Ars medicina et conditio humana. Aneb pár slov o lékařství jako takovém

0

Lékařství nebo medicína je dnes natolik široký pojem, že někdy není od věci vrátit se na začátek. To znamená až do pátého století před Kristem, kdy žil zakladatelem tradice současného lékařství Hippoktratés. Už tehdy měli lidé své chirurgy nebo stomatology.

I když má medicína biologické kořeny, zmiňuje se i její bio-psycho-socio-spirituální podstata. Což je svým způsobem pohled na pacienta a chorobu jako na výslednici biologických, psychologických a sociálních faktorů.

Takové komplexní paradigma představuje v případě mnoha onemocnění ovšem jen jeden z faktorů. Zejména má-li lékař k dispozici pouze omezený čas.

Jinak se ovšem zase ale jeví situace v případě, kdy se jedná o choroby vzniklé bez jedné zjevné příčiny. Choroby vzniklé v důsledku sumace a vzájemného působení řady malých inzultů. Pak může psychika pacienta spolu s jeho sociálním prostředím hrát klíčovou roli.

Co je medicína

Lékařství nebo medicína je věda o zdraví, stavech a chorobných procesech člověka, o způsobech léčení a předcházení nemocem. Úkolem tohoto vědního oboru je chránit a zlepšovat zdraví lidí. Medicína úzce navazuje na biologii, ale opírá se i poznatky chemie a fyziky a v neposlední řadě i informatiky a nových technologií.

Standardně pod pojem medicína spadají takové obory, které využívají postupy a metody vyučované na lékařských fakultách. Nedílnou součástí medicíny je i vědecká metoda založená na empirii a následném zobecňování těchto poznatků pomocí neúplné indukce.

Přístup k pacientovi

Původní přístup lékaře k pacientovi byl spíše paternalistický. Lékař předepisoval pacientovi režim a jen málo jej s ním něco probíral [extrém je tajení diagnózy s infaustní prognózou]. Nevýhodou tohoto přístupu bylo, že pacient se stával pasivní. Od konce 20. století tak začíná převládat přístup partnerský. Což je přístup, kdy je lékař pacientovi partnerem, který mu vysvětluje jeho problémy a navrhuje další postup. Výhodou takového postupu je, že pacient zůstává aktivní. Jistou nevýhodou vyšší potřeba času na jednoho pacienta. Medicína stejně jako jiné vědy je vysoce specializovaná. Pomocnou rukou by v jejím případě měl pacientovi nabídnout zejména jeho rodinný lékař [praktický lékař].

Jaké jsou obory medicíny

Teoretické obory představují základní obory medicínského studia. Student medicíny se s nimi seznámí obvykle dříve než s klinickými obory. Představují biologický a obecně vědecký základ medicíny.

Paraklinické obory

Paraklinické obory jsou takové obory, jejichž lékaři obvykle nepřichází do styku s pacienty. V některých zemích mohou být některé nebo i všechny činnosti paraklinických oborů delegovány na pracovníky bez lékařského vzdělání. Jedná se zejména o obory:

Klinické obory

Klinické obory bývá zvykem dělit na chirurgické a nechirurgické. Chirurgické obory jsou takové obory, kde je tradičním léčebným postupem manuální zákrok (chirurugie, ortopedie, gynekologie a porodnictví, urologie a ORL). Nechirurgické obory jsou někdy nesprávně označovány jako obory interní, jejich léčebné postupy obvykle spočívají v nekrvavém ovlivnění funkcí organismu.

Alternativní medicína není alternativou ve smyslu jiné cesty. Alternativní medicína je alternativní ve smyslu jiných filozofických východisek. Alternativní medicína zahrnuje širokou škálu oborů. Např.: fytoterapie, homeopatie, reiki, akupunktura, ájurvéda), antroposofická medicína a konečně elektroakupunktura dle Volla. [zdroj – Wikipedie]

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here