V Británii běží testy dobrovolně nakažených covidem-19

0
51
covidem-19
Ilustrace: Pixabay.com

Vědci si stále nevědí rady, jak s koronavirem efektivně bojovat a státy už nevidí prostor pro další lockdowny. Mnozí tak doufají, že by mohli tajemství pandemie odhalit dobrovolně nakažení covidem-19.

„Světem se šíří smrtelný virus. A zatím neexistuje způsob spolehlivé léčby pro ty, které virus zasáhl naplno. Kde najít pomoc? Můžete se nechat dobrovolně nakazit,“ píše list Politico v článku Wanted: Volunteers to be infected with the coronavirus

Jde o princip takzvané „dobrovolné nákazy“, což je kontroverzní, ale dlouhodobě využívaný postup lékařského výzkumu, který se v době koronavirové pandemie jeví jako nadějný.

Toto vědomé nakažení je však eticky sporné, protože hledá dobrovolníky, kteří se nechají patogenem nakazit v zájmu objevení léčby. To ale na druhou stranu vědcům umožňuje získat rychle informace i při malém počtu dobrovolníků. Ti jsou pod stálým lékařským dohledem, kdy každý z účastníků obdrží stejnou dávku viru a následně je sledován i kontrolován.

Výsledky testů nakažených covidem-19 v Británii

Ve Velké Británii, jediné zemi, kde je takový výzkum povolený, se do něj přihlásilo již 50 lidí. Souhlasili, aby byli nakažení malou dávkou a dovolili vědcům, aby sledovali reakci jejich organismu. Jedním z cílů takových testů je se dozvědět, jak malé množství viru je vlastně potřeba k nákaze. Překvapení pak pro vědce bylo, že u prvních deseti dobrovolníků vyvolala infekci jen velmi malá dávka. Což se „neočekávalo“.

„Ve srovnání s chřipkou, může být dávka dostatečná k nákaze covidem-19 až milionkrát nižší, než se očekávalo,“ uvedl Andrew Catchpole, šéf výzkumníků britské firmy hVIVO, která provádí jeden ze dvou těchto britských průzkumů.

„A je nám jasné, že reinfekce je relativně neobvyklá,“ dodala McShane, členka oxfordského týmu výzkumníků.

Vědci nyní chtějí pokračovat na vyšší úrovni. Testovat potenciální léky a vakcíny. Jejich cílem je zrychlit vývoj další generace léčivých přípravků, které by byly o krok napřed před dalšími mutacemi viru. Vědci chtějí najít především efektivní protilátky, které si bude možné aplikovat i v domácím prostředí.

„Je velmi pravděpodobné, že dobrovolnické testy mohou přispět k účinnému léčení nákazy koronavirem,“ tvrdí Chris Chiu z Imperial College, který klinické testy provádí.

Je tady ale etické dilema

Cesta ke schválení zmiňovaných dvou britských studií nebyla snadná. Na počátku pandemie zástupci Světové zdravotnické organizace [WHO] shromáždili odborníky, aby posoudili, jak etické a praktické by případné „pokusy“ na dobrovolnících byly. Nakonec se do nich pustila jen Británie, a to za podpory vládních fondů. Jakkoli samotný rozjezd projektů byl pomalý.

Osmnáctičlenná vládní komise pro etické otázky složená z odborníků studovala podklady, které jim předložili výzkumníci. Stephanie Ellis, předsedkyně komise, dnes vzpomíná na rozpor, který celý projekt málem pohřbil.

„Je to velmi komplexní problém. Na jedné straně je potenciální vědecký přínos a na straně druhé potencionální riziko,“ říká Hugh Davies, jeden z členů komise.

Podle něj tehdy otázka zněla: Převáží přínosy výzkumu možná rizika? Výbor řešil zvláště dvě důležitá kritéria: Jaké informace výzkumníci mají dát účastníkům pokusu a jaké léky jim mohou nabídnout, pokud pokus selže?

O testy na dobrovolnících už ale projevilo zájem i Nizozemsko. V prosinci 2020 tamní ministr zdravotnictví konzultoval jejich praktické a etické aspekty s odbornou komisí.

S covidem-19 jen velmi opatrně

Dalším faktorem, který rozhodl o kladném přijetí dobrovolnických zkoušek ve Velké Británii, je jejich načasování.

„Zaprvé je to zahájení zkoušek pandemického viru, zatímco pandemie trvá,“ uvedl Catchpole z vědeckého týmu firmy hVIVO.

To znamenalo, že vědci začali, aniž by měli základní informace, které by měli v případě známého viru. S tolika neznámými bylo zapotřebí striktně dodržovat bezpečnost. Účastníci studie byli zprvu pečlivě vyšetřeni na různá onemocnění. Úspěch pokusu závisel i na tom, aby jeho účastníci přesně věděli, do čeho jdou. Na toto téma vyplňovali testy, aby prokázali, že jsou srozuměni s tím, že budou infikování covidem-19. Jejich souhlas se i nahrával. Malou dávku koronaviru jim pak odborníci podali nosní cestou a začal sběr dat.

Dvakrát denně je zdravotníci testovali metodou PCR a odebírali jim krevní vzorky. Účastníci navíc nosili speciální roušky, které dovedou rozeznat přítomnost viru v dechu a výzkumníci prováděli stěry v jejich pokojích, aby zjistili, zda se na površích vyskytuje virus.

Dobrovolníci strávili dva až tři týdny na jednotce intenzivní péče, aby se zjistilo, zda jsou infikováni a zároveň byla možná léčba případného následného onemocnění. K žádnému vážnému onemocnění nedošlo. Každý účastník dostal jako kompenzaci 4 500 liber, peníze však nebyly hlavní motiv, jak upozornil Catchpole.

Házení kostkou

Testy na dobrovolnících nejsou žádná novinka. Jsou stejně staré jako výzkum vakcín. V 18. století například doktor Edward Jenner vpravil injekcí hnis kravských neštovic do ramene zahradníkova osmiletého synka, aby zjistil, jestli ho ochrání před tehdy smrtelnými neštovicemi.

Očkování se nedá podceňovat, ukazují data z minulosti

Téměř dvě století poté už se po celém světě provádějí všechny druhy neetických dobrovolnických zkoušek. Například při výzkumu žloutenky, kdy jí byly infikovány mentálně postižené děti. V 80. letech minulého století vědci často využívali dobrovolníky, aby otestovali vakcíny a léčbu obyčejného nachlazení a chřipky. Tehdy byly regulační požadavky méně striktní a laboratoře neměly technologie na syntetizování virů, jako je tomu dnes. A tak byli dobrovolníci infikováni virem ze vzorků nakažených lidí.

Michal Achremenko

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here