Podkožní senzory v kombinaci s hybridní inzulínovou pumpou vracejí do běžného života dětské pacienty s cukrovkou 1. typu. Senzory u dětí nepřetržitě sledují hladinu cukru v krvi a pumpa dodává do těla inzulín podle nastaveného programu.
Podkožní senzory pro pacienty s diabetem 1. typu veřejnosti prvně představil před více než třemi lety člen výboru České diabetologické společnosti, diabetolog III. Interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice [VFN] a 1. LF UK v Praze Jan Šoupal. Zavedení implantabilních glykemických senzorů do běžné lékařské praxe a úhrad ze zdravotního pojištění, o které se sám významnou měrou zasloužil, tehdy označil po objevení inzulínu a zavedení glukometrů v 70. letech za třetí historický milník v diabetologii.
„Implantabilní glykemické senzory výrazně zdokonalují léčbu pacientů s diabetem prvního typu. A nelze vyloučit, že se v budoucnu nebude tato novinka týkat i pacientů s diabetem druhého typu,“ uvedl tehdy Jan Šoupal.
Podle jeho zkušeností i výsledků medicínské studie není pro úspěch léčby diabetu prvního typu rozhodující ani tak metoda podání inzulínu, ale hlavně způsob sledování glukózy v těle pacienta. A jsou to právě glykemické senzory, které na rozdíl od glukometru kontrolují hodnoty cukru v těle nepřetržitě. A díky integrovaným vibračním alarmům i varují pacienta před blížící se hypoglykémií nebo hyperglykémií.
„Diabetes prvního stupně se musí řešit jenom inzulínem. To je jediná možná léčba. A jde o velmi labilní onemocnění. To znamená, že se může jevit jako velmi uspokojivé a náhle se změní ve velmi špatný stav,” uvedl Jan Šoupal s tím, že základem úspěšné léčby je proto aplikace inzulínu v přesně stanovených dávkách.
Podkožní senzory u dětí si chválí ve Zlínské nemocnici
Podkožní senzory v kombinaci s hybridní inzulínovou pumpou používají v léčbě dětských pacientů s diabetem 1. typu lékaři Dětského oddělení Krajské nemocnice T. Bati ve Zlíně [KNTB]. V ambulanci mají zhruba stovku takových pacientů. Tamní dětská diabetoložka a endokrinoložka Pavla Gogelová říká, že senzory v podkoží dítěte a hybridní inzulínové pumpy ulevují od neustálého měření diabetu i podávání inzulínu jak malým pacientům, tak i jejich rodičům.
„Pumpa dává do těla inzulín pravidelně podle nastaveného programu. Zatímco dříve muselo dítě absolvovat až osm vpichů inzulínovým perem denně, v současné době se kanyla u pumpy mění jednou za tři dny,“ popisuje jednu z výhod Pavla Gogelová.
Podkožní senzor navíc měří nepřetržitě hladinu krevního cukru a je napojený na mobilní telefon [v tomto případě, pozn. red.] dospělé osoby. Při výkyvech hladiny cukru v krvi pacienta, rodiče dítěte okamžitě upozorní zvukovým alarmem, dodává lékařka.
Dříve museli rodiče dětem s diabetem kontrolovat glykémii i několikrát za den a podle toho nastavovat porce jídla a následně i podávat inzulín. Další navazující problém byl, když mělo tříleté dítě začít chodit do mateřské školy. Malé děti si samy totiž nic nevyhodnotí a ani nezměří. A tak do školek docházely jejich maminky, aby jim inzulín i několikrát za den podaly. Anebo zůstávaly s dětmi v domácnosti.
„I jídlo musí být přesně zvážené. To je další komplikace pro školní zařízení. Někde pomáhají asistenti pedagoga, většinou však fungují rodiče,“ říká dětská diabetoložka.
Takové překážky v běžném životě malých diabetiků a jejich rodičů nyní úspěšně odbourávají právě podkožní senzory společně s hybridními inzulínovými pumpami. Senzory pod kůží propojené s chytrým telefonem nepřetržitě sledují cukr v těle pacienta. A hybridní pumpa se postará o dodání potřebného inzulínu i bez přítomnosti maminky.
–RED–
