Zlínská porodnice Krajské nemocnice T. Bati [KNTB] zaměstnala historicky prvního porodního asistenta. Je jím Alexandr Koranda, v pořadí čtrnáctý porodní asistent v České republice.
S mužskou asistencí u porodu nemají podle mluvčí nemocnice Dany Lipovské rodičky žádný problém. Zřejmě i proto, že v oboru gynekologie a porodnictví nejsou muži jako lékaři žádnou výjimkou. Na některých klinikách jich bývá dokonce více než lékařek.
„Z nelékařského zdravotnického personálu je ve zlínské porodnici jediným mužem,“ říká k mužskému zastoupení mluvčí nemocnice.
Nicméně ani nepopírá, že podle slov a zkušeností samotného Alexandra bývají některé z nastávajících maminek někdy i překvapené.
„Během praxí ani teď po nástupu jsem nikdy nezažil žádné negativní reakce, spíše naopak. Nejdříve překvapení, pak dotazy, jestli nejsem medik nebo lékař,“ popisuje reakce rodiček na asistenci u porodu od muže Alexandr.
V klidu a zprvu někdy možná překvapeným ženám vysvětlí, kdo je a co je jeho úkolem. Dosud se přitom nesetkal s odmítavým postojem rodičky. Naopak, jak říká, některé berou muže v roli porodního asistenta dokonce jako výhodu.
Podle dat Českého statistického úřadu pracovalo doposud v České republice 13 porodních asistentů. Alexandr Koranda je tak čtrnáctým porodním asistentem v zemi.
Porodní asistent Alexandr mířil do IT, nyní rodí miminka
Porodnictví ale není Alexandrova první zdravotnická odbornost. Ještě než přišel na Gynekologicko-porodnické oddělení KNTB pracoval ve stejné nemocnici na urgentním příjmu jako “praktická sestra”. A jeho práce ve zdravotnictví nebyla jeho první volbou.
„Vůbec jsem si nedovedl představit, co ta práce obnáší. Směřoval jsem původně na IT obor, ale po neúspěšném přijetí jsem zkusil zdravotnickou školu,“ vzpomíná na začátky.
V profesi zdravotníka se mu podle něj zalíbilo i díky přístupu odborných pedagogů na praxích. I proto zřejmě ve zdravotnictví nakonec zůstal.
„Obor mě začal natolik bavit, že jsem přešel ze studia ošetřovatele na maturitní praktickou sestru,“ dodává ke své profesní dráze.
Po ukončení studia praktické sestry se přihlásil na obor dětská sestra, který ten rok ale neotevřeli.
„Nejblíž tomu mi přišel obor porodní asistence. Líbila se mi ta různorodost i fakt, že budu pomáhat ženám u nejkrásnějších životních okamžiků,“ říká.
Problém nespatřuje ani v práci v ryze ženském kolektivu. S kolegyněmi na pracovišti dobře vychází. Stejně tak vnímá i jejich přístup směrem k němu, jako jedinému muži v pozici nelékařského zdravotníka zlínské porodnice.
„Některé porody jsou rychlé, jiné delší, komplikovanější. Porod je okamžik, který si žena pamatuje celý život, na to myslím, když se o ni starám,“ říká k hlavní náplni své pro mnohé muže jen těžko představitelné práci.
S ženami, které rodí nebo se na porod teprve připravují, rád komunikuje. A snaží se i vyhovět jejich přáním. Pokud je tedy splnění takových požadavků v jeho možnostech.
–RED–
Tak v rámci genderové vyrovnanosti budou ženy určitě rády volit práci třeba pilota vojenských.stíhaček, v největší, válečné ” vřavě” a zároveň si odskakovat kojit a něžně laskat své děťátko…mimochodem jsem zdravotní sestra s 30ti- letou praxí, nejen životní…
No a proč ne? Evidentně dělá svou práci rád a s láskou, fandím mu a přeji hodně štěstí 🙂