Telemedicína zakotvila v českém právním řádu. Vláda na svém jednání [19.7.] přijala novelu zákona o zdravotních službách, která poskytování zdravotních služeb na „dálku“ definuje. Ovšem za stanovených podmínek.
Telemedicínské nástroje sloužící ke komunikaci, vyšetřování a případně i stanovení léčby pacienta získává v Česku prvně oporu v zákoně. Předpis zavádí ustanovení, že zdravotní služby lze poskytovat i na dálku za použití telekomunikačních a informačních technologií. Je to ale možné jen za podmínek stanovených zákonem a při splnění technických požadavků na kvalitu a zabezpečení komunikace.
„Novela má za cíl poskytování zdravotních služeb pacientům prostřednictvím telemedicíny – třeba konzultace, posuzování snímků ze zobrazovacích metod a telemonitoring – umožnit, a to v souladu s pravidly vědy a uznávanými medicínskými postupy a při respektování individuality pacienta,“ řekl náměstek ministra zdravotnictví Josef Pavlovic [Piráti].
Novela podle náměstka přináší při používání telemedicíny především právní jistotu poskytovatelům zdravotních služeb i samotným pacientům. Stávající legislativa se totiž o telemedicíně nezmiňuje. Což u poskytovatelů vyvolává nejistotu co do možnosti jejího používání v praxi. Změnou zákona dojde k tomu, že bude explicitně uvedeno, že jde o právně povolený způsob poskytování zdravotních služeb a nastaví se i rámcové podmínky.
Konkrétní možnosti, respektive úhrady za telemedicínské výkony podle Pavlovice určí výsledky jednání pojišťoven s lékaři. Využívání moderních technologií by podle něj mělo umožnit například chronickým pacientům, aby nedocházeli za lékařem osobně v době zvýšené nemocnosti. Lékaři by mohli “na dálku” sdělit výsledky a ošetřující lékař by i na dálku rozhodl o další medikaci. Rezort zdravotnictví počítá s tím, že novela začne platit od ledna příštího roku.
Elektronicky vedená zdravotní dokumentace
Novela rovněž upravuje možnosti vedení zdravotnické dokumentace i v elektronické podobě, nikoli jen v listinné formě. Což má mimo zjednodušení komunikace mezi poskytovateli i pacienty přinést základ pro plnou digitalizaci zdravotnictví, které bude požadovat v budoucnu i unijní legislativa.
„Poskytovatelé získají možnost vést dokumentaci v čistě elektronické podobě. Což povede v každém případě k neutrálnímu nebo pozitivnímu dopadu na jejich rozpočet, a to současně s potenciálem zvýšení kvality služeb pro lékaře i pacienty,” stojí v návrhu zákona.
Předpis tak výslovně stanoví, že zdravotnickou dokumentace může poskytovatel vést v listinné i elektronické podobě. Obě varianty se dají kombinovat.
„Zdravotnická dokumentace musí být vedena a zpracovávána průkazně, pravdivě, srozumitelně a čitelně,” stojí dále v návrhu.
Zdravotnickou dokumentaci by měl předpis v novém znění definovat jako soubor informací vedených, zpracovávaných a uchovávaných za účelem poskytování zdravotních služeb konkrétnímu pacientovi. A to bez ohledu na to, zda je poskytovatel získal od pacienta, od jiného poskytovatele, dalších osob nebo vlastní činností.
Zdravotnickou dokumentaci od jiných dokumentů podle ministerstva odliší to, jestli se dané informace shromažďují kvůli poskytování zdravotní péče, či nikoliv. Spadá tak do ní například identifikace pacienta, jeho anamnéza, zdravotní stav, soupis poskytnutých zdravotních služeb a laboratorní výsledky. Nejde naopak o podklady a doklady pro účtování pojišťovnám a samoplátcům. Anebo spisy vedené kvůli stížnostem a právním sporům.
Novela dále upřesňuje, kdy může lékař nahlížet do zdravotnické dokumentace bez souhlasu pacienta. Změny se dotýkají i Národního zdravotnického informačního systému, kde jde především o nápravu nekorektních odkazů v rámci hlášení do systému a zpřesnění vykazovaných parametrů, uvádí ke změnám ministerstvo.
–VRN/ČTK–
