V úhradách léků na plicní fibrózy panuje absolutní chaos

0
35
plicni_fibrozy
Ilustrace: Pixabay.com

Lékaři upozorňují na problémy s úhradou léků na plicní fibrózy. Jediná výjimka je idiopatická plicní fibróza [IPF], u níž zdravotní pojišťovny moderní léky hradí. To je ale podle pneumologů málo.

Typickou nemocí, při které dochází k jizvení na plicích, je idiopatická plicní fibróza. Druhů plicních fibróz je ale mnohem více a v Česku jimi trpí tisíce pacientů. Prostupování nemoci, která v posledních fázích pacienty stojí život, lze výrazně zpomalit moderní antifibrotickou léčbou. Tu ale s výjimkou IPF u plicních fibróz nehradí zdravotní pojišťovny automaticky. Skutečnost je o to důležitější, protože s takzvaným zjizvením plic se dnes potýká i mnoho osob po prodělaném onemocnění covid-19.

Hlavní symptomy plicní fibrózy:
  • Dušnost, zejména při námaze
  • Chronický suchý kašel
  • Únava a slabost
  • Mírná nebo silnější bolest na hrudi
  • Ztráta chuti k jídlu a rychlé hubnutí

„Máme k dispozici antifibrotické léky, které pacientům pomáhají. Potýkáme se však s tím, že se jedná o léky nehrazené ze zdravotního pojištění. Pojišťovny v tuto chvíli nemají povinnost léčbu platit, a v některých případech ji tedy nehradí,“ vysvětluje předsedkyně Sekce pro intersticiální plicní procesy [SIPP] České pneumologické a ftizeologické společnosti [ČPFS] Martina Šterclová.

Podle ní je třeba toto změnit. Léčba by se dle jejích slov měla dostat bez průtahů ke všem pacientům, kteří ji potřebují. Pokud si ji totiž pacienti s jiným [v čase postupujícím typem plicního jizvení, pozn. red.] nezaplatí sami, nemohou ji lékaři nasadit. Cena se pohybuje v řádu desítek tisíců korun za měsíc. A potíž spočívá i v nedostatečném povědomí o moderní léčbě na straně zdravotníků.

Starý známý paragraf 16

Šterclová upozorňuje také na situace, kdy pacienti nemají prostředky na to, aby si léčbu sami zaplatili. Jim se nabízí možnost požádat zdravotní pojišťovnu o mimořádnou úhradu a odvolat se v ní na paragraf 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění.

„Ten ale pojišťovně neukládá povinnost léčbu uhradit. Pouze umožňuje úhradu léčivého přípravku v případech, které sama shledá výjimečnými. Kritéria výjimečnosti však v zákoně uvedena nejsou. Bohužel mám v péči řadu pacientů, kterým pojišťovna úhradu odmítla, přestože by z ní jednoznačně profitovala,“ upozorňuje.

Její slova potvrzuje plicní lékař Ladislav Lacina z Kliniky pneumologie a hrudní chirurgie Fakultní nemocnice Bulovka [FNB]. Ten navíc tvrdí, že v předepisování a schvalování antifibrotik panuje v Česku absolutní chaos.

„Úhradový systém zaveden není a jedinou cestou, pomineme-li samoplatbu pacientem, je žádost o mimořádnou úhradu. Kladně vyřízených žádostí je hluboko pod 50 procent. Patrně je to i méně než třetina. Nutno podotknout, že i kladné žádosti bývají leckdy až po odvoláních, urgencích a po značné době,“ popisuje.

Co dělá Sekce pro intersticiální plicní procesy

A navíc, pokud se pojišťovna přeci jen rozhodne pacientovi léčbu uhradit, musí o ni žádat opět za další tři měsíce. Pokud by terapie získala úhradu z veřejného zdravotního pojištění, nebudou o ni pacienti muset každé tři měsíce žádat znovu a znovu.

Je třeba využít centra pro intersticiální plicní procesy

Problém podle pneumologů ale nespočívá pouze v úhradě. Další podmínka pro zlepšení současné situace je, aby pacient přišel do některého ze 17 center pro intersticiální plicní procesy. Hlavně tam jim mohou lékaři moderní léčbu v indikovaných případech nasadit.

„Stává se celkem běžně, že k nám lidé přijdou pozdě, v pokročilé fázi onemocnění. Týká se to nejenom těch s IPF, ale i s dalšími fibrózami, které vznikají jako důsledek jiných onemocnění, například revmatických,“ vysvětluje Martina Šterclová.

Zároveň upozorňuje na to, že screening plicního postižení se zatím do podvědomí části revmatologů ani nedostal.

„Bohužel to platí i pro některé pneumologické ambulance, které váhají s odesláním nemocných s IPF nebo s jiným fibrotizujícím intersticiálním plicním procesem,“ upřesňuje.

To opět potvrzuje její kolega Lacina. Ten říká, že například revmatologičtí pacienti se k plicním lékařům většinou dostávají spíše mimochodem, bez spolupráce ošetřujícího lékaře.

Plicní fibróza je indikována, ale neřeší se

V praxi to podle Ladislava Laciny vypadá i tak, že je třeba revmatologickému pacientovi provedeno CT hrudníku nebo břicha. Přitom je jako vedlejší nález popsána plicní fibróza, ale lékař pacienta na tento vedlejší nález již nijak neupozorní. Prostě ho nechá být. Přitom léčba tady je. Počet pacientů, kteří by mohli mít z nasazené antifibrotické léčby užitek, se odhaduje na stovky. Jen u IPF jde přibližně o 700 nemocných.

„U dalších typů plicních fibróz tak přesnou evidenci nemáme. Velmi zhruba lze ale odhadnout, že se bavíme o téměř 1 500 lidech. U některých je nemoc dlouhodobě bez aktivity, u jiných se ji daří zvládat jinými druhy terapie. Odhadem by antifibrotické léky pomohly 300 až 500 z nich,“ upřesňuje Lacina.

Upozorňuje na to, že čím dříve pacienti s plicním postižením léčbu dostanou, tím větší naději na snížení míry poškození plicní tkáně mají. Nemoc se projevuje zprvu nenápadně, většinou dušností a kašlem. V posledních fázích onemocnění už pacientům nestačí nadechnutý vzduch k okysličení těla. Bez léčby zbývají nemocnému přibližně tři roky života.

–RED–

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here