Náhradní srdce u nás loni dostalo 74 pacientů, letos 34

0
475
srdce
Transplantace orgánu na Klinice transplantační chirurgie IKEM. / Foto: IKEM

Srdce u nás lékaři loni transplantovali 74 pacientům. Za letošních prvních pět měsíců pak dostalo v Česku náhradní srdce 34 lidí. Počet loňských transplantací srdce se výrazně neliší od předchozích pěti let.

Data vyplývají ze statistik Koordinačního střediska transplantací [KST]. Transplantace srdce u nás provádějí dvě pracoviště. Je to pražský Institut klinické a experimentální medicíny [IKEM] a Fakultní nemocnice v Brně. Za prvních letošních pět měsíců dostalo náhradní srdce 34 pacientů, 24 v pražském IKEM a deset pacientů ve Fakultní nemocnici v Brně.

Z loňských 74 transplantovaných pacientů jich 45 bylo klienty Všeobecné zdravotní pojišťovny [VZP ČR]. Náklady na jejich zdravotní péči spojenou s transplantací pojišťovna vyčíslila na 107 milionů korun. Informovala o tom v tiskové zprávě.

„Nejstaršímu klientovi VZP, kterému bylo v loňském roce transplantované srdce, bylo 67 let, nejmladšímu pacientovi pět roků,“ uvedla mluvčí VZP ČR Viktorie Plívová.

K darování orgánů je česká společnost velmi empatická

Náklady pojišťovny na transplantace srdce se dle ní za posledních deset let zdvojnásobily. S prvními pokusy transplantovat srdce se začalo před 54 lety. K první úspěšné transplantaci ale došlo až o šestnáct let později v roce 1984.

Na náhradní srdce čekají čeští pacienti jeden rok

Průměrně čekají pacienti v Česku na náhradní srdce jeden rok. Hlavním limitem je dle lékařů nedostatek dárců. Dobu čekání pacientům pomáhají překonat takzvané umělé srdeční podpory. Jde o přístrojové pumpy, které pacienti nosí všude s sebou, například v tašce přes rameno. Přístroj totiž nahrazuje činnost srdce při čerpání krve.

Česko patří k zemím s nejvyšším počtem transplantací srdce v Evropě. Na jeden milion obyvatel lékaři transplantují ročně průměrně sedm srdcí, v Německu nebo Polsku je to 3,9 orgánu. Srdce u nás lékaři transplantují ve dvou transplantačních centrech. V Institutu klinické a experimentální medicíny a v Centru kardiovaskulární transplantační chirurgie [CKTCH] Brno.

Od roku 2017 se u nás každý rok transplantovalo 74 srdcí, jen v roce 2020 o dvě méně. Od roku 2006 jich bylo nejvíc v roce 2014 [87], naopak nejméně v roce 2006 [57].

IKEM: Dárci orgánů už dávno nejsou jen motorkáři

V každém transplantačním centru funguje pohotovost transplantačních koordinátorek v režimu 24/7, které celý proces odběrů organizačně zajišťují. Prioritou je co nejvíce zkrátit dobu přenosu orgánu k příjemci. U srdce musí být obnoven krevní oběh nejpozději do čtyř hodin, u jater do 12 hodin, u ledvin do 24 hodin.

O první transplantaci srdce na území tehdejšího Československa se lékaři pokusili v Bratislavě 9. července 1968. Pacientka přežila jen pět hodin po operaci.

„Tehdy chirurgové ještě neměli dokonale zvládnutou techniku výkonu a chyběla účinná imunosupresiva, tedy léky, díky kterým tělo neodmítá darovaný orgán,“ uvedl emeritní přednosta Kardiocentra IKEM Jan Pirk.

Dárcem orgánů je každý, kdo nevyjádří nesouhlas

Darování orgánů, tkání, jejich odběr a transplantace v našem právním systému upravuje zákon č. 285/2002 Sb. o darování, odběrech a transplantacích orgánů a tkání, v praxi běžně nazývaný jako Transplantační zákon. Z něj vyplývá, že dárcem orgánů a tkání je u nás každý, kdo za svého života nevyjádřil jednoznačný písemný nesouhlas s dárcovstvím a je zaregistrován v Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem.

Kdo a jak může v Česku darovat orgány

U zemřelého dárce orgánů, který splňuje výše jmenované podmínky, musí lékař zjistit smrt mozku. To znamená, nevratnou ztrátu funkce celého mozku, anebo nevratnou zástavu krevního oběhu. Toto zjištění provádí minimálně dva lékaři. Ty smrt vyhodnocují na základě klinických známek smrti mozku i pomocí přístrojového vyšetření. Výsledky jsou součástí zdravotnické dokumentace.

Žijícím dárcem orgánů je osoba v příbuzenském nebo i nepříbuzenském vztahu k příjemci. Dárce pak prokazuje svobodný a informovaný souhlas s dárcovstvím. A dále musí jít buď o párový orgán [ledvina, plicní lalok], nebo část obnovitelného orgánu [játra]. Pokud se k dárcovství rozhodne osoba, která není příjemci orgánu nijak blízká, zasedá odborná etická komise, která celý proces důkladně posoudí a dárcovství buď schválí, či zamítne.

–ČTK/VRN–

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here