Unikátní kostra plejtváka v muzeu srovnávací anatomie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy [1. LF UK] je po rozsáhlé rekonstrukci. Jedinečná je tím, že jsou na ní zachovány zbytky kůže ploutví a meziobratlové ploténky. Muzejní sbírky navštěvují studenti i široká veřejnost.

„Jedinečnost našeho velrybího exponátu je nejen v jeho kosterní kompletnosti včetně jazylky a rudimentu pánve a stehenních kostí, ale i v zachování některých měkkých tkání, které jsou celosvětovým unikátem,“ vysvětluje vedoucí restaurátorského týmu, anatom a antropolog Anatomického ústavu 1. LF UK Andrej Shbat.

Upřesňuje, že konce předních končetin zdobí zbytky kůže ploutví a mezi jednotlivými obratli se nachází zachovalé meziobratlové ploténky. V průběhu času ale začala kostra plejtváka, která nebyla odborně preparována, postupně degradovat.

„Bylo tedy zřejmé, že bez restaurátorského zásahu jí hrozí zkáza,“ vysvětluje důvody pro restaurování unikátní kostry kytovce.

Zrestaurování plejtváka umožní detailní pozorování

Během restaurování pracovníci inovovali i formu prezentace kostry. Tu nově osvětlili bodovými světly a novinka je také nainstalovaná audiovizuální technika. Významné změny se dočkal závěsný systém kolejnic, lanových táhel a přirozenější polohy předních končetin zrestaurované kostry.

„Hlava plejtváka dnes směřuje ke vchodu do muzea a poskytuje návštěvníkovi pohled přímo na jeho lebku,“ vysvětlují zástupci ústavu.

Po stranách kostry plejtváka jsou umístěny kostry moroně indického [Dugong dugon] a delfína skákavého [Tursiops truncatus] z místních sbírek. Obě kostry slouží jako výukový srovnávací materiál různých mořských savců. Vše dle odborníků odpovídá moderním trendům v prezentaci muzejních exponátů.

Určení kostry plejtváka není jednoznačné

Kostra kytovce v muzeu Anatomického ústavu 1. LF UK patří s největší pravděpodobností plejtváku malému [Balaenoptera acutorostrata]. Ten je nejmenší zástupce čeledi plejtvákovitých. I přesto dosahují tyto velryby hmotnosti devíti tun. Podle anatomů z 1. LF UK však zatím nelze vyloučit, že se jedná o plejtváka jižního [Balaenoptera bonaerensis], protože určení na základě klasického kosterního popisu je sporné.

„Jasno bude až po DNA determinaci, která právě probíhá,“ říká Shbat.

Není také jasné, kdy přesně byl plejtvák do sbírek zařazen. Odborníci tvrdí, že s největší pravděpodobností to bylo v druhé polovině 19. století. Potíž je, že část univerzitního archivu, která mapuje toto období, na konci druhé světové války shořela. Ví se určitě, že počátkem 20. století už byl kytovec ozdobou anatomického muzea. Na konci druhé světové války zasáhla při bombardování Prahy a Karlova náměstí silná tlaková vlna i budovu Anatomického ústavu. Během restauračních pracích našli odborníci v kostech plejtváka drobné úlomky skla, jež se do nich zasekly právě při zmiňovaném bombardování.

„Exponát je zároveň významným monumentem pohnutých dějin 20. století,“ dodává ústav.

Chystá se nová koncepce muzea

V následujících letech se chystá další modernizace anatomického muzea lékařské fakulty. Konkrétně by se mělo sjednotit a zmodernizovat osvětlení. Jeho nová koncepce má zároveň více zohledňovat takzvané vývojové procházky. Ke kostře plejtváka anatomové doplní ještě kostice, které jsou pro ně tolik typické.

Anatomická muzea jsou nedílnou součástí anatomických ústavů na lékařských fakultách. Muzeum srovnávací anatomie na 1. LF UK má více než dvousetletou tradici, i když vlastní budova je stará téměř 150 let. Pražské muzeum patří k nejrozsáhlejším muzeím tohoto typu v Evropě. Kromě očekávaných preparátů lidské anatomie vlastní rozsáhlou sbírku zvířecích preparátů od bezobratlých živočichů po lidoopy.

„Muzeum je koncipované jako výuková sbírka, která respektuje vývojový pohled na stavbu těla. Umožňuje tak studentům vysvětlit třeba evoluci přední končetiny od rybí ploutve po lidskou ruku, či vývoj a adaptace zadní končetiny,“ říká přednosta Anatomického ústavu 1. LF UK Karel Smetana.

Podobný význam má dle jeho slov také sbírka lebek. Muzeum využívají i studenti ve své výuce lékařství. Umožňuje jim lépe a názorně pochopit například mechanismus vzniku vrozených vad, a tím i jejich racionální léčbu.

„Velmi často navštěvují muzeum i studenti Přírodovědecké fakulty UK a řady středních škol u nás i v zahraničí,“ dodává na závěr.

–RED–

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here