Solitární plicní uzel upozorní na zhoubný nádor plic v jeho časném stadiu. Často na něj lékaři přijdou při jiných vyšetřeních, například rentgenu či CT kvůli operaci očí. Výskyt těchto uzlíků na plicích proto nemají lékaři ani pacienti podceňovat.
Na zhoubný nádor na plicích nebo metastázu na nich kvůli jinému karcinomu v těle upozorní solitární plicní uzel [SPU] podle přednosty I. kliniky tuberkulózy a respiračních nemocí Všeobecné fakultní nemocnice v Praze doc. Jiřího Votruby v jednotkách procentech případů. Pokud se uzel na plicích ale potvrdí jako rakovinné riziko, pak jde obvykle o časné stadium onemocnění s vysokou šancí na uzdravení. A to je podle docenta Votruby důvod, proč se těmito solitárními plicními uzly zabývat a nepřehlížet je. Důležité je podle něj vyloučit riziko rozvoje rakoviny.
„Jen malé množství solitárních plicních uzlů je známkou rakoviny. Většina z nich je neškodná,“ potvrzuje docent Votruba.
Zároveň říká, že těchto nálezů na plicích, které můžou, ale i nemusí být předzvěstí rakoviny plic, na kterou u nás umírá nejvíce lidí, mezi lidmi rychle přibývá.
„Ty nálezy jsou stále častější a často se objeví u pacientů náhodně,“ uvedl.
To díky široké dostupnosti zobrazovacích metod, jako jsou rentgeny a CT, kdy na solitární plicní uzel přijde radiolog či jiný specialista docela náhodně. Například při předoperačním vyšetření kvůli jinému onemocnění, například očí. Jak ale upozorňuje doc. Votruba, i takto náhodně objevené plicní uzly mají lékaři dál vyšetřovat. Respektive pacienta poslat na další podrobné vyšetření kvůli vyloučení zhoubného onemocnění.
„Důležité je z nich [uzlů na plicích, pozn. red.] vybrat ty nebezpečné,“ uvedl docent Votruba s tím, že podle zkušeností z jeho kliniky se dá operativně odstranit asi jen 20 až 35 procent těchto uzlů s rizikem onkologického onemocnění.
Avšak včasné diagnostika a léčbě v době s nejvyšší šancí na uzdravení je vždy s menšími komplikacemi, dodal.
Solitární plicní uzel a jeho podrobné vyšetření
Podrobné vyšetření uzlu na plicích kvůli vyloučení, či potvrzení zhoubného nádoru a určení jeho stadia ale není zrovna snadné.
„Někdy je potřeba biopsie, vzorek tkáně,“ uvedl docent Votruba s tím, že pro specialisty je v případě nutnosti analýzy i těchto plicních uzlů vždy první volbou co nejméně invazivní vyšetření.
Metoda, kdy musejí odebrat vzorek tkáně přes hruď tenkou jehlou a v úplné anestezii pacienta, volí spíše výjimečně. Tento výkon představuje i vyšší procento komplikací. Oproti tomu bronchoskopie patří mezi šetrnější metody, kdy se podá pacientovi lokální anestezie nebo sedace. Lékaři při této metodě zavedou pacientovi přístroj s kamerkou k plicím buďto ústy, nebo nosem. I při bronchoskopii může specialista odebrat vzorek tkáně, tedy provést biopsii, nebo zajistit i jiné výkony na dýchacím ústrojí.
Jakékoli kouření zabíjí, varuje lékařka s odkazem na nádory na plicích
Především v západních zemích už ale lékaři i v odběru tkání a vyšetřování rizikových nálezů v dýchacích cestách používají moderní pokročilé přístroje. Ty jsou přesnější a méně invazivní. V Česku takové vyšetřovací přístroje ale chybí.
„V posledních letech došlo k prudkému rozvoji v diagnostice plicních nádorů. K přesnému zobrazení a cílenému odběru vzorků se stále častěji využívá kombinace 3D zobrazení a navigované bronchoskopie,“ popisuje trendy v diagnostice plicních nemocí lékař.
Tyto moderní metody podle něj umožňují vyšetřit i periferní plicní ložiska. A lépe specialistu navigují při odběru tkáně, kdy se podaří odběr vzorku u zmiňovaného plicního uzlu až v 90 procentech případů.
„Zobrazují anatomii dýchacích cest s vysokým rozlišením a do budoucna bychom díky ní mohli provádět i léčebné zákroky. Což by pro pacienta bylo výrazně komfortnější,“ říká docent Votruba.
Také ale dodává, že v českém zdravotnictví tyto pokročilé přístroje s vysokým rozlišením zobrazení stále chybí. Což podle něj souvisí i s ne příliš otevřeným přístupem plátců péče, zdravotních pojišťoven, tyto výkony poskytovatelům hradit.
Veronika Táchová
