Epilepsie trápí v ČR cca 100 tisíc lidí bez ohledu na jejich věk. Jde o neurologické onemocnění projevující se opakujícími záchvaty. Ty přicházejí náhodně a většinou nevyprovokovaně. Alespoň jeden záchvat za život prodělá každý desátý až dvacátý člověk. Úspěch léčby je závislý na typu epileptického syndromu.

Epilepsie postihuje 0,6 až 1 % české populace a je druhým nejčastějším neurologickým onemocněním [po cévních mozkových příhodách]. Epileptické záchvaty, které toto onemocnění mozku způsobuje, mohou mít různé projevy. Od jednoduchých zrakových vjemů až po bezvědomí se zástavou dechu a křečemi celého těla.

„Kromě samotných záchvatů se pacienti potýkají s nežádoucími účinky léků, poruchami pozornosti či paměti a celou řadou dalších těžkostí, ke kterým v mnoha případech patří i předsudky a nepochopení jejich okolí,“ říká Jana Zárubová z Centra pro epilepsii FN Motol, která je zároveň předsedkyní spolku EpiStop.

Podle Martina Kudry z Kliniky dětské neurologie Fakultní nemocnice Motol [FNM] je u epileptických záchvatů zásadní správná a včasná reakce okolí. Důležité je odstranit z okolí nemocného předměty, kterými by se mohl poranit, a případně přivolat lékařskou pomoc.

„Lidé často netuší, jak by měla první pomoc vypadat. Problémem jsou i zažité mýty, třeba že musíme nemocnému něco vložit mezi zuby, aby si neprokousl jazyk. Je to velká chyba! Pacientovi v žádném případě nic do úst nevkládáme ani nebráníme křečím,“ říká.

Epilepsie a život s ní

Epileptici ale nejsou společensky vyloučenou skupinou. Příkladem, že se i s epilepsií dá aktivně žít je i dnes už 18 letý Honza, kterému lékaři epilepsii diagnostikovali ve dvou letech.

„Poprvé jsme si s manželem všimli, že něco není s Honzíkem v pořádku, když mu byl rok a půl. Vždycky se na několik vteřin zahleděl do prostoru, znehybněl a vůbec na nás nereagoval. A to se opakovalo třeba i několikrát za den,“ vzpomíná Honzova maminka.

Když byly Honzíkovi tři roky, lékaři mu nasadili účinnou kombinaci léků. V pěti letech mohl léky úplně vysadit. Do svých jedenácti let byl bez záchvatu. Naučil se jezdit na kole, lyžovat, hrál tenis a florbal. Volný čas trávil hrami se svou sestrou a kamarády, nemoc už ho netrápila. Pak ale přišel další záchvat a všechno začalo nanovo.

„Lékaři zkoušeli různé kombinace léků, ale nic nezabíralo. Záchvaty se neustále opakovaly, většinou to byly záchvaty typu absencí, kdy o sobě Honzík vůbec nevěděl, takže jsem se děsila toho, že se mu něco stane, například při jízdě na kole,“ vysvětluje Honzova maminka.

V péči FN Motol

V Honzových 15 letech změnili rodiče lékaře a přešli na specializované oddělení pro léčbu epilepsie ve FN Motol. Tamní lékaři po sérii vyšetření usoudili, že Honza je kandidátem na chirurgický zákrok. Rozhodli se mu z mozku odstranit ložisko epileptických záchvatů. To ale znamenalo, že Honza musel podstoupit dvě operace za sebou.

„Nejdříve mi lékaři do mozku voperovali sondy, ty snímaly činnost mozku, pak teprve mohli odstranit ložisko. Bylo to pro mě několikatýdenní peklo. Musel jsem jenom ležet a skoro se nehýbat, z hlavy mi trčely dráty, které byly připojené na počítač,“ vzpomíná Honza.

Operace se ale zdařila. Lékaři odstranili rozsáhlé ložisko. První dny po operaci ale byly podle maminky Honzy hodně psychicky náročné.

„Honza byl apatický, zmatený, smutný a téměř nemluvil. Oproti tomu, jak je normálně živý a komunikativní, to byla děsivá změna, ale naštěstí se po pár dnech vše vrátilo do normálu,“ vzpomíná maminka Honzy.

Zhruba měsíc a půl po operaci měl Honza jeden záchvat, ale podle lékařů se to stává. Od té doby je bez záchvatu.

Sportovním aktivitám se zatím nevěnuji naplno, začínám se ke sportu vracet pozvolna. Učím se, jak sportovat správně, jak dobře dýchat, abych tělo nevystavoval náhlému stresu,“ říká Honza.

Pravidelný pohyb mu [a nejen jemu] doporučují i lékaři. U většiny pacientů s epilepsií totiž lehce snižuje množství záchvatů a zlepšuje celkový stav těla i mysli. Pozor ale na sporty, při nichž by se mohl náhlý záchvat stát rozhodujícím. Např.: horolezectví, parašutismus, potápění, plavání aj.

Co je epilepsie

Epilepsie není jedna nemoc, ale desítky syndromů, které se liší příčinou, typem záchvatů, reakcí na léčbu i prognózou. Epilepsie se může objevit v každém věku. Nejčastěji ale začíná v časném dětství a pak ve stáří [po 60. roce]. V dětství stojí za epilepsií nejčastěji vrozené genetické dispozice. U dospělých je pak častější příčinou nádor, stavy po cévních mozkových příhodách, úraz, ale i alkoholismus a užívání omamných látek. Další příčinou může být i zánět mozku virový či bakteriální. Záchvaty se mohou přitom objevit v akutním stadiu nebo po delší době jako pozdní následek.

V mnoha případech je příčina vzniku onemocnění neznámá. Pacienty však netrápí jen sama choroba a její příznaky [záchvaty], ale také další projevy. Například úzkost, deprese, poruchy paměti, pozornosti, chování atd. Život jim ztěžuje také určitá stigmatizace, jelikož společnost stále ještě vnímá toto onemocnění značně nepříznivě.

Epileptické záchvaty a jejich vznik

Epileptický záchvat vzniká důsledkem abnormálních výbojů nervových buněk v mozku. Tvorba a vedení elektrických výbojů je klíčovou vlastností normálních nervových buněk. „Epileptické“ buňky jsou však zvýšeně dráždivé a mohou vytvářet výboje nekontrolovaně. Dostatečně velká skupina těchto buněk pak dokáže vytvořit výboj dostatečné intenzity, který se dále šíří a vyvolává záchvat.

Tato zvýšená dráždivost může mít mnoho příčin. Může být vrozená, kdy je v genech zakódována náchylnost k vytváření výbojů a jejich šíření. Nervové buňky mohou být drážděny také cizorodou tkání v jejich okolí. Například nádorem, krví při úraze, jizvou po starém úraze, zánětu mozku či porodní komplikací. Výboj může vytvořit buňka nedostatečně vyživovaná krví, mající nedostatek cukru, podrážděná drogou, alkoholem atd.

Podle Jany Zárubové z Centra pro epilepsii FN Motol a předsedkyně sdružení EpiStop trpí v České republice přibližně 80 tisíc lidí takzvanou aktivní epilepsií. To znamená, že v uplynulých pěti letech měli nejméně jeden epileptický záchvat. Kvůli epilepsii se v průběhu života pak léčilo dalších asi 160 tisíc lidí, kteří ale jsou více než pět let v remisi, to znamená bez příznaků nemoci.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here