Lékárníci jsou srdcaři, ale myslet by měli i na byznys

0
1224
Lekarnici
Daniel Šobáň / Foto: Česká televize

„Lékárníci jsou srdcaři, ale mnohým z nich by prospěl více byznysový pohled na věc,“ říká finanční poradce Partners Daniel Šobáň, jenž v TV pořadu Krotitelé dluhů krotil dluhy lékárníka v Městci Králové.

Jaký dojem jste si odnesl o lékárnících z natáčení pořadu České televize Krotitelé dluhů, jenž se věnoval finančním problémům lékárníka Pavla Veselého?

Jsou to srdcaři. A nejenom aktéři natáčení, ale i další lidé z branže, s nimiž jsem mluvil. Vždycky mě opravovali, že nedělají prodej, ale poskytují péči a službu.

Přesto i lékárnictví je byznys skoro jako každý jiný. Je provoz lékárny či lékáren podle vás lukrativní podnikání?

Myslím, že může být. Nicméně to souvisí s již zmíněným. Pokud se dívám pouze na poskytování péče, nikoli na ekonomickou stránku, případně tu beru pouze jako podřadnou, těžko vydělám větší peníze. Některým lékárníkům by prospěl více byznysový a podnikatelský pohled na věc, jejich činnost.

Váš lékárník, pan Veselý z pořadu Krotitelé dluhů, skončil v insolvenci – proč?

Záleží, kam se v čase s touto otázkou posuneme. Kdyby si hlídal cashflow a po zrušení příspěvku za recept na to reagoval, tak ne. Ale v téhle rovině „kdyby“ je snadné zpětně soudit. Obecně platí, že mnoho lidí si finanční problémy nepřipouští. Věří, že dluhy splatí, všechno nějak dožene. Racionálně je začíná řešit pozdě a někdy až příliš pozdě. Pak insolvence zůstává jako jediné řešení.

Lékárníci, jako je pan Veselý, tahají za kratší konec

Lékárník Pavel Veselý dlužil přes dva miliony korun. Doporučil jste mu zavřít jednu z jeho dvou lékáren. A to tu ve městě, proč?

Pan Veselý lékárnu Verbenu v Městci Králové převzal ve chvíli, kdy ji původní provozovatel ukončil. Mezitím byla několik měsíců zavřená. Pan Veselý ji tedy začal budovat od začátku. A to ve chvíli, kdy má lékárnu, nyní výdejnu, v Žiželicích. Takže rozbíhal druhou lékárnu ve městě se spádovou oblastí cca šest tisíc obyvatel. Ve městě přitom už byly a stále jsou dvě lékárny jednoho z velkých řetězců [Benu, pozn. red.]. To byznysově vůbec nedávalo smysl. Pan Veselý neměl volný potenciál klientů, přičemž z jejich pohledu nenabízel lepší službu. To znamená, že vůči řetězci tahal za kratší provaz. Výsledek byl, že pendloval mezi dvěma lékárnami na hranici rentability a bez výhledu na zlepšení stavu.

Přesto lékáren je ve městě jako máku, a to i těch neřetězcových. Není to v rozporu s příběhem vašeho lékárníka z televizního pořadu?

Zajímal jsem se, jaký je poměr počtu lékáren v řetězcích a mimo ně. Byl jsem překvapený, že řetězce zabírají jen asi třetinu trhu. Mediální obraz je nicméně opačný. Z něj vyplývá, že téměř žádné nezávislé lékárny a lékárníci už nejsou. Ale není to pravda. Nezávislých lékáren je většina a to dlouhodobě. A pokud tady jsou, evidentně se v nich lékárníci uživí a jsou pravděpodobně schopni generovat zisk. Na druhé straně je třeba samozřejmě i říci, že vůči řetězcům jsou nezávislí lékárníci v nevýhodném postavení. Mají menší vyjednávací pozici u dodavatelů, slabší marketing a podobně.

Proč podle vás pan Veselý prodělával na svých lékárnách?

Aktuální situace pana Veselého je následek delšího vývoje. Každopádně klíčovou příčinu jsem zmiňoval. Ve dvou lidech táhnout dvě lékárny ve dvou různých městech bez potenciálu růstu klientů – to se na nákladech přirozeně projeví. Nejde o to, jak moc pracujete, pokud je špatně nastavený byznys plán, nemůžete uspět.

Lékárníci o mnoha problémech mlčí

Když jste se připravoval na natáčení o lékárníkovi, zajímal jste se blíže o lékárnický byznys?

Ano. Zjistil jsem, že lékárníci jsou celkem uzavřená komunita. A také to, že o spoustě problémů se ví, ale nemluví. Nebo i mluví, ale jejich narovnání záleží na zákonech či regulacích. A změny se ne všem hodí.

Co konkrétně máte na mysli?

Třeba jsme jedna z mála zemí Evropské unie, kde není definován rozsah počtu lékáren v jednotlivých lokalitách. To vede k regionům, kde lékárníci, respektive lékárny chybí, i když se je snaží zdravotní pojišťovny, ale i ministerstvo zdravotnictví podporovat speciálními příspěvky. Nebo třeba ve městech končí často i roky zavedené lékárny kvůli rostoucí konkurenci, zpravidla lékárnických řetězců.

Anebo tyto lékárny koupí, překvapuje vás to?

Ano i ne. Ačkoli dodavatel léčiv vás jako lékárnu nemůže odmítnout a musí vám dodávat, tak například podmínky splatnosti jsou u malých a řetězcových lékáren jiné. Je velký rozdíl, zda máte fakturu s třiceti nebo šedesátidenní splatností, nebo musíte nakupovat za hotové. Jsou tu ale i další faktory.

Jaké třeba?

Například, když majitel velké lékárenské sítě zároveň vlastní významného distributora léčiv, může to být dost lákavé pro využití konkurenčního boje. A pak jsou tady ceny léčiv. Ty jsou sice jasně dané, ale v rámci nastavení doplatku, byť v daných mantinelech, lze velice efektivně aplikovat výhodnější cenovou politiku. Pokud si mohu dovolit nějakou dobu doplatek neúčtovat a konkurence nikoli, snadno zákazníky přetáhnu.

Více lékáren může kvalitě služeb paradoxně uškodit

A přesto dnes máte ve velkých i malých městech lékárnu skoro na každém rohu. Čím si to vysvětlujete?

Především v absenci pravidla, které by lékárny v rámci spádových lokalit stropovalo.

Jste tedy zastánce regulace?

V obecné rovině určitě ne. Ale v případě lékáren absence tohoto pravidla může vést paradoxně ke zhoršení zdravotní péče.

Proč myslíte?

Představte si místo, kde dosud funguje jedna lékárna. Udržuje více zaměstnanců, léčiva nejen prodává, ale i míchá. Pokud v dané lokalitě otevřou další dvě lékárny, počet zákazníků, pacientů tím nenaroste. Stávající se rozprostřou mezi lékárny tři. Jenže pak máte na lékárnu menší obrat a méně léků, které se připravují přímo v lékárně. Takže si nemůžete dovolit tolik zaměstnanců, delší otevírací dobu, léky necháte míchat jinde. A přirozeně ve všech třech lékárnách je situace stejná. Ve finále tak zdánlivě větší výběr lékáren může vést ke zhoršení péče o pacienty, klienty.

Ve financích jsem se našel, říká Daniel Šobáň

Vystudoval jste architekturu, proč jste přešel na finanční poradenství?

To je delší příběh. Pokud bych to měl říci ve zkratce, tak projektování, navrhování domů je do značné míry osamělá práce. Naopak poradenství je zase hodně o kontaktu s lidmi, což mi více vyhovuje. Já se do financí původně dostal prostřednictvím osobního rozvoje a našel jsem se v nich.

Specializujete se na financování bydlení. Počítám, že zde uplatníte i znalosti architekta. Nebo ne?

Vystudované architektury rozhodně nelituji. To, co jsem se naučil, mi pomáhá při komunikaci s realitními makléři, odhadci a specialisty v bankách. Už při představení záměru jsem schopen klientovi vysvětlit případná úskalí a navrhnout postup a konstrukci úvěrového případu. Nejednou jsem za klienta vytahoval z archivu stavebního úřadu dokumenty. Či vysvětloval geodetům, co přesně potřebujeme zaměřit a následně zanést do katastru. Vše proto, abychom odstranili nedostatky, nesoulad mezi skutečným a právním stavem nemovitosti, aby banka úvěr poskytla.

Daniel Tácha

Ing. arch. Daniel Šobáň, EFA vystudoval architekturu na Vysokém učení technickém. V roce 2010 propojil obor stavebnictví s finančním poradenstvím. Zaměřil se na ekonomické řešení otázek spojených s bydlením klientů. Práce s lidmi je pro něj profesí i zábavou zároveň. Žije s manželkou a synem v Brně. Celoživotně se věnuje skautingu. V dobré fyzické kondici se udržuje historickým šermem a také péčí o vlastní les.

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here