Paliativní péče není dostupná ve všech regionech

0
678
Ondrej_Slama
Foto: ZdraveZpravy.cz

V nemocnicích umírá více než polovina Čechů. Velká část z nich je do nemocnic navíc převezena i jen na poslední dny nebo hodiny života. Jinou věcí pak je, že většina z nich si přeje zemřít v domácím prostředí. Což ale není vždy možné. Chybí tu totiž paliativní péče.

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch spolu s představiteli všech sedmi českých zdravotních pojišťoven a s Českou společností paliativní medicíny ČLS JEP podepsali v úterý 30. 7. 2019 Memorandum o spolupráci na systematickém rozvoji paliativní péče v ČR. Na to, jak vypadá současná situace v České republice právě v paliativní péči se Zdravezpravy.cz zeptali jednoho ze signatářů memoranda Ondřeje Slámy, předsedy České společnosti paliativní medicíny ČLS JEP.

Jak si stojí kvalita paliativní péče v ČR?

Paliativní péče v lůžkových hospicech je výborná. Otázka je, jak vnímá pacient v závěru svého života nemocniční prostředí. A protože 60 % lidí dožívá své životy v nemocnicích, tak je nutné, a my to chceme, paliativní péči zlepšit. Tušíme totiž, že zlepšení vyžaduje.

Jak chcete konkrétně zlepšit paliativní péči v nemocnicích?

Tak určitě úrovní vzdělávání lékařů na lékařských fakultách. V atestační přípravě, aby fázi závěru života člověka vnímali jako specifickou fázi, kdy má ten člověk zvláštní potřeby. Potřeby, na které je nutné přiměřeně reagovat. Například jak pacienta diagnostikovat, jak ho léčit. A to vše je třeba dělat moudře.

Jak chcete paliativní péči zlepšovat mimo vzdělávání lékařů?

Edukace lékařů je jedna úroveň. Druhá úroveň je v nemocnicích. V nich musí být dostupné konziliární služby, které jednotlivým odborníkům, jako jsou například kardiologové, internisti, chirurgové poradí i pomohou, aby mohli společně lépe pečovat o pacienty.

Společné memorandum

Jak v praxi může prospět Memorandum o spolupráci na systematickém rozvoji paliativní péče v ČR?

Vnímám ho jako další důležitý rámcový krok. Všichni jsme vyjádřili vůli dále spolupracovat a reflektovat to, jak o nemocné pečovat a přemýšlet o tom, jak to dělat lépe. Nejsme v bodě nula, už toho bylo hodně uděláno.

Co konkrétně?

V České republice jsou z veřejného zdravotního pojištění hrazeny lůžkové hospice, které o pacienty skvěle pečují. Z projektů je hrazena mobilní paliativní péče. I ta je výborná. I když je třeba také říci, že zdaleka není dostupná ve všech našich regionech.

Pomůže tedy v tomto nějak podepsané memorandum?

To je jedna ze skrytých nadějí podpisu memoranda. Jedním z jeho cílů je zvýšit ochotu zdravotních pojišťoven uzavírat smlouvy s mobilními hospici, aby se postupně staly plně dostupné v celé České republice.

Upravuje memorandum nějak konkrétně i financování domácí paliativní péče?

Memorandum je poměrně obecné. Vyjadřuje spíše vůli věc řešit. Konkrétní návrh řešení v něm není. Na druhé straně ale i vytváří dobrou atmosféru k tomu, abychom se dohodli i na náležitém financování paliativní domácí péče.

Jste spokojeni s tím, kolik nyní jde peněz do paliativní péče od zdravotních pojišťoven?

Co se týče roku 2020 a stávajícího financování mobilní paliativní péče, to vnímáme tak, že jsme na maximu možného. A za paliativní komunitu mohu říci, že jsme s tím, co máme, spokojeni.

Rozdíl v regionech je veliký

Je u nás síť paliativní péče rozmístěna rovnoměrně?

Je to kraj od kraje. Jsou místa, kde fungují jeden až dva lůžkové hospice a několik zařízení mobilní péče. A jsou kraje, kde ani jedna z těchto dvou služeb není dostupná. Regionální rozdílnost je vysoká.

Jaký kraj je z hlediska dostupnosti paliativní péče nejhorší?

Těžko říci. Je například kraj Vysočina, kde sice není lůžkový hospic, ale je tam paliativní oddělení v nemocnici. Já bych dostupnost paliativní péče i proto spíše hodnotil podle dostupnosti mobilních paliativních týmů.

Dobře, kde si tedy vedou dobře, kde naopak zaostávají?

Zdá se, že poměrně slibně se mobilní paliativní péče rozvíjí v kraji Vysočina nebo v Jihomoravském kraji. Ale takový Středočeský kraj, Západočeský kraj, Ústecký kraj… Prostě jsou regiony, kde ta dostupnost zdaleka tak dobrá není.

V domovech pro seniory

Lze očekávat, že paliativní péče se stane i běžnou součástí péče v domech pro seniory?

To je věc, která souvisí s mobilní paliativní domácí péčí. My domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, bereme jako náhradní domácí prostředí. A tak, jak zde vytváříme model, který by pečoval o lidi v domácím prostředí, tak se zdá, že by dávalo logiku, abychom mohli přicházet pečovat i o seniory v domovech se zvláštním režimem. Přímo v nich pomáhat sociálním pracovnicím. Důvod je, aby lidé mohli dožít doma. Nemuseli být převáženi, často i záchrannou službou, do nemocnice. To je často velice nedůstojné a pacienti si to ani nepřejí.

Sociálně-zdravotní pomezí

Jak vnímáte v této věci spolupráci mezi rezorty zdravotnictví a práce a sociálních věcí? 

Zvláště u seniorských pacientů je paliativní péče vysloveně věcí sociálně-zdravotního pomezí. To obecné nepotkávání těchto dvou sfér se u konkrétních pacientů často zrcadlí v krkolomném spolufinancování daných služeb. Tedy ta spolupráce zatím je asi tak podobně složitá, jako je spolupráce obecně na zdravotně-sociálním pomezí.

To je velice kulantně řečeno, přesto existují nějaké plány na to, jak to zlepšit?

Velmi pozitivní je například nyní navrhovaná novela zákona o sociálních službách. Ta výslovně pojmenovává některé nové, specifické sociální služby, jež jsou v plném kontextu paliativní péče. Tato novela by výrazně pomohla.

Co dál by pomohlo?

A výrazně by také pomohlo, kdyby se zrušila podmínka u dlouhodobého ošetřovného týdenní hospitalizace, která musí předcházet tomu dlouhodobému ošetřovnému. Právě tato podmínka to pro mnoho pacientů, respektive pro mnoho rodin, dělá nesmírně komplikované, aby si o tuto sociální podporu požádali. Důležitost sociálně zdravotního pomezí je nesporná, ale je jasné, že je to širší hra než jenom ta paliativní témata.

Veronika Táchová

paliativní péče

MUDr. Ondřej Sláma, PhD. je český onkolog a paliativní lékař. Je   považován za průkopníka paliativní medicíny v Česku. Vystudoval Lékařskou  fakultu Masarykovy univerzity. Pracuje v Masarykově onkologickém ústavu v Brně. Je předsedou České společnosti paliativní medicíny a spoluzakladatel   neziskové organizace Cesta domů, která provozuje domácí hospic.

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here