Můžeme učením jazyků přemoci demenci? Ano, můžeme…

0
1138
demenci
Foto: Pixabay.com

Můj otec se začal učit francouzsky v 57 letech. Najal si učitele, navštěvoval ho dvakrát týdně a svědomitě psal domácí úkoly. Chodil nakupovat do nedaleké francouzské pekárny, kde si trénoval výslovnost. A nejspíš se tak vyhnul demenci.

V článku Can Learning a New Language Stave off Dementia? napsaném pro The New York Times [NYT] to říká Dana G. Smithová. Na první pohled podle ní vypadá důchodcovské hobby jejího otce zvláštně. I když v rodině nemají žádné hlubší styky s francouzsky mluvící zemí, její otec má dneska už třetího učitele.

„Jeho motivace je však mnohem silnější než záliba v pekařských výrobcích. U mé babičky se vyvinula Alzheimerova choroba, když jí bylo 70 let. A studie dokazují, že znalost cizího jazyka může průběh nemoci zlepšovat či oddálit její nástup,“ upřesňuje důvody Smithová.

I proto, konstatuje, se mnoho lidí rozhodlo studovat cizí jazyk i v dospělém věku. A bez pochyby dělají dobrou věc. Podle průzkumu provedeného aplikací Memrise, která nabízí výuku jazyků, se 57 procent jejích uživatelů cítí duševně lépe.

Je to však možné? Studie o vztahu dvojjazyčnosti a demence zkoumala lidi, kteří od dětství hovoří dvěma jazyky. Stále však není jasné, jestli pozitivní výsledky přináší i výuka v pozdějším věku.

Mozek trénujeme po celý život

Stav mozku ve starším věku ovlivňuje mnoho aktivit – vzdělávání v mládí, fyzická aktivita a koníčky, které povzbuzují duševní činnosti. Odborníci tvrdí, že je zvlášť prospěšné pravidelné používání cizího jazyka.

„Když využíváme cizího jazyka ve všech aspektech každodenního života, je náš mozek neustále zaměstnán,“ říká Mark Antoniou, profesor na australské Western Sydney University, který se zabývá dvojjazyčností.

„To se ale při mnoha jiných aktivitách neděje,“ upozorňuje.

„Věk, kdy se učíme cizí jazyk, není tak důležitý, jako to, jak často jím mluvíme,“ domnívá se Caitlin Wareová, výzkumnice z pařížského Broca Hospital, zabývající se dvojjazyčností a duševním zdravím.

Senioři mají nárok na vyšetření demence zdarma

Přínos poznávání podle ní spočívá v tom, že upozaďujeme svůj rodný jazyk. A to mozek nutí, aby se snažil si vybavit správné slovo v cizím jazyce.

„A tak, když druhý jazyk používáme často, trénujeme tuto poznávací funkci,“ říká Wareová.

Tento proces, nazývaný kognitivní potlačování, pomáhá mozku k lepší výkonnosti. Mozek by se měl u většiny lidí stávat odolnějším vůči poškozením způsobeným nemocemi, jako je například právě demence. Tento pojem je známý jako poznávací rezerva. Čím je mentální schopnost silnější, tím déle můžeme fungovat normálně i za situace, kdy se už mozek nenalézá v nejlepším stavu.

Co říkají studie o výuce jazyků a demenci

V zásadní studii z roku 2007 torontští vědci zjistili, že mezi lidmi trpícími demencí, u těch, kteří byli dvojjazyční, se nástup choroby ve srovnání s ostatními v průměru zpozdil o čtyři roky. Avšak ne všechny studie toto potvrzují. Důkazy o přínosu výuky druhého jazyka po dosažení 60 let věku už tak přesvědčivé nejsou, uvádí NYT.

Demence je kvůli stárnutí mozku nevyhnutelná, říká vědec

Přesto průzkum provedený doktorem Antoniouem a jeho kolegy ukázal, že u Číňanů starších 60 let se po šesti měsících výuky cizího jazyka zlepšily výsledky kognitivních testů. Lidem, kteří hráli například sudoku a luštili křížovky, se výsledky rovněž zlepšily. Jiná studie zase ale zjistila, že Italům, kteří navštěvovali kurzy angličtiny čtyři měsíce, se výsledky testů nijak nezlepšily. Také ale zjistil, že lidem, kteří kurzy vůbec nenavštěvovali, se výsledky naopak zhoršily. Další dvě studie žádné rozdíly nevyhodnotily.

Autoři studie i tak nabízejí několik možných vysvětlení těchto nejednoznačných zjištění. Jedním z nich je, že se výzkumu zúčastnili vysoce motivovaní dobrovolníci, kteří by už beztak dosahovali ve svém věku nadprůměrných výsledků. A tak jen velmi těžko mohli dosáhnout dalšího zlepšení.

„Při náboru účastníků si musíme dát pozor, aby to byl vskutku reprezentativní vzorek populace. Jestli není jejich kognitivní schopnost příliš vysoká,“ vysvětlila Wareová.

Rozporuplnost studií o demenci a jazycích

Dalším vysvětlením může být to, že působení výukou cizího jazyka trvalo příliš krátce. Jako důležitá se ukázala také intenzita výuky. Někdy výuka trvala osm měsíců, jindy jen týden, byť byla velmi intenzivní. I proto rozdílné výsledky nemusejí být překvapující, tvrdí doktor Antoniou.

„Nikdo by se neodvážil tvrdit, že šestiměsíční výuka cizího jazyka by měla být stejně účinná jako skutečnost, že někdo používá dva jazyky celý život,“ vysvětluje.

Rozvoji demence brání osobní disciplína a trénink

Přesto si myslí, že výuka jazyků může být přínosná. S tím souhlasí autorka článku NYT, která se znovu odvolává na svého otce. Podle ní totiž nejde jen o samotnou výuku cizího jazyka.

„Můj otec si dosud dopisuje se svým prvním učitelem i poté, kdy se učitel vrátil do Paříže. Sám otec přitom Francii několikrát navštívil, ale i francouzsky mluvící oblasti Kanady. Dnes je mu 76 let a je zdravý jako ryba,“ říká jeho dcera Dana G. Smithová.

Michal Achremenko

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here