Opatření proti covidu tvrdě dopadají na děti a mládež

0
150
mladez
Foto: Pixabay.com

Online, offline, rodiče vyprávějí příběhy – ironické i smutné – o tom, jak děti a mládež ztrácejí půdu pod nohama. Alespoň to tvrdí ve svém článku „Parents, Stop Talking About the Lost Year“ americké The New York Times [NIT].

„Je složité pochopit, co se přesně děje,“ stěžuje si Jorge Gallegos, jehož syn Eyan je ve druhé třídě jedné z washingtonských škol.

Ve škole se zprvu spřátelil s mnoha spolužáky. První třídu strávil učením doma a vypadal vcelku spokojeně. Další rok strávený ve svém pokoji kvůli pandemii už nese těžce. Eyan totiž přestoupil do nové školy, kde nikoho neznal. Rodičům si stěžoval, že se cítí být osamělý. Tak osamělý, že se uchýlil sledovat sociální sítě Discord and Reddit. Ve chvílích, kdy se necítil dobře, se na sítě připojoval dokonce i ve vyučování.

„Chce mluvit s lidmi a nemá nikoho,“ reaguje jeho otec Gallegos.

Zároveň ale připouští obavy. Sám jako teenager měl totiž problémy. Vyloučili ho ze střední školy, přišel o kolektiv kamarádů a několik let bojoval o svůj návrat zpět do běžného života. Nakonec úspěšně dostudoval a dokonce si vybudoval silnou pozici ve federální vládě. Nyní nechce, aby se něco podobného kvůli pandemii opakovalo u jeho syna.

„Chci si být jistý, že svůj osud držíme pevně v ruce. Jako rodič se musím snažit,“ řekl.

Děti a mládež na křižovatce?

V uplynulém roce, stejně jako letos řeší závažné potíže mnoho lidí – ztratili zaměstnání, prožili krizi ve vztahu, trpěli chronickým stresem a někteří řešili i to nejhorší, ztrátu blízkého člověka. A rodiče školáků se musí dlouhodobě vyrovnávat s povinnostmi v zaměstnání a rodině současně. To znamená, rychle se přeškolit na domácí učitele. Především u středoškoláků není věc zdaleka tak jednoduchá, jak se může zdát. Jsou totiž ve věku, kdy se ocitají na důležité křižovatce budoucího života a hrozí jim, jak píše NYT, že přijdou o svou budoucnost.

Děti se při školním testování nejvíce obávají výsledku

Potíže školáků potvrzují i statistiky. Podle zprávy americké Centers for Disease Control and Prevention vzrostl mezi dubnem a říjnem loňského roku ve srovnání se stejným obdobím předchozího roku podíl návštěv 12 až 17letých v ordinacích psychologů o 31 procent. Lékaři jsou svědky jejich osamocení, potíží s online výukou a nekonečným brouzdáním po internetu a sociálních sítích. Což je stresující i pro dospělé, kteří o děti pečují. Psychologové a pedagogové proto prosazují co nejrychlejší návrat dětí i rodičů do normálního života.

Děti přece dospívají, i v pandemii

Počátek dospívání, tedy období mezi šestým a osmým rokem, je v USA považovaný za druhé kritické období. Je to čas, kdy se mozek začíná velmi rychle měnit. Za první podobné období se považuje věk od narození do tří let.

Změny, jejichž motorem je sexuální hormon, vedou k pubertě, děti více přemýšlejí a začínají chápat souvislosti. Silněji si uvědomují sebe samotné a dokáží si představit, jak se ony jeví okolí. Dychtí po sociálním kontaktu, pozornosti a uznání. Fixují si výzvy a příležitosti. A k tomu dochází na počátku školní docházky [middle school: podle amerického vzdělávacího systému to odpovídá věku šest až osm let, pozn. red.].

„Učení na dálku a sociální odstup jsou v mnoha směrech pravým opakem toho, co děti v tomto věku chtějí a potřebují. Je to vidět na způsobu jejich adaptace,“ říká terapeutka, školní poradkyně a autorka knihy „Middle School Matters“ Phyllis Fagellová.

Děti stráví v roušce šest i více hodin denně

Děti se podle ní v tomto věku touží osvobodit od rodičů a využít těchto let k tomu, aby si uvědomily, kdo jsou, na co potřebují kamarády a co jim můžou dát. A všechny tyto těžké úkoly nyní přicházejí nazmar.

„Panuje stále větší napětí, odmítání školních povinností, agrese, obavy, strach z bakterií a virů, deprese. Na děti i dospělé je toho prostě moc,“ upozorňuje Fagellová.

Jako chybu zároveň označuje paniku a rozšiřování bludu o „ztraceném roku u dětí“. Hrubá chyba je pak za to odsuzovat samotné děti. Dospělí je naopak musí pochopit a být připraveni jim pomoci. Jen za této podmínky doufat v to, že jakkoli byl například uplynulý rok hrozný, většina školáků se z toho vzpamatuje.

Na místě je zachovat pozitivní přístup

Podle Laurence Steinberg, profesorky psychologie na Temple University a autorky knihy Age of Opportunity, k tomu mají děti nejlepší předpoklady.

„Kořeny tohoto optimismu jsou zabudované v biologické podstatě dospívajících. Skutečnost, že školáci procházejí kritickým obdobím ve fázi, kdy je jejich mozek přizpůsobivý, nestabilní a plastický znamená, že jsou hypersensitivní a hodně zranitelní – ale také velmi adaptabilní a přizpůsobiví,“ říká.

Podle ní není proto na místě se domnívat, že by dětem přerušení výuky a kontaktů s jejich vrstevníky mělo způsobit trvalé škody.

„Plasticita mozku dospívajícího je nadějí k nápravě. I to má ale své podmínky,“ upozorňuje s tím, že hlavní roli tady má jednoznačně postoj rodičů.

Studie mezi školáky

Od počátku roku 2019 až po odeznívání pandemie sledovala doktorka Suniya Lutharová a její tým více než 46 tisíc studentů veřejných a soukromých škol napříč Spojenými státy. Monitorovala jejich duševní zdraví a hledala odpovědi na to, proč si vedli dobře, případně špatně. Cílovou skupinou byli žáci ve věku od šesti do 12 let z různých etnických skupin, téměř 40 procent z nich bylo barevných, a z různě úspěšných škol.

Suniya Lutharová zjistila, že děti, s nimiž nejsou rodiče spokojeni, mají větší sklon k depresím a napětí, protože se na ně nálada rodičů přenáší. Podle ní by záchranou pro tyto děti měl být učitel, sportování i kamarádi. Tedy všechno to, co v době pandemie postrádají.

Na krizi covid doplatily týrané děti. Vzrostl jejich počet

„Nesmíme se soustředit pouze na to špatné. Musíme v dětech posílit jejich flexibilitu, odolnost a schopnost změnit se. Je třeba začít uvažovat, jak udělat za tímto obdobím tlustou čáru,“ říká k výsledkům průzkumu Mitch Prinstein z university v Severní Karolíně.

Nejhorší je podle něj, když rodiče mezi sebe a děti postaví zeď. Naopak s nimi musí umět lépe komunikovat. Nikoli malovat čerta na zeď, jak je všechno špatné.

„Musíme chápat toto období i s pozitivním poznatkem, že se u dětí vyvinula schopnost adaptovat se a zdůraznit jim tuto pozitivní stránku lepšího chápání sebe sama,“ přidává radu Mitch Prinstein.

Jak je na tom česká mládež

Dopadům krize covid-19 jsou vystaveny také děti v Česku. Z nedávného online průzkumu mezi školáky od 12 do 17 let vyplynulo, že více než polovina z nich se cítí být osamělejší. A nejen to: Dobu nuceného omezení kontaktů tráví přes tři čtvrtiny dospívajících s oběma rodiči. Se spolužáky a kamarády udržuje kontakty 57 procent mladých, s prarodiči 44 procent. Asi čtvrtina dětí do 18 let je v kontaktu se svým přítelem či přítelkyní.

Avšak opatření proti šíření koronaviru neměla na mladé lidi pouze negativní dopady. Samostatnější než před začátkem pandemie si v současnosti připadá 57 procent mladých. Větší zodpovědnost v sobě objevilo 35 % mladých. Téměř polovina z nich se naučila vařit, čtyři z deseti dotázaných se naučili, jak si poradit s nudou. Více než třetina účastníků průzkumu se naučila neutrácet tolik za zbytečnosti a stejně vysoký podíl se naučil o někoho starat, například o sourozence. Na hudební nástroj se naučila hrát až pětina dotázaných.

Nouzový stav: Vláda zpřísnila opatření i zavřela školy

Šest z deseti účastníků průzkumu uvedlo, že při lockdownu začali dobrovolně více pomáhat svým rodičům. Polovina z dotázaných začala s pomocí svým kamarádům a spolužákům. Cizím lidem začala více pomáhat zhruba desetina mladistvých. Nejčastěji mladí pomáhají s úklidem, domácími pracemi, s doučováním a bavením lidí.

–AM–

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here