„Stávající model testování zaměstnanců je způsobilý zdiskreditovat veškeré testování na covid-19. Čísla, která generuje, dle mého názoru neodpovídají skutečnosti,“ říká v rozhovoru pro ZdraveZpravy.cz Jakub Král ze společnosti Porta Medica, jež se zaměřuje na poradenství v oboru zdravotnických prostředků.

Podle Svazu průmyslu a dopravy ČR bylo za týden testování v průmyslových podnicích zachyceno u 114 tisíců pracovníků cca 0,77 procenta covid pozitivních osob. Jak hodnotíte výsledky prvního kola testování zaměstnanců ve firmách?

Existují dvě možné interpretace tohoto výsledku. Někteří optimisté z toho dovozují, že český průmysl je prakticky COVID FREE. Já jsem však spíše zastáncem toho názoru, že průběžné výsledky ukazují na absolutní nefunkčnost zvoleného modelu testování. Celá ta povinnost zaměstnavatelů plošně testovat je podle mého názoru postavena zcela mikromanažersky, bez odpovědnosti zaměstnavatelů za výsledek. Stávající model testování zaměstnanců je způsobilý zdiskreditovat veškeré testování na covid-19. Čísla, která generuje, dle mého názoru neodpovídají skutečnosti. K tomu by se ale asi měli vyjádřit především odborníci na zdravotnickou statistiku. Bohužel to stojí neskutečné peníze bez žádoucího efektu.

Máte lepší řešení?

Mně by dávalo smysl, kdyby stát nařídil podnikům, ať testují, jak nejlépe umí podle svého nejlepšího vědomí a svědomí s tím, že odpovědni nejsou za počet testů, ale za to, že jim do práce chodí zdraví pracovníci. Paralelně by se prováděly namátkové kontroly pod státním dohledem, kde by se na určitém vzorku náhodně vybraných zaměstnanců pomocí PCR testů ověřilo, že podnik má zdravé pracovníky. Pokud by procento pozitivních překročilo určitou předem definovanou mez, pak by byl podnik na tři týdny uzavřen. Takový přístup by otočil motivace všech dotčených stran. Nebylo by v zájmu žádného zaměstnavatele, aby nakoupil nejlevnější a málo spolehlivé testy, nebo aby neposlal do karantény všechny pozitivní pracovníky, protože by si takto jen zadělal na kompletní uzavření provozu.

Nechal bych na zaměstnavatelích, jak často testovat

Jste vůbec zastáncem testování zaměstnanců zaměstnavateli?

Domnívám se, že myšlenka preference hromadného testování v průmyslových podnicích namísto jejich uzavření je zcela správná. K modelu, jenž byl zvolen, jak už jsem řekl, mám zásadní výhrady. Decentralizovaná odpovědnost za výsledek je podle mého názoru jedinou možnou cestou k úspěchu. Takto se vláda zase zbytečně tlačí do módu, kde nikdo neodpovídá za nic a všichni nadávají na vládu.

Jaký je váš názor na případnou povinnost zaměstnance testovat 2x týdně?

Kdyby byl zvolen model, který preferuji, pak bych zaměstnavatelům ponechal svobodu i v tom smyslu, jak často testují. Myslím, že většina z nich by automaticky testovala minimálně dvakrát týdně jako prevenci uzavření provozu. Centrální řízení v této fázi pandemie funguje čím dál méně.

Vláda udělala chybu, když si přisvojila zásluhy jiných

Proč myslíte, že centrální řízení v této fázi pandemie funguje čím dál tím méně. Máte nějaký další příklad?

Já si myslím, že to platí obecně. Vláda udělala velkou chybu, když si přivlastnila zásluhy za skvěle zvládnutou první vlnu pandemie onemocnění covid-19 v ČR na jaře 2020. Tím vytvořila mylnou představu, že je to vláda, kdo svými kroky vyřeší tuto bezprecedentní zdravotní krizi. Málo bylo zdůrazňováno, že by se vůbec nic nezvládlo, nebýt příkladného a zodpovědného přístupu každého jednotlivce. Následně nabylo mnoho jedinců přesvědčení, že nedodržování protiepidemických opatření je snad národním sportem, nebo dokonce projevem občanské svobody.

Říkáte tedy méně vlády, více odpovědnosti každého z nás?

Ano, domnívám se, že by i za současné situace nejvíce pomohlo, kdyby vláda opět přesunula odpovědnost zpět na každého z nás. Kromě decentralizovaného přístupu k testování v podnicích bych doporučoval ústup od centrálního řízení také v rámci očkování. Ponechal bych větší autonomii krajům, praktickým lékařům i velkým zaměstnavatelům. Kdo by si to takto odpracoval, byl by odměněn dílčím rozvolněním některých opatření.

Byznysu s testy se opět chytlo mnoho spekulantů

Jaké dopady na trh mělo vládní nařízení testovat zaměstnance? Kdo jsou hlavní výrobci těchto testů, jaké mají podíly na trhu?

Toto opatření způsobilo velký přetlak poptávky po těchto testech nad jejich krátkodobou nabídkou. Opět se toho chytlo velké množství spekulantů, kteří ve zdravotnictví dlouhodobě nepodnikají. Desítky či stovky výjimek z posouzení shody také nejsou úplně šťastné. Pozitivní je pouze skutečnost, že Ministerstvo zdravotnictví ČR je poměrně opatrné a tyto generální pardony uděluje na relativně krátkou dobu. Hlavní výrobci jsou uvedeni v tabulce s přehledem všech udělených výjimek. O podílech na trhu nemám povědomí.

Jak je to se spolehlivostí zaměstnavateli využívaných antigenních testů?

Pokud jde o aktuálně hromadně používané antigenní testy, pak tyto nejsou jejich výrobci určeny pro sebetestování. Jako takové by potřebovaly certifikaci od některé z evropských notifikovaných osob a tuto dle dostupných informací nemají. V ČR jsou prodávány a používány laiky pouze díky dočasné individuální výjimce Ministerstva zdravotnictví ČR. Ministerstvo průběžně zpřísňuje požadavky na podklady pro udělení výjimky i na samotnou spolehlivost testů.

Dobře, ale co ta spolehlivost? Uvedu příklad – lidé s příznaky covidu se otestovali samotestovacími testy a vyšli jako negativní. Ve stejný čas, protože měli v rodině pacienta se vzácnou nemocí, jim byly nařízeny PCR testy, které vyšly pozitivně.

Skutečnost, že je někdo testován negativně antigenním testem a následně je vyhodnocen jako pozitivní díky PCR testu, může mít různé důvody. Buď se dotyčný nakazil až v mezičase, anebo vyšel antigenní test falešně negativní. V takovém případě byla daná osoba pozitivní již na počátku, avšak test ukázal špatný výsledek. Tomu výrazně nahrávají často nesprávně provedené odběry/stěry.

Zaměstnavatelům bych doporučil PCR testy

Na jakém principu fungují na trhu nabízené samotesty na covid? Jak je dělíme?

Pokud mám nejaktuálnější informace, pak jsou v ČR dostupné pouze jedny certifikované rychlotesty určené pro sebetestování, které jsou zároveň notifikovány v Registru zdravotnických prostředků u Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Jedná se o protilátkové IgM /IgG testy od švýcarského výrobce LOMINA AG. Ostatní testy jsou určené pro zdravotnické profesionály. Ty dnes používají i úplní laici díky výjimkám ministerstva zdravotnictví, které to dočasně umožňuje. Nejvíce se nyní používají antigenní testy. Společnou výhodou antigenních a protilátkových testů je rychlost získání výsledku. Společným nedostatkem pak je, že nejsou příliš vhodné pro časnou detekci u bezpříznakových jedinců, kde dosahují vyšší míry falešné negativity, než je tomu v případě PCR testů. Ty jsou v široké odborné komunitě stále považovány za zlatý standard.

Který typ testu byste z hlediska kvality, průkaznosti na covid, zaměstnavatelům doporučil používat a proč? Který naopak ne a proč?

Na základě svých dosavadních zkušeností bych jednoznačně doporučil maximální využívání PCR testů. V dnešní době již existují metody, jak tyto testy provádět skutečně masově a rozdíl v nákladech již není tak významný. Antigenní testy bych používal jen doplňkově jako rychlé orientační vyšetření jedinců se zjevnými příznaky nebo v situacích, kdy provedení PCR testu není objektivně možné. U osob s déle trvajícími příznaky pak lze doporučit i protilátkové testy, jejichž výhodou je mimo jiné schopnost odhalit dříve prodělané onemocnění covid-19.

Daniel Tácha

testovani_Jakub_Kral_maleJUDr. Bc. Jakub Král, Ph.D. vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Tam také získal titul doktor práv a Ph.D. Profesní kariéru zahájil na Ministerstvu zdravotnictví ČR, kde mimo jiné vedl oddělení zdravotnických prostředků. Následně vedl sekci zdravotnických prostředků na Státním ústavu pro kontrolu léčiv. V soukromém sektoru působí od roku 2014, kdy založil vzdělávací a poradenskou společnost Porta Medica, jejímž je ředitelem.

Od prosince 2017 do dubna 2018 byl poradce exministra zdravotnictví Adama Vojtěcha [za ANO]. Působil jako vedoucí autorského týmu zákona o zdravotnických prostředcích. Aktivně se podílel na kultivaci právní úpravy v oblasti regulace léčivých přípravků a úhrad z veřejného zdravotního pojištění. Je lektor na Ústavu práva a právní vědy, o.p.s. a European Business School SE. Pravidelně přednáší na právnických a lékařských fakultách v ČR a na Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here