Třetího ročníku letního pobytového tábora pro děti s vrozeným diabetem 1. typu i bez zdravotního omezení se letos účastní 75 táborníků. Jde o jediný letní tábor svého druhu v Česku a uplatnil by se i další turnus. Chybí ale zdravotníci.
Týdenní pobytový letní tábor pro malé diabetiky i děti bez zdravotního omezení letos začal v sobotu 19. července a přijelo na něj pětasedmdesát dětí. Táborníci ve věku od sedmi do 15 let pobývají v rekreačním areálu Sklář Ostružno na Jičínsku. A podle organizátorů akce by se naplnila bez problémů kapacita tábora i v dalším turnusu. Poptávka je totiž vysoká.
„Organizátoři mají čekací listinu, kdyby se náhodou uvolnilo místo. Byli by schopni zvládnout i dva turnusy tohoto tábora, ale chybí jim lékaři na sledování zdravotního stavu dětí,“ říká mluvčí mladoboleslavské Klaudiánovy nemocnice Jana Petrová s tím, že letos se na tábor nedostalo kolem dvaceti dětí s diabetem 1. typu.
S nápadem zorganizovat pobytový tábor pro děti s cukrovkou přišla podle mluvčí maminka dítěte s diabetem Jitka Zítková Povolná a zdravotní sestra z diabetologie Klaudiánovy nemocnice Gabriela Jarešová. Tábor zastřešuje fotbalový klub SK Skalsko a hlavním vedoucím je předseda klubu a starosta středočeské obce Skalsko Zdeněk Jakubec.
Rozpočet tábora je 750 tisíc korun, z toho 550 tisíc korun pokryjí platby za tábor. Zbývající část vyrovnají finanční dary podporovatelů.
Letní tábor Diáček 2025
Jsou to lékařky a sestry z mladoboleslavské Klaudiánovy nemocnice zabývající se léčbou cukrovky, které neustále dohlížejí na táboře na děti s vrozeným diabetem. Akce příhodně nazvané jako Diáček se účastní jak děti s diabetem, tak i bez této diagnózy.
„Nejde jen o děti s diabetem, těch je letos 33. Tábora se účastní i zdravé děti, těch je 30, a také 12 dětských fotbalistů z SK Skalsko. Spojení dia a nedia dětí je velkým psychologickým aspektem. Dia děti jsou na úrovni zdravých dětí,“ říká mluvčí Petrová.
Tábor si pochvalují i samotní rodiče dětí, kteří si tak na pár dní odpočinou, dodává mluvčí.
Senzory pod kůží vrací do běžného života děti s cukrovkou 1. typu
Táborníci jsou rozděleni do sedmi oddílů bez ohledu na jejich zdravotní stav. Každý oddíl má jednoho vedoucího a dva praktikanty. Součástí týmu jsou i lékaři pro nepřetržité sledování dia dětí a zdravotní sestry. Celkem na táboře pobývá 108 lidí včetně zdravotníků.
„Děti jsou sledovány 24 hodin denně pomocí senzoru, mají inzulínovou pumpu. Vše je napojeno na sledovací monitor v místnosti, kde je nepřetržitý dohled,“ popisuje Petrová.
Jakoukoli změnu glykemických hodnot zachytí monitor [na obr. vpravo] a následně senzory vydají akustický signál. A i děti bez diabetu na tyto změny rychle reagují. Když slyší zvukový signál, okamžitě běží za zdravotníky, aby je o výkyvu hladiny cukru v krvi u jejich kamaráda informovaly.
Letošní ročník tábora mají děti navíc zpestřený o návštěvu prvoligových hráčů fotbalu z FK Mladá Boleslav. Na tábor za nimi dorazili na Mladoboleslavsku známí hráči Tomáš Král, Jan Buryán a Denis Kaulfus. Dětem přivezli fotbalové míče.
Diabetes 1. typu je vrozená porucha tvorby inzulinu
Cukrovka 1. typu spadá mezi autoimunitní onemocnění, při kterém v těle dochází k likvidaci buněk produkujících inzulin. Ten tělo ale potřebuje ke zpracování energie z dodaných cukrů. Pacienti s poruchou tvorby inzulinu více pijí, močí, hubnou a cítí se unavení.
„Diabetes prvního stupně se musí řešit jenom inzulinem. To je jediná možná léčba. A jde o velmi labilní onemocnění. To znamená, že se může jevit jako velmi uspokojivé a náhle se změní ve velmi špatný stav. Základem úspěšné léčby je proto aplikace inzulinu přesně stanovenými dávkami,“ uvedl již dříve k diabetu 1. typu člen výboru České diabetologické společnosti, diabetolog III. Interní kliniky VFN a 1. LF UK v Praze Jan Šoupal.
A byl to právě doktor Šoupal, který vůbec jako první v Česku začal implantovat diabetikům dnes už docela rozšířené podkožní senzory pro nepřetržité sledování hladiny cukru v krvi. Podle odborníků jde po objevení inzulinu a zavedení glukometrů v sedmdesátých letech o třetí historický milník v léčbě diabetu. Podle doktora Šoupala totiž není pro úspěch léčby diabetu 1. typu ani tak rozhodující metoda aplikace inzulínu, ale způsob monitorace glukózy v těle pacienta.
Podkožní senzory na rozdíl od glukometru kontrolují hodnoty glykémie nepřetržitě. A díky integrovaným vibračním alarmům ihned varují pacienta před blížící se hypoglykémií nebo hyperglykémií.
–VRN–
