Svižnější vyřizování žádostí o výjimky pro lékaře získávající praxi v neakreditovaných pracovištích a méně byrokracie v postgraduálním vzdělávání. To slibuje lékařům ministr zdravotnictví Vlastimil Válek [TOP 09].
Mimo rychlejší vyřizování žádostí o výjimku pro uznávání praxí v neakreditovaných ordinacích chce Válek zapracovat i na zjednodušení vzdělávacích programů pro lékaře a zrušení povinných kurzů se stejným obsahem jako na lékařských fakultách.
„Tento krok naprosto zásadním způsobem zjednoduší život mladým lékařům, kteří si vybírají, na který obor se připravují k atestaci,” uvedl s tím, že systémové změny už letos jako první pocítili v praxi budoucí praktičtí lékaři pro dospělé i děti a dorost.
Fakultám chybí výuka venkovského lékařství, říká David Halata
Tato skupina absolventů podle Válka už několik měsíců před státními zkouškami znala seznam akreditovaných pracovišť pro jejich praktické vzdělávání. Z nich si tak mohli vybrat, pro které se rozhodnou, aniž by se obávali, že po ukončení stáže budou muset čekat na vyřízení žádosti o výjimku v uznání praxe kvůli tomu, že dané pracoviště stále čeká na udělení akreditace.
Méně byrokracie v pre i postgraduálním vzdělávání
Lékaři si do budoucna při studiu budou moci vybírat i z více oborů povinného portfolia praxí, dodal ministr při příležitosti podpisu memoranda mezi Institutem postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví [IPVZ] a Asociací děkanů lékařských fakult ČR na Ministerstvu zdravotnictví ČR [MZ ČR].
Lékařské fakulty vzdělávají lékaře před promocí, Institut potom administruje jejich postgraduální vzdělávání na konkrétních zdravotnických pracovištích. Ve středu [17.5.] podepsaném memorandu se obě strany zavázaly spolupracovat na tvorbě systému. A ke společnému efektivnímu využívání lidských a materiálních zdrojů.
„Cílem by mělo být vytváření společné strategie postgraduálního vzdělávání,” řekla při podpisu dokumentu ředitelka IPVZ Irena Maříková.
Vznikne proto vědecká rada, která garantuje odbornou kvalitu vzdělávacích programů. Ty by měly odpovídat moderním nárokům a trendům v medicíně.
„Určitě chceme revidovat obsahy vzdělávacích programů,” dodala Maříková.
Po ukončení lékařské fakulty lékaři absolvují dvoustupňové specializační vzdělávání, takzvaný společný kmen trvající 24 až 30 měsíců. A poté další studium vedoucí k atestaci v konkrétním oboru. Základních kmenů je sedm, nástavbových oborů 46. Dosud měli lékaři i jejich školitelé většinu dokladů o studiu v papírové podobě, záměrem IPVZ je celý proces elektronizovat.
Elektronizace vzdělávání ve zdravotnictví
Institut podle Ireny Maříkové pracuje na dvou modulech elektronického systému. Týkají se akreditací školících pracovišť a specializačního vzdělávání mladých lékařů.
„Měl by primárně sloužit pro školence, školitele, ale samozřejmě do něj budou vstupovat zdravotnická zařízení, která poskytují praktickou část vzdělávání a pověřené organizace k teoretické části,” uvedla s tím, že by mohly začít fungovat v příštím roce.
Lékařské fakulty se podle předsedy Asociace děkanů lékařských fakult ČR a děkana LF Masarykovy univerzity Martina Repka podílejí na postgraduálním vzdělávání lékařů na základě veřejnoprávní smlouvy uzavřené s ministerstvem zdravotnictví.
„Je zbytečné, abychom si s IPVZ rozdělovali funkce, naopak je dobré se domluvit a spojit,” řekl Repka.
Podle ministra Válka se před 20 lety rozdělilo vzdělávání mezi IPVZ a lékařské fakulty.
„Bohužel se to nikdy nepodařilo dotáhnout a propojit tak, aby tam byla úzká spolupráce, aby byla jasně definovaná role jednotlivých institucí a aby ten mladý lékař přesně věděl, co je akreditované pracoviště,” řekl.
Podle Válka na tom nese svůj díl viny i ministerstvo, které má na starosti akreditace pracovišť, která lékaře vzdělávají. Některá čekala na udělení akreditace i pět let. Stážistům pak nezbývalo než požádat o výjimku, aby jim úřad praxi uznal.
„Zdědil jsem 150 žádostí zoufalých lékařů, kteří už by měli jít ke státnicím,” řekl Válek s tím, že již nyní se vyřizování žádostí zrychlilo.
–ČTK/RED–
