Belgická výzkumná polární stanice Princess Elizabeth Antarctica je pevně ukotvená do žulového hřebenu pohoří Utsteinen Nunatak. Do provozu byla uvedena 2009. A je jedinou polární stanicí na světě, která je energeticky soběstačná. To vše v nadmořské výšce 1382 metrů.
Pohoří Utsteinen Nunatak bylo pro umístění stanice vybráno kvůli žulovému hřebenu. Ten přirozeně zabraňuje velkému hromadění sněhu. Antarktické počasí je v těchto místech opravdu nevlídné. Teploty se pohybují mezi -50˚C a -5˚C. Utsteinenský horský hřeben přitom bývá bičován vichřicemi o síle až 300 kilometrů v hodině.
„Pro Belgičany je Antarktida srdeční záležitostí. Na její zmrzlé půdě se pohybují už dlouhou dobu. Od dob dobrodruha De Gerlacha. Jeho lodi Belgica a jeho neplánovaného přezimování v antarktických vodách v roce 1898. Již od těch dob a mnohem dříve spojují Belgii s ledovým kontinentem silná pouta,“ říká belgický patriot Leo De Bruxx.
I proto podle něj stojí ve východní Antarktidě, v části zvané Dronning Maud Land, Princess Elisabeth Antarctica. Belgičané ji přitom pojmenovali láskyplně po své princezně Elisabeth. Vnučce belgického krále Alberta II. Dcery prince Phillipa, vévody brabantského.
Šetrná budova
Při stavbě stanice bylo nezbytné brát v úvahu několik faktorů. Zásadním byly antarktické klimatické podmínky. Tj. extrémní rychlost větru, teploty nepřekračující bod mrazu i sněhovou erozi [bombardování stavby sněhem, štěrkem a kameny metaným vichrem].
Budova má základy ukotvené několik metrů hluboko v trvale zmrzlé půdě permafrostu. Byla navržena tak, aby měla minimální požadavky na spotřebu energie. Její vnější plášť, spočívající na kostře z kůlů a trámů, tvoří devět vrstev hliníku, dřeva, vlněné plsti, izolačních vrstev a kartónu. To znamená jen nepatrné energetické ztráty.
Obnovitelné zdroje
Dalším důležitým faktorem bylo využití obnovitelných zdrojů energie. Antarktické katabatické větry pohánějí devět větrných turbín rozmístěných podél Utsteinenského hřebenu. Ty zásobují stanici elektřinou po celý rok. Větrné turbíny byly před instalací důkladně testovány. Využit je ale i čtyřiadvacetihodinový sluneční svit během několika měsíců antarktického léta. Solární panely poskytují stanici elektřinu i ji zásobují teplou vodou.
Šetrné nakládání s vodou
Na distribuci vody se na stanici dohlíží s velikou pečlivostí. Vzácná tekutina je rozdělována velmi šetrně a po použití se znovu používá. Inspirací byl v tomto případě systém nakládání s vodou, jaký se používá na kosmických lodích a vesmírných stanicích. Veškerá použitá voda je recyklována a tři čtvrtiny z ní jsou po každém ošetření opětovně použity ke sprchování, splachování toalet a praní prádla. Přebývající voda je důkladně pročištěna před tím, než je konečně vypuštěna na nedalekém bezpečném místě.
Ideální základna
Svou polohou pouhých 200 kilometrů od pobřeží je Princess Elisabeth Antarctica vstupní branou do pohoří Søra Rondaneho. Na ledovce i Antarktickou náhorní plošinu a ideální základnou pro výzkumy antarktické oblasti mezi 20. a 30. rovnoběžkou. Stanice byla navržena a vybudována tak, aby bez úhony přestála těžkosti antarktické zimy.
