímu přenesení pak slouží neurony, které přijímají informaci o bolesti jak z povrchu těla, tak z vnitřních orgánů. V podstatě aktivace daného neuronu značí poškození některého vnitřního orgánu a dochází k přenosu na povrch těla.

Představit si to lze na infarktu myokardu, kdy necítíme bolest uvnitř těla, ale víme, že pacienti s touto diagnózou často cítí bolest za stehnem, na levé straně hrudníku či vystřelující bolest do levé ruky.

Zjednodušeně řečeno bolest se přenáší z vnitřních orgánů do jiných oblastí na povrchu těla. A podle opakujících se příznaků už dokáží lékaři i někteří pacienti podle těchto vnějších signálů definovat druh onemocnění.

Nociceptory mlčí do chvíle poškození

Nociceptory jsou volná nervová zakončení tkáně, prostřednictvím kterých cítíme bolest. Nociceptory jsou za běžných okolností v klidu, jde o takzvané mlčící receptory. Reagují pouze při poškození tkáně teplem, řezem aj. Poté se zaktivují ve vzruch a dovedou informaci o poškození nejprve do nižších mozkových center, kde vyvolají reflex [odtáhneme ruku z horkého povrchu apod.]. A dále směřují do vyšších mozkových center, kdy si uvědomíme, co nám bolest vlastně vyvolalo.

Veronika Táchová

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here