Kým byl farmář a filozof Masanobu Fukuoka?

0

Pro tradiční japonskou společnost byl farmář a filozof Masanobu Fukuoka exotem. Když se mu nedařilo, vysmívali se mu. Knihu, kterou o svém svérázném přístupu k zemědělství napsal, si vydal sám, protože žádný nakladatel si netroufl vydat něco tak nekonvenčního.

Farmář Masanobu Fukuoka se narodil a vyrůstal na ostrově Šikoku v jižním Japonsku. Vystudoval mikrobiologii. Pracoval v odboru inspekce rostlin při Jokohamské celní správě. Pak si ale uvědomil starou známou věc, že příroda je sama o sobě dokonalá. Problémy nastanou, když se ji lidé snaží vylepšovat a využívat ji ke svému prospěchu.

Rozhodl se proto vrátit na rodinnou farmu, kde začal aplikovat svá poznání. Farmaření se věnoval téměř až do své smrti. Zemřel v roce 2008 ve věku devadesáti pěti let. Bývá řazen k pěti velikánům, kteří inspirovali hnutí přírodního farmaření. Spolu s Rudolfem Steinerem z Rakouska, německým Švýcarem Hansem Müllerem, Lady Eve Balfourovou ze Spojeného království a J.I. Rodalem ze Spojených států.

V co věřil farmář Fukuoka

Masanobu Fukuoka věřil, že přírodní farmaření vychází z duchovního zdraví jednotlivce. Léčení země a očistu lidského ducha považoval za jeden a ten samý proces. Vyzýval k takovému způsobu života a k farmaření.

„Cílem přírodního farmaření není jen pěstování úrody, ale také kultivace a zdokonalení lidských bytostí,“ říkal Fukuoka.

Se svým trpělivě nabytým poznáním Masanobu Fukuoka cestoval po Africe, Indii, jihovýchodní Asii, Evropě a Spojených státech. Při svých cestách se zaměřoval na možnosti rehabilitace pouští za pomoci svých zemědělských technik. Roku 1988 obdržel Magsaysay Award, často označovanou za „asijskou Nobelovu cenu“ za služby lidstvu.

Farmář a nekonvenční techniky

Masanobu Fukuoka je oslavován pro své nekonvenční zemědělské techniky. V roce 1975 napsal a vydal knihu One Straw Revolution, ve které nejlépe vystihl základní filozofii takzvané permakultury. Ta spočívá hlavně v práci v souladu s přírodou namísto proti ní. V trpělivém a vnímavém pozorování než v úmorné a nepromyšlené dřině. A nahlížení na rostliny a na zvířata se všemi jejich vlastnostmi a rolemi. Nepochybně tu platí, že na vrchol jedné hory vede mnoho cest.

Masanobu Fukuoka nepoužívá stroje, chemikálie. Nevytrhává plevel ze záhonů. Nepoužívá předem vytvořený kompost.  Jeho metody vyžadují méně práce než všechny ostatní. Ale pozor – přesto byly výnosy z jeho polí a sadů srovnatelné s nejvýkonnějšími japonskými farmami. Důvod je permakultura, která zahrnuje pěstování úrody a chov zvířat za podmínky pečlivého hospodaření s vodou.

A dále: Domy a další stavby jsou navrhovány tak, aby byly maximálně energeticky úsporné. Všechny části permakulturního designu jsou vymyšleny tak, aby spolu navzájem spolupracovaly a během času se harmonicky spojily v celistvý a soběstačný zemědělský systém.

Jako čtyři zóny

Stejně jako typické permakulturní hospodářství rozdělil Fukuoka svou farmu na čtyři zóny. První zóna leží nejblíže obytného domu a představuje ji tradiční japonská zeleninová zahrada. Zbytky z kuchyně se zakopávají do řádků, plodiny se každý rok obměňují a mezi tím volně pobíhají slepice. V podstatě je to rozšíření obytné části. V druhé zóně se nacházejí obilninová pole. Každý rok se na nich vypěstuje pole rýže a pole ječmene. Sláma z úrody se vrací zpátky na pole, která jsou pak navíc podsazena bílým jetelem, takže úrodnost půdy se díky tomu každým rokem zvyšuje. Takto vytvořená přirozená rovnováha udržuje hmyz a choroby na zdravém minimu.

Ve třetí zóně leží ovocný sad. V něm pěstuje především mandarinky, ale i mnoho dalších ovocných stromů a původních keřů. Vysoké patro sadu tvoří vysoké stromy, z nichž mnohé na sebe váží dusík a tím zkvalitňují půdu. Střední patro se skládá z citrusových a dalších ovocných stromů.

Plevele vůkol

Zem pokrývá chaotická změť plevelů, zeleniny, bylin a bílého jetele. I zde volně pobíhají slepice. Fukuokův pestrý sad vznikl spíše přirozeným vývojem než vědomým plánováním, a přesto vykazuje základní znaky permakulturního designu. Roste v něm velké množství rozličných druhů rostlin a plocha je v něm maximálně využita. V sadu jsou i sluneční „pasti“ a zachovává přirozenou rovnováhu hmyzí populace. Čtvrtá zóna je v podstatě divočina. Její obyvatelé, divoká zvířata a ptáci, jsou v ostatních zónách vítanými hosty. Okolní les poskytuje houby, divoké byliny a zeleninu. A také inspiraci.

„Abyste získali představu o dokonalosti a bohatství přírody, jděte se někdy projít do lesa. Zvířata, vysoké stromy a keře tam spolu žijí v souladu. A to všechno vzniklo a děje se bez lidského vymýšlení a zásahů,“ uzavírá sám Masanobu Fukuoka.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here