Reklama léků na předpis je zejména nyní v době covidu-19 horké téma. Vedou se vášnivé spory o tom, co ještě je „jen“ informace o léku a co už reklama. A dochází ke sporům. Věc je přitom regulována zákonem. Ten je však z roku 1995 a navíc vůbec nepracuje se situací, jako je pandemie covidu.

„Propagace [léků na předpis] s sebou nese velké nebezpečí pro ochranu veřejného zdraví,“ uvádí k dozoru nad reklamou léčivých přípravků vázaných na předpis Státní ústav pro kontrolu léčiv [SÚKL]. Podle něj předepsání účinného léku zvažuje ošetřující lékař s ohledem na zdravotní stav pacienta.

„Pokud pacientovi, který je pod vlivem reklamy přesvědčen, že mu propagovaný lék pomůže, daný léčivý přípravek lékař nepředepíše, může se ho snažit opatřit jakýmkoliv jiným způsobem,“ vysvětluje na svých webových stránkách lékový ústav.

Reklama na léky vázané na lékařský předpis by tak mohla zvýšit obchodování s nimi na nelegálním trhu. Tam se nabízejí například léky s prošlou dobou použitelnosti, nevhodně skladované léky. A dokonce i jejich padělky.

„Užití takto pořízeného léku pak může znamenat silné ohrožení zdraví nebo dokonce i života,“ dodává SÚKL.

Co je a co není reklama na léčivé přípravky

Reklamu na léčivé přípravky upravuje zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů [dále jen zákon o regulaci reklamy]. Přičemž normy zakazují směrem k veřejnosti propagovat léčivé přípravky vázané výhradně na lékařský předpis.

„Předmětem reklamy zaměřené na širokou veřejnost nesmí být humánní léčivé přípravky, jejichž výdej je vázán pouze na lékařský předpis, dále humánní léčivé přípravky obsahující omamné nebo psychotropní látky,“ uvádí § 5a odst. 2 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy. Zákon dále výslovně zakazuje poskytování vzorků léčivých přípravků veřejnosti.

Zmiňované ustanovení se přitom nevztahuje na humánní léčivé přípravky použité v rámci vakcinační akce schválené Ministerstvem zdravotnictví ČR [MZ ČR].

„Za reklamu se považují všechny informace, přesvědčování nebo pobídky určené k podpoře předepisování, dodávání, prodeje, výdeje nebo spotřeby humánních léčivých přípravků,“ vysvětluje dále SÚKL.

Reklama léků není jen zaplacený marketing

Výše jmenované kroky přitom nemusejí přicházet pouze od výrobců či prodejců léčiv, ale i od kohokoli jiného. Což ostatně potvrdil rozsudek Soudního dvora EU z roku 2009. Podle něj šíření informací týkajících se léčivého přípravku, především jeho léčebných či preventivních účinků, třetí osobou se může za reklamu považovat i tehdy, jestliže tato třetí osoba jedná z vlastního podnětu. A tedy právně i fakticky zcela nezávisle na výrobci nebo prodejci daného léčivého přípravku.

„Navíc, na začátku správního řízení nemůže být zřejmé, zda šíření informací mělo či nemělo vazbu na výrobce či jinou osobu mající zájem na předepisování takového léčivého přípravku,“ upozorňuje SÚKL.

Právě tato skutečnost vede lékový ústav, který je dozorce nad dodržováním reklamy na léčivé přípravky, k ověřování a posouzení informací prezentovaných v mediálním prostoru s ohledem na právo na svobodu projevu. Podle SÚKL není v podstatě možné z obsahu v první chvíli usoudit jen nekomerční účel sdělení. Proto ústav šetří některé z článků publikovaných v tuzemských tištěných a internetových médií, většinou však na podnět jiné osoby.

„Jedná se o standardní proces, který často začíná podnětem, jejž má SÚKL povinnost řešit,“ dodává lékový ústav.

Porušování pravidel neřeší pouze SÚKL

Na dodržování pravidel podle zákona o regulaci reklamy však nedohlíží pouze SÚKL. Do jeho kompetencí spadá pouze dozor nad reklamou na humánní léčivé přípravky v ČR, ovšem s výjimkou reklamy šířené v rozhlasovém a televizním vysílání. Na ni dohlíží Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.

Lékový ústav zde třeba neřeší porušování zákona při reklamě na jiné produkty. Například na doplňky stravy, jak se lidé často mylně domnívají. SÚKL, jak již bylo zmíněno, dozoruje reklamu na humánní léčivé přípravky a sponzorování takových reklam, s výjimkou reklamy v rozhlasovém a televizním vysílání. Ministerstvo zdravotnictví ČR [MZ ČR] pak sleduje marketingové akce týkající se zdravotní péče i jejího sponzoringu. Opět s výjimkou jejího šíření v rozhlasovém a televizním vysílání.

„Veškerá reklama, kterou vysílá rozhlas a televize, je pod kontrolou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Kontrola reklamy v ostatních komunikačních prostředcích je rozdělena mezi několik institucí,“ shrnuje SÚKL.

Reklama na přípravky na ochranu rostlin aj.

Reklama na přípravky na ochranu rostlin spadá pod kontrolu Státní rostlinolékařské správy, reklamu na veterinární léčivé přípravky hlídá Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv. Nevyžádanou reklamu šířenou elektronickými prostředky řeší Úřad pro ochranu osobních údajů. Vše ostatní pak dozorují krajské živnostenské úřady.

Rozeznat skutečnost, jestli jde o reklamu na léčivý přípravek či například doplněk stravy, pomůže spotřebiteli databáze registrovaných léčivých přípravku. Odkaz na registr je zde. Pokud vyhledá název daného výrobku, pak jde o léčivý přípravek. V opačném případě půjde zřejmě o potravinu [často doplněk stravy], anebo neregistrovaný léčivý přípravek.

–VRN–

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here