Štěstí je, že nemoc Covid-19 se ve většině případů projevuje mírně. Nakažení lidé často ani nikam nejdou a nemoc je přejde,“ říká v rozhovoru pro Zdravezpravy.cz, jehož tématem není jen nákaza koronaviry, předsedkyně Výboru pro zdravotnictví PS PČR Věra Adámková [za ANO].

Nelze začít jinak než koronaviry, konkrétně koronavirem SARS-CoV-2. Překvapuje vás, kam až se rozšířil z malého lokálního čínského trhu s hady, svišti a netopýry?

Nákaza koronaviry není nic nového. Koronaviry jsou tu dlouho. Snaží se přizpůsobit situaci. Koronavir SARS-CoV-2 se objevil v Číně před cca pěti měsíci. Štěstí je, že nemoc Covid-19 se ve většině případů projevuje mírně. Nakažení lidé často ani nikam nejdou a nemoc je přejde. Problém je, že ti lidé, kteří tímto koronavirem onemocněli, nebyli podchyceni a stali se přenašeči.

Jak vidíte další vývoj ohledně nákazy koronaviry SARS-CoV-2, nemoci Covid-19?

Uvidíme, co přinese jaro a léto, to je velká otázka. Problém je, že situaci nelze zcela odhadnout. Důvod je, že toho o novém koronaviru příliš nevíme. Vycházíme z obecných znalostí virologů, jak ti znají koronaviry. Uvidíme, jaký bude vývoj. Potíž je, že situace zdaleka není tak podchycena, jak by měla, ve všech zemích. A znovu je problém, že my toho o tomto koronaviru víme příliš málo. Včera mi přišel e-mailem dotaz na to, jak je nemoc nebezpečná v těhotenství, bohužel jsem musela odpovědět, že nevím. Prostě nevíme. Přistupujeme k ní obecně jako k virovému onemocnění v těhotenství.

Jak hodnotíte opatření vlády a ministerstva zdravotnictví proti šíření nákazy?

Naše úřady striktně postupují ve spolupráci s ostatními evropskými zeměmi. Je dobře, že se zvýšila informovanost. Zde musím poděkovat i médiím. Ty podle mě odvádějí velice dobrou práci. Jsem ráda, že nevidím žádnou snahu podněcovat paniku. Nebo sdělovat informace, které nejsou pravdivé. Ta informovanost je velice dobrá. A zároveň je i velice důležitá. Třeba už proto, aby se nešířily nepravdivé zprávy.

Jaké třeba?

Nedávno se třeba objevilo v tisku, že máme šestý případ nákazy. To je nezvládnutá komunikace Magistrátu hlavního města Prahy, jednalo se o případ z testu mimo laboratoř Státního zdravotního ústavu. Objevil se v médiích, ale nebyl oficiálně potvrzený.

Nakonec se ale potvrdil…

Ano, ale referenční laboratoře Státního zdravotního ústavu jsou v této věci klíčové. Důvod je, že jejich nález u nákazy koronaviry je ještě verifikován. V našem případě laboratoří v Berlíně. A to je dobře, protože pak nemůže dojít k chybě. A to třeba už proto, že pokud je nákaza koronaviry diagnostikována, znamená to značné omezení těch lidí, kteří se nakazí. Druhá rovina je, že jde o docela zaručené informace, které jsou klíčové, aby se zbytečně nešířila panika.

Opatření proti koronaviru

Znovu se zeptám, nepřichází vláda a ministerstvo se svými opatřeními o poznání později, než k nám přicházejí koronaviry SARS-CoV-2?

Vím od pana premiéra, že je v kontaktu s německou kancléřkou, rakouským premiérem, slovenskými zástupci vlády. Věc řeší s plnou odpovědností. Můj názor je, že vláda reaguje vcelku adekvátně. Je v kontaktu s ostatními zeměmi. A také je třeba říci, že je možné, že když těch případů nákazy koronaviry bude přibývat, její opatření budou razantnější. Já jsem ale spokojena. Třeba to omezení pro akce, kde je více něž sto osob, omezení v tom smyslu, že musejí být hlášeny hygienikům, to je velice dobře. Hygienici musejí být za této situace informováni. Mohou reagovat, mohou zavést preventivní opatření při příjezdu na tyto akce a podobně.

Jak hodnotíte, že Světová zdravotnická organizace stále reaguje spíše zdrženlivě?

Světová zdravotnická organizace byla a je velmi zdrženlivá, třeba v definici v tom, co se děje. My zatím všude vidíme pozitivitu. To je trochu úsměvné. Na druhou stranu státy velice dobře kooperují, takže zde problém nevidím.

Když se vrátím k vládě a ministerstvu, není příliš povzbuzující zjištění, že v Česku jsou zásoby potravin ve státních hmotných rezervách ani ne na jeden a půl dne, že nejsou roušky, respirátory… Jak to vnímáte?

Státní hmotné rezervy jsou plánovány určitým způsobem. Co se týče těch potravin, jedná se o obrovský objem potravin, který se navíc těžko plánuje. Já mám za úsměvné reakce lidí, kteří jdou vykupovat potraviny do obchodů. I ty roušky a respirátory v zásobách státu odpovídají typu potřeby, který tady byl. Ale řeší se to. Tuzemský výrobce po intervenci premiéra navyšuje produkci. Je skvělé, že všechny zúčastněné strany dokáží být flexibilní. Nyní je klíčové rouškami a respirátory zásobit zdravotnická zařízení.

Zarážející je, že úřady zastropují cenu respirátorů, tvrdí kvůli boji proti šmejdům a ochraně lidí, ale zároveň je zakáží prodávat veřejnosti. Regulují tak cenu pro zdravotnická zařízení, jež jsou z velké části i ve vlastnictví státu. Je to podle vás v pořádku, nedohání se tu něco, co mělo být již dříve podchyceno?

Zastropování ceny a omezení obchodu je na místě. Jak u roušek, respirátorů i dezinfekčních prostředků. Někdo to může chápat jako zásah do trhu, ale já to tak nevnímám.

Jaká opatření jsou účinná proti nákaze koronaviry podle vás?

Je třeba vědět, že virus SARS-CoV-2 nedoletí dál než 1,6 metru. To by měli lidé vědět. To by měli dodržovat. Měli by vědět, že když kolem někdo jen projde, nutně se nemusí nakazit. Jiná situace je ve zdravotnických zařízeních. Na místě je zvážit i to společenské podávání rukou. Zrovna tak bych lidem nedoporučovala objímání a líbání, protože nevíte, zda ten druhý není nosičem.

Zákony ve sněmovně

Ve zdravotnickém výboru v rámci zákona o ochraně veřejného zdraví jste nedávno úspěšně navrhla, aby měl hlavní hygienik lékařské vzdělání, odbornou způsobilost. Vzhledem k tomu, jaká je nyní situace v souvislosti s koronavirem, jste si jistá, že jste podala dobrý návrh?

Ano. Málokdo by předpokládal, že by hlavní hygienik nebyl lékař. A my jsme přišli na to, že toto zákon nevyžaduje. Ano jsem ráda, že můj návrh prošel, protože nedostatek lékařského vzdělání u hlavního hygienika je limitující minimálně v odhadu situace. Vždyť se podívejte, současnou situaci komunikuje zejména náměstek ministra Roman Prymula. I když není epidemiolog, ale vynikající vakcinolog, zvládá to velice dobře, protože se ve věci lépe orientuje. A i to mě utvrzuje v tom, že je dobře, že jsme do zákona dali podmínku, aby hlavní hygienik měl lékařské vzdělání, odbornou způsobilost.

Jaké zákony, jež se budou projednávat ve sněmovně, dále považujete za důležité?

Zákon o zdravotnických prostředcích, tomu přisuzuji velkou důležitost.

Proč?

Protože zdravotnická zařízení obecně, u přístrojů, u kterých prošla garance, mohou komunikovat pouze s výrobcem. To se v praxi ukazuje jako kontraproduktivní a limitující. Důvod je, že každý ten přístroj je pod dohledem technika, to není lékař, ale má dobrý přehled. Navíc všechny tyto přístroje procházejí kontrolou podle zákona. A v praxi se ukazuje, že je potřeba, aby tito technici měli více pravomocí. Tato změna teď půjde do druhého čtení.

Jaké další z aktuálně projednávaných zákonů jsou podle vás klíčové?

Zákon číslo 48 o zdravotnictví. V něm se musíme podívat i na očkování. To je velmi důležité. Teď v Německu například přijali velmi ostrý zákon na očkování proti spalničkám. To proto, že jim velice významně klesla v této věci proočkovanost. A problém je, že pokud vám významně klesne proočkovanost, tak ti očkovaní nejsou schopní zajistit, aby se nákaza nešířila. A onemocnět agresivními druhy spalniček, to bych nepřála nikomu.

Změnou je i možnost odškodnění po očkování. Jaký je na to váš názor?

Já to vnímám velice pozitivně. Je na místě odškodnit pacienta, kterému povinné očkování uškodí. Na druhou stranu také ale musím říci, že běžná zvýšená teplota je to, co od toho očkování chceme. Je potřeba, aby bylo vidět, že se to tělo brání. A i proto tu případnou újmu musí hodnotit nezávislá komise. Je to odborná záležitost.

Který z projednávaných zákonů je podle vás dále klíčový?

V současné době hovoříme na téma akreditací zdravotnických zařízení pro školení mladých lékařů. Tam je problém. To je potřeba řešit, proto chceme podpořit, aby pro školení mladých lékařů získání akreditace nebylo tak obtížné, aby se měli mladí lékaři kde postgraduálně vzdělávat.

Problémy českého zdravotnictví

Když se podíváte na české zdravotnictví jako celek. Kde ho podle vás, jak se říká, nejvíce tlačí bota?

Můj osobní názor, se kterým jsem zatím neprorazila, zní, aby tu pro tu hrazenou péči byla jedna zdravotní pojišťovna.

Jaké jsou vaše argumenty v této věci?

Tím, že jsme omezili zákonem, co pojišťovny mohou dělat, co ne, jsme zamezili konkurenci mezi pojišťovnami. To je první bod. Druhý je, že jedna zdravotní pojišťovna znamená úsporu finančních prostředků pro správu a organizaci zdravotního pojištění.

Co dále je podle vás potřeba změnit v českém zdravotnictví?

Dále je podle mého názoru nutné přesně definovat, na co má pojištěnec nárok z odvodů na zdravotní pojištění, co je nadstandard. To je ale vysoce odborná věc. Tak jako tak je ale jasné, že bychom se měli vážně zabývat myšlenkou připojištění zdravotní péče.

Mluvíte o připojištění v rámci zdravotních nebo komerčních pojišťoven?

Zda by toto připojištění mělo být zdravotní nebo komerční pojišťovny by mělo být předmětem diskuze. To teď ale není na pořadu dne. Teď jde o princip. A velice důležitý, chceme-li dál zlepšovat zdravotní péči v ČR. Také ale chci říci, že Česko ve zdravotnictví nemá zásadní problém. Zaplať pán bůh. Když někdo potřebuje stimulátor, tak ho dostane ve velice krátké době. A to neplatí zdaleka ve všech zemích. A to i těch vyspělých.

Na druhou stranu v mnoha ohledech situace ani u nás není nejrůžovější. Například objednat se k pedopsychiatrovi je věc na měsíce, kritiku sklízí vůbec celá reforma psychiatrické péče. Ne, že je špatná, ale že není zvládnutá… Nemáte pocit, že v Česku máme velké plány, ale realita je trochu někde jinde?

Nemám, protože základ je mít vizi. Ten příklad s tou reformou psychiatrické péče je dobrý. Totiž je velice dobře, aby člověk, který má duševní nemoc, která to umožňuje, mohl zůstat a fungovat doma a léčit se v centrech duševního zdraví. To samozřejmě klade velké nároky na psychiatry, aby toto posoudili. Což je samozřejmě obtížné. Na druhou stranu ale na tuto snahu nemůžeme rezignovat jen proto, že máme nedostatek zdravotníků. To nemá žádná země. Proto nás to nemůže limitovat.

Práce zdravotnického výboru

Jak jste jako předsedkyně sněmovního zdravotnického výboru spokojena s jeho výkonem? Jedná věcně, nebo jeho členy motivují i zájmy jejich politických stran?

Já jsem si podmínky a pravidla stanovila hned na začátku. Není přípustné, abychom do odborných zdravotnických témat tahali politiku. To je nepřípustné. Tedy bych řekla, že ve výboru máme dělnou a odbornou atmosféru. Daří se nám zákony věcně probírat a pracovat na nich. Zdraví se neptá na politickou příslušnost. To znamená, že já ve výboru tu politiku ani příliš nevnímám, nerozlišuji, kdo z jaké strany je. Pro mě to ani není důležité.

Někdy se člověk setkává s informacemi, že někteří členové výboru jsou pod vlivem lobbyistických skupin. Jak to vidíte vy?

Já nemohu za nikoho mluvit, ale vzhledem k tomu, že zákony, které přes nás jdou, jsou objektivně přijatelné, tak nemám ten dojem. Snažíme se pracovat jako celek a žádné velké tlaky soukromých skupin necítím.

Jak hodnotíte spolupráci s ministerstvem zdravotnictví na nových zákonech?

Vládní návrhy zákona většinou dostáváme v tištěné podobě, možná by to mohlo být dříve.

Bavili jsme se o tom, že hlavní hygienik by měl mít lékařskou odbornou způsobilost, tu naše hlavní hygienička nemá, podobně je na tom i ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, jenž má právní vzdělání. Jaký je váš názor, není to i pro něj limitem?  

Ministr je úředník. Je na něm, aby si do týmu vzal odborníky, které mu připraví podklady. Ministr nemusí být odborník v dané oblasti.

Daniel Tácha

prof. MUDr. Věra Adámková, CSc. vystudovala v roce 1980 1.lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1980 až 82 působila v Sedlčanech a Třebotově a od roku 1982 v pražském IKEMu. Odtud přešla do Nemocnice Na Homolce, kde pracovala v letech 1987–95. Od roku 1995 působila znovu v pražském IKEMu na pracovišti preventivní kardiologie, kde se později stala přednostkou.

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2014 Věra Adámková kandidovala jako nestraník za hnutí ANO 2011 v obvodu č. 21 – Praha 5. Se ziskem 15,76 % hlasů skončila na třetím místě. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 byla ze třetího místa na kandidátce zvolena jako nestraník za hnutí ANO 2011 poslankyní v Praze. Působí jako předsedkyně Výboru pro zdravotnictví PS PČR.

Od 6. února 2014 je Věra Adámková členkou správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR [VZP ČR], v únoru 2018 byla zvolena její předsedkyní. Vyučuje na 1. a 2. lékařské fakultě UK a na Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT. Od roku 2003 i na Jihočeské univerzitě na katedře klinických a preklinických oborů.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here