Digitální závislosti u dětí, ať se týkají sociálních sítí, počítačových her či hazardu, jsou jednoznačně minusem dnešního digitálního světa. I když se stalo online prostředí naší novou realitou, neznamená to, že nemáme šanci eliminovat škody.
„Jestli chcete zlepšit české školství, vytiskněte všechno z počítače a dejte to na papír,“ doporučil nedávno na těchto stránkách neurolog Martin Jan Stránský. Nejenže se tím podle něj až o třetinu zvýší znalosti dětí, ale hlavně budou spokojenější, a tím i zdravější. A něco na tom i bude.
Děti v Česku v průměru stráví čtyři až 4,5 hodiny každý den na mobilním telefonu. V 99 procentech na něm hrají hry, užívají sociální sítě a odesílají zprávy. A jak uvádí nejen neurolog Stránský, používají je pro aktivity, které příliš nepodporují jejich rozvoj, tvorbu spojů v mozku. Když v mozku nedochází ke zmiňovaným spojům, pak se v něm nic neděje, nic se neučí. A to není dobře.
Proč to není dobře? A co je dobře!
Neurolog Stránský zmiňuje jednoduchý test, který ukázal na to, že děti učící se z papíru, knihy, zkrátka tištěného materiálu, mají o 30 procent lepší výsledky než ty, které se učí z digitálního zařízení. Například tabletu nebo projekce na obrazovce.
Zamyslel se třeba někdo někdy nad tím, jaký smysl dává žákům na základních školách dávat do rukou tablety na hodiny výtvarné výchovy? Když mnohem lepší pro rozvinutí jejich komplexních schopností a fantazie jsou barvy a bílá čtvrtka. Protože se u nás ale čerpají dotace na pořízení tabletů do škol, děti je dostávají i tam, kde je jejich užití minimálně diskutabilní.
Vyspělé země už si škodlivé dopady častého užívání mobilních telefonů na zdraví dětí dobře uvědomují. V některých z nich už úřady regulovaly mobilní telefony u dětí ve školách. Zatím k takovým omezením přistoupilo asi osmdesát zemí. ČR mezi ně nepatří.
V Česku jsou statisíce lidí závislých na digitálních technologiích
Mobilní telefony ani tablety při výuce nepoužívají například děti ve Švédsku, kde už se nějaký čas učí výhradně z tištěných materiálů. Tedy klasických učebnic a sešitů a od skutečného pedagoga.
Zákaz používání sociálních sítí, mobilních telefonů a jim podobných zařízení dnes platí i v mnoha státech USA. V některých z nich nahlížejí na sociální sítě podobně jako nyní u nás na tabák. Uplatňují u nich varování, že používání sociálních sítí u osob mladších 18 let může poškodit zdraví. A zákaz používání telefonů a sociálních sítí ve školách platí třeba i v Irsku a Austrálii. U nás žádná omezení v tomto ohledu neplatí.
Jsme tu ale my, rodiče
Nejde ale jen o školu. Jsme to my, rodiče, kteří dáváme dětem svým chováním příklad. Co dělají mnozí dospělí lidé po většinu času, kdy takzvaně nedělají nic? Koukají do mobilních telefonů. Rodičům je třeba jasně sdělit, že jsou příkladem pro své děti. Oboustranná závislost na digitálních technologiích – rodiče i děti – narušuje dialogy mezi nimi a mimo jiné významně zhoršují i učení dětí ve škole. Stejně jako jejich psychickou a fyzickou kondici. A to není dobré pro nikoho, zejména pak pro děti a mládež. Aktuálně tak ve všech vyspělých zemích s výjimkou skandinávských států strmě upadá úroveň gramotnosti. Odborníci říkají natvrdo, že za to může i až příliš hluboké ponoření žáků do digitálního světa.
Dopady nadužívání mobilních telefonů na děti a mládež jsou dnes obrovské. Podle průzkumů jen třetinu ze společného času spolu děti komunikují tváří v tvář. Zbytek připadá na digitální komunikaci, nejvíce skrze sociální sítě. Mobilní telefony a jim podobná zařízení ale narušují skutečnou koncentraci. Průzkumy rovněž ukazují, že čím dříve dají rodiče dítěti telefon, tím více hrozí, že se u něj rozvine psychické onemocnění jako deprese a úzkosti. Studie otištěná v prestižním časopisu The Lancet ukázala, že pokud ho dítě dostane v 6-8 letech, riziko nemoci je u něj až 60%. Pokud až v 18 letech, pak se riziko rozvinutí deprese sníží zhruba na 40 procent.
Vše začíná u prevence a digitální hygieny. Nejen u dětí
Aktuálně druhá nejčastější příčina úmrtí dětí v Česku je sebevražda. A sebevražedných pokusů a dokonaných dětských sebevražd přibývá. Podle psychiatrů za takovým jednáním často stojí neléčená deprese. A Česku chybí dětští psychiatři. Podle pediatrů přitom nejde „jen“ o deprese, ale často se setkávají také se vzdělávacími poruchami nebo právě závislostmi na digitálních technologiích. Děti prosedí u počítače, mobilu nebo tabletu i hodiny denně, nocí nevyjímaje. Jsou pak bez nálady, mají problémy ve škole, protože jsou nesoustředěné a unavené. Špatně spí a často se nezdravě stravují, přičemž na ně nikdo nemá čas.
Nevyspalých dětí v Česku přibývá! Usínají totiž příliš pozdě
V Česku jsme nasedli z hlediska psychického zdraví dětí a mládeže na velice špatný trend, který odstartovala Babišova uzávěra škol v době pandemie covidu-19. Zdaleka nejdelší v zemích EU. Pokračujeme pomalým či žádným řešením problémů, které vyžadují od rodičů i škol inteligentnější a informovanější přístup. Musíme se umět přizpůsobit digitální éře tak, aby naše děti do ní vstupovaly více odolné. Vše začíná u prevence a digitální hygieny. Pojďme to společně změnit.
Zdenka Němečková Crkvenjaš, lékařka, předsedkyně Výboru pro zdravotnictví za ODS
