„Domnívám se, že je nutné, aby pro hrazení péče ve zdravotnických zařízení existoval fond na ministerstvu zdravotnictví, ze kterého se péče bude hradit,” říká k zajištění základní péče o lidi bez domova lékařka Armády spásy Andrea Pekárková.
Proč jsou podle vás potřebné ordinace pro chudé?
Dodnes platí, že sociálně vyloučené osoby mají omezený přístup ke zdravotní péči. U těchto skupin obyvatel je nutné zpřístupnění kvalitní primární péče. Jedná se o osoby s rizikovým životním stylem pro zdravotní stav. Zanedbávání zdravotního stavu a primární zdravotní péče vede v principu ke třem nežádoucím výsledkům. Nezvratné poškození zdravotního stavu s trvalou invalidizací, přetěžování záchranného systému a příjmových ambulancí s ekonomickým dopadem. A ohrožení většinové populace v případě šíření nepodchycených infekčních chorob. Již ukončený projekt ministerstva zdravotnictví pilotních ordinací pro chudé dokázal, že působení ordinací pro chudé snížilo počet výjezdů a hospitalizací u osob využívající tyto služby.
Kde všude by tyto ordinace měly být?
V každém krajském městě.
Jací lidé tyto ordinace navštěvují?
V Praze jsou to převážně osoby bez přístřeší včetně nepojištěných cizinců. V Ostravě, Olomouci, Plzni a Pardubicích jsou to další sociálně vyloučené skupiny. Například z řad národnostních menšin, osamělí senioři.
Jak dlouho tyto ordinace fungují?
Záhy po zahájení sociální práce cílené na lidi bez domova počátkem 90. let, začali pracovníci narážet na sníženou dostupnost zdravotní péče pro osoby bez přístřeší na jedné straně a potřebou po specifické zdravotní péči pro tyto osoby na druhé straně. Tak vznikla první ordinace praktického lékaře pro osoby bez domova založená panem Hradeckým, zakladatelem organizace Naděje. Snahy o zpřístupnění zdravotní péče sociálně vyloučeným následovaly další organizace.
Zajištění zdravotní péče o lidi bez pojištění
Na jaké problémy naráží lidé bez domova ve zdravotnických zařízeních?
Neznalost personálu v oblasti bezdomovectví a sociálních služeb. Předsudky ze strany personálu, odmítání ošetření, nepřítomnost sociálního pracovníka, nedostatek zájmu a porozumění.
Jak se stane to, že člověk nemá zdravotní pojištění?
Je to záležitost především cizinců, kteří u nás žijí a nepracují na smlouvu. Nemají platné české pojištění a mnohdy ani doklady. Často nemají platné pojištění ani ve své rodné zemi. U občanů České republiky je to výjimečná záležitost, která nastává například když někdo opustí republiku na delší dobu. A aktivně se odhlásí od pojišťovny a po návratu se už nepřihlásí. V tu chvíli se stává nepojištěným.
Kdo hradí zdravotní péči lidí bez dokladů a zdravotního pojištění?
V tuto chvíli nemá Armáda spásy žádný oficiální zdroj na tuto péči. Protože ale zdravotní péči i nepojištěným osobám poskytovat chceme a tito lidé se na nás s důvěrou obracejí, musíme hledat zdroje například formou kampaně Ošetřenka.
Jak by měla být tato péče hrazena?
Domnívám se, že je nutné, aby pro hrazení péče ve všech zdravotnických zařízení existoval fond na ministerstva zdravotnictví, ze kterého se tato péče bude hradit. Samozřejmě by to obnášelo vytvoření metodiky, v jakém rozsahu bude péče hrazena. Například by se jistě nejednalo o rehabilitační péči, ale spíše o nutnou základní péči.
Proč mají mít lidé bez domova dostupnou zdravotní péči?
Je to jednak snížení nežádoucích dopadů bezdomovectví na zdravotní stav osob a následné zvýšení šance na zapojení se do systému. Dále snížení nákladů na zdravotní služby u těchto osob a snížení rizika šíření infekčních chorob do populace.
V ČR není legálně možné ošetřovat pacienta na ulici
Existuje v České republice dostatek lůžkové péče pro lidi bez domova?
Pokud mluvím o zdravotní péči, v České republice není dostatek azylových domů s ošetřovatelskou službou. Takový je jen jeden, a to v Praze. Jeho kapacita nestačí. Navíc služby zde poskytované jsou jen pro určitý výsek cílové skupiny. Pro většinu osob bez přístřeší je toto zařízení málo nízkoprahové. Absenci těchto služeb často nahrazují LDN, což je pro všechny nevyhovující. Kromě většího počtu azylových domů s ošetřovatelskou službou by pomohlo navýšení počtu Domovů Přístav, které řeší zdravotně-sociální problematiku bezdomovectví v dlouhodobém horizontu.
Jak je to s personálem, který pracuje s touto cílovou skupinou? Je ho dostatek?
Získání kvalifikovaného personálu do ordinací pro sociálně vyloučené osoby, ale také do Domovů Přístav, je trvalým problémem. Přitom se jedná o medicínsky velice zajímavou práci s potenciálem k osobnímu růstu.
Je možné poskytovat péči lidem bez domova i v terénu? Je něco, co by vám jako zdravotníkům v této oblasti pomohlo?
V naší zemi není legálně možné ošetřovat pacienta na ulici. Náš zákon to neumožňuje. Pomohla by změna zákona, ale také samozřejmě navýšení kapacit personálu. Za stávající personální situace je to kapacitně nezvladatelné.
Tereza Melišová
—
Andrea Pekárková, důstojnice Armády spásy, se specializuje na oblast zdravotní péče o lidi bez domova. Již během studia medicíny se zapojila do zdravotní péče o lidi bez domova v Armádě spásy. Po studiu se kvalifikovala jako praktický lékař a tři roky působila jako lékař v organizaci Naděje. Stála u zrodu hnutí Mediků na ulici. Navštívila několik zahraničních projektů v oblasti pouliční medicíny a podílela se na založení ordinace praktického lékaře Armády spásy v Ostravě a Praze.
Nyní působí jako lékař v ordinaci Armády spásy v Praze. Zajišťuje zdravotní péči v Domově Přístav Praha. V Armádě spásy působí také jako metodička zdravotní péče.
