106 ze 173 nových léků se loni dostalo v Česku alespoň k jednomu pacientovi do necelých dvou let od jejich evropské registrace. Navzdory tomu se k moderním inovativním lékům u nás nedostávají zdaleka všichni pacienti, kteří je potřebují.
Vyplývá to z letošní analýzy EFPIA Patients W.A.I.T. Indicator 2024. Ta sbírá data z 36 evropských zemí. Zatímco v kategorii užití léku alespoň jedním pacientem se Česká republika pravidelně umisťuje na čelních místech žebříčku, tak v kategorii co nejširšího využití léku u pacientů, kteří ho potřebují, končí na posledních příčkách.
„Nestačí, že se lék dostane k prvnímu pacientovi. Důležité je, aby byl opravdu dostupný pro všechny, kteří ho potřebují,“ říká výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu [AIFP] David Kolář.
Podle něj Česko zaostává zejména v rychlosti a rozsahu, s jakým se nové léky dostávají do běžné praxe. Podle žebříčku EFPIA zřetelně zaostává za severskými evropskými zeměmi, ale i zeměmi jako Německo nebo Rakousko. Výrazné rozdíly jsou i v čase dostupnosti nových léčiv.
V plné dostupnosti nových léků patří ČR mezi vůbec nejhorší v EU
Zatímco v Německu se takový lék dostane do úhrad zhruba čtyři měsíce od registrace, v Česku to trvá skoro dva roky. V Rakousku vezme proces deset měsíců, v Dánsku jedenáct. Déle než v Česku na nový lék čekají pacienti v zemích jako Portugalsko, Turecko nebo Bosna a Hercegovina.
Nejvíce nových léků cílí na léčbu rakoviny
Nejvíce loni registrovaných léků v Evropě bylo určeno na léčbu rakoviny. Významný podíl měly i léky na neurologická a infekční onemocnění. Hodně nových léků získalo povolení v oblasti endokrinologických a autoimunitních nemocí. Úřady registrovaly i nové léky na potíže se srdcem a cévami.
Nejvíce z těchto léků se dostalo k pacientům v Německu [156], Itálii [143] a Rakousku [142]. Česká republika se v tomto srovnání umístila na sedmém místě [alespoň k jednomu pacientovi, pozn. red]. Naopak nejméně nových léků měli loni pacienti z Malty [17], Srbska [16], Bosny a Hercegoviny [15] a Makedonie [13]. Na posledním místě se umístilo Turecko s šesti novými léky.
„Počet nových léků, které se skutečně dostanou k pacientům, se v jednotlivých evropských zemích výrazně liší. […] Rozdíl mezi těmito zeměmi dosahuje až 90 procent,“ doplňuje David Kolář.
Rakovinný akrylamid je ve více než třetině jídel v českých restauracích
Plně dostupná je v evropském měřítku asi třetina nově registrovaných léků. V České republice je to složitější, uvádí autoři průzkumu. Až u 80 procent nových léčivých přípravků tuzemským pacientům brání v přístupu k nim konkrétní překážky. Za hlavní považují to, že tato léčiva jsou dostupná výhradně ve specializovaných zdravotnických centrech.
Jsou tu ale i další problémy
Potíž i je, že tato specializovaná centra nejsou ve všech regionech. Dostat se do takového zařízení nemusí být pro pacienta, který nový lék potřebuje, snadné a rychlé. Druhý problém je to, že centra mají jak personální, tak finanční omezení. A nedokáží obstarat všechny pacienty, jejichž stav si žádá péči v takovém centru.
„Roli hraje také rozdílná dostupnost léčby, nových léků, během roku. To souvisí s cyklem zdravotních pojišťoven a omezenými zdroji,“ říká David Kolář s odkazem na ministerstvem zdravotnictví schválený balík peněz na centrové léky. Ten byl letos navíc ponížen o 300 milionů korun.
„Pacienti diagnostikovaní v lednu či únoru se tak u nás často dostanou k moderním vhodným lékům rychleji než ti, kteří čekají na rozhodnutí v závěru roku. To jednoznačně není ideální situace zejména u onemocnění, kde se hraje o čas,“ doplňuje Kolář.
Upozorňuje dále na to, že například v oblasti onkologie na začátku letošního roku dostalo moderní léčiva méně nových pacientů než ve stejném období loni. Což má více příčin. Ale patří mezi ně obecná dostupnost nových léků v Česku a překážky, které na cestě k nim pacienti zažívají.
Motorkářská show je v Česku přednější než rakovina a demence
„Určitě je to zdvižený prst, a musíme prozkoumat přesněji, co se v té oblasti onkologie děje,“ uvedl David Kolář pro Zdravé Zprávy.
Podle něj je ale jisté, že nejde o menší potřebu moderní onkologické léčby, ale i o důsledek napjatých rozpočtů nemocnic a celkového tlaku na financování zdravotní péče.
–DNA–
