Telemedicína se prosazuje i v ČR, ale stále nemá svůj právní rámec. Poskytovatelé zdravotních služeb si tak nejsou vždy jistí, zda postupují plně v souladu s legislativou. Změnu by mělo přinést Doporučení Distanční péče 2022.
Poskytovatelé zdravotních služeb se shodují, že pandemie covidu akcelerovala elektronizaci zdravotnictví i možnost léčit některé pacienty distančně, tedy bez jejich fyzické přítomnosti ve zdravotnickém zařízení. Potvrdil to i seminář „Digitální medicína v prostředí české legislativy“, který v úterý 22.3. uspořádal Výbor pro zdravotnictví Senátu PČR.
„Téma digitalizace zdravotnictví je téma závažným,“ uvedl seminář předseda Výboru Roman Kraus [ODS] s tím, že bez distanční péče bychom pandemii zvládli jen stěží.
Avšak používání některých nástrojů telemedicíny v praxi včetně úhrady některých výkonů na dálku ze zdravotního pojištění, v Česku stále postrádá zákonnou úpravu.
Telemedicínská praxe předběhla právní teorii
Telemedicína u nás nemá jasnou právní regulaci, o kterou by se mohli poskytovatelé zdravotních služeb jednoznačně opřít. Chybí jim jasná definice telemedicíny a její alespoň základní vymezení v zákoně.
„Lékaři u nás chtějí mít jistotu, co mohou a nemohou a aby to bylo zákonem podložené,“ řekl Roman Kraus.
Podle něj tak poskytování zdravotní péče na dálku může za současné situace u lékařů vyvolávat obavy z různých pochybení. Distanční zdravotní péče se podle odborníků sice dotýká i loni na podzim schválený Zákon o elektronizaci zdravotnictví, jeho účinnost vchází do českého systému zdravotnictví ale postupně. Zásadní úpravy přinese až v roce 2026.
Přesto podle právničky Aleny Tobiášové z Ústavu veřejného zdraví Masarykovy univerzity v Brně Ministerstvu zdravotnictví [MZ ČR] už i Zákon o elektronizaci zdravotnictví umožňuje vydávat standardy elektronického zdravotnictví.
„Je to důležité zmocnění ministerstva zdravotnictví,“ tvrdí Tobiášová.
V souvislosti s telemedicínou pak zmínila další již účinnou normu, a to zákon o zdravotnických službách. Jeho novela od ledna 2022 rozšířila poskytování zdravotnických služeb mimo zdravotnická zařízení. Což v podstatě lékařům umožňuje pacientům poskytnout některé druhy zdravotní péče na dálku.
Nicméně, jak Tobiášová i upozornila, telemedicína se u nás musí v zákoně dále více specifikovat. Chybí jasné organizační a technické podmínky jejího poskytování. Například jak přesně identifikovat pacienta, jak uchovávat data, záznamy z konzultací či jak zajistit bezpečné připojení a sdílení dat.
Lékaři chtějí jednoduchou a jasnou právní normu
Náměstek ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR [VZP ČR] pro informatiku Tomáš Knížek na semináři upozornil, že je zprvu třeba oddělit to, co telemedicína je a co naopak není. Dle něj není zcela jednoduché v zákoně vymezit její jasné hranice.
„Pravidla se musí sjednotit a musíme se na nich shodnout,“ řekl s tím, že dle něj telemedicína není jen komunikace mezi lékařem a pacientem.
„Je to spíše otázka poskytování dat pro další odbornosti, možnosti jejich sdílení a efektivního využití,” dodal.
Dle zkušeností ředitele Masarykova onkologického ústavu v Brně Marka Svobody, jehož zařízení již telemedicínské prvky využívá v praxi, u nás telemedicíně ani tolik nechybí legislativní rámec, ale spíše standardy jejího poskytování.
„Co nám nejvíce chybí jsou právě ty standardy,“ upozornil s tím, že je třeba se inspirovat v zemích, které již distanční péči do praxe plně zavedly.
Namístě je dle něj zřídit jednu autoritu, která se bude poskytováním zdravotní péče na dálku komplexně zabývat. A ani telemedicína se dle jeho zkušeností neobejde bez administrativy. Tedy především ve větších zdravotnických zařízeních se vedením této agendy zabývají speciálně vyčlenění pracovníci.
Upozornil dále, že je třeba pamatovat na to, že každý pacient by měl mít právo na fyzickou návštěvu lékaře. A lékař by měl mít nástroj k vyhodnocení, kdy už je osobní návštěva pacienta třeba, a kdy nikoli.
„Telemedicínu poskytujeme u chronických pacientů, nikoli u těch akutních,“ dodal Svoboda.
Doporučení distanční péče 2022 nejdříve od ledna 2024
Jasnější právní pravidla do poskytování zdravotní péče na dálku by mohlo vnést takzvané Doporučení distanční péče 2022. Jde o normu, která u nás vůbec jako první vydefinuje pojem telemedicína. Podle odborníků na právo ve zdravotnictví i vytvoří základní rámec pro poskytování takových zdravotnických služeb.
„Věc to usnadní, ale že by to byl všelék, tak to určitě ne,“ uvedl k Doporučení právník a koordinátor Centra zdravotnického práva na Právnické fakultě UK v Praze Petr Šustek, který se na návrhu normy podílel.
Současně přiblížil, že norma vymezuje i to, co je a není distanční zdravotnická péče. A v obecné rovině popisuje, komu ji lékař smí poskytnout a komu ne.
Podle názoru právníka Sdružení praktických lékařů Jakuba Uhera jsou zmíněné Doporučené postupy pro praxi příliš složité a rozsáhlé. Dle jeho slov často i nepochopitelné. Lékaři dle jeho zkušeností potřebují dokument, který jim poskytne jasná a konkrétní doporučení. Nikoli takové elaboráty, jak je na semináři sám nazval.
Rozsáhlost dokumentu uznává i Petr Šustek. Je to dle něj dáno i tím, že vznikal na základě grantového podkladu, jenž byl, jak dodal, taktéž objemný. Lékaři si jej ale mohou dle něj i zjednodušit tak, že si z něj zkrátka „vytahají“ jen některé pro ně užitečné pasáže.
Závěrem dodejme, že návrh zákona upravující doporučení pro distanční péči je teprve na začátku schvalovacího procesu. Tedy ho čeká jednání na vládě a v obou parlamentních komorách. Podle odhadů náměstka ministra zdravotnictví pro legislativu Radka Policara se počítá s jeho účinností nejdříve od roku 2024. Avšak jde dle jeho slov o spíše optimistickou predikci.
Veronika Táchová
