Paraziti kolují i mezi lidmi a lidoopy a neohrožují jen lidi

0
211
paraziti
Jeden z domů na okraji kamerunské přírodní rezervace, kde se lidé dostávají do těsné blízkosti goril a šimpanzů i ostatních pralesních zvířat. / Foto: ÚBO AV ČR

Zkoumat přenosy hlístic mezi lidmi a lidoopy navzájem se do pralesa v Kamerunu vydali vědci Ústavu biologie obratlovců AV ČR [ÚBO AV ČR]. Z výměšků vědci zjistili, že paraziti kolují mezi oběma stranami. Což ohrožuje lidi i lidoopy.

Výsledky pětiměsíčního výzkumu sledování parazitických hlístic u goril a šimpanzů a místních lidí, kteří žijí na okraji přírodní rezervace Dja v Kamerunu, potvrzují jejich vzájemné přenosy. I když jsou infekce vyvolané hlísticemi rozšířenější a pestřejší u lidoopů, tak se ale i potvrdila přítomnost stejných hlístic u místních lidí. Což podle vědců dokazuje, že se paraziti mezi blízce příbuznými primáty přenášejí.

„Zajímavostí je, že se nám povedlo detekovat vzájemný přenos čtyř druhů hlístic mezi lidmi a lidoopy, přičemž u jednoho druhu se jednalo teprve o druhý případ infekce zaznamenaný u lidí,“ říká Vladislav Ilík, autor studie z výzkumné skupiny, která se tématem v ÚBO AV ČR zabývá.

Studovat přenosy patogenů obecně mezi zvířaty a lidmi je podle Ilíka důležité i kvůli předpovědím případných pandemií a jejich celkovému předcházení.

„Mě osobně rovněž překvapila míra vzájemného přenosu strongylidních hlístic mezi lidmi a lidoopy. V porovnání s předchozími studiemi z chráněných lokalit jsme zaznamenali více parazitických druhů, u kterých došlo k přenosu,“ říká ke zjištěním.

Strongylidní hlístice infikují vysoké počty lidí. Odhaduje se, že měchovci, kteří mezi tyto hlístice patří, aktuálně nakazili okolo 400 milionů lidí. U volně žijících zvířat může být počet mnohonásobně vyšší. Tito paraziti způsobují vážné zdravotní problémy. V dnešní době, kdy kontakt mezi lidmi a volně žijícími zvířaty sílí, může vzájemný přenos patogenů vážně dopadat na obě strany. Zvlášť pak na ohrožené druhy zvířat.

Vzorkování čerstvého trusu goril a šimpanzů

Výskyt hlístic u lidí a lidoopů na okraji kamerunského pralesa sledovali vědci z jejich čerstvého trusu. Takzvané vzorkování trusu volně žijících primátů je podle výzkumníků náročné. A bez spolupráce s místními lidmi se neobejde. Jedině oni totiž dokáží lidoopy v pralese úspěšně vystopovat. S jejich pomocí vědci za dobu pěti měsíců strávených v pralese nasbírali data ze vzorků trusu od šedesáti goril a jednatřiceti šimpanzů.

„Odebrané vzorky trusu jsme analyzovali pomocí moderní metody izolace DNA a amplikonového sekvenování [čtení krátkých úseků DNA],“ říká k metodám výzkumu Vladislav Ilík.

Gorily horské v pohoří Virunga ohrožují infekční nemoci

Obě metody jsou podle něj velmi citlivé k zachycení méně početných nebo vzácných druhů parazitů ve vzorku.

Na okraji rezervací dochází k většímu přenosu infekcí

Přirozeně druhová rozmanitost hlístic byla podle něj bohatší u lidoopů. Jelikož pro ně jsou parazitární infekce přirozenou součástí organismu. U lidoopů vědci často spatřili smíšenou infekci vyvolanou více parazitickými druhy. Oproti tomu u místních lidí zachycené infekce vyvolal obvykle jen jeden druh hlístice.

Vedoucí studie Barbora Pafčo z ÚBO AV ČR upozorňuje, že je třeba si uvědomit, že vzorky sbírali na okraji kamerunské rezervace [foto vpravo, zdroj: ÚBO AV ČR]. To znamená, že jde o území, které už není tak ostře zákonem chráněné jako samotná rezervace. Což ovlivňuje možnosti přenosu parazitů mezi lidoopy a lidmi a naopak.

„Dochází zde k nekontrolovanému pohybu lidí v lese, farmaření, lovu, těžbě, a tím pádem k častému kontaktu mezi lidmi a volně žijícími zvířaty. Celková antropogenní zátěž je proto mnohem vyšší než u přísně chráněných celků,“ říká Pafčo.

Riziko zavlečení některého z patogenů do místních komunit nebo naopak do rezervace mezi volně žijící primáty je tak ve srovnání s uzavřenou přírodní rezervací významně vyšší.

„Naše studie poukazuje na to, že monitoring patogenů a ochranářské aktivity by se měly zaměřit nejenom na rezervaci samotnou, ale i na nechráněné oblasti v blízkém okolí,“ upozorňuje Barbora Pafčo.

Výsledky studie publikoval uznávaný časopise PLOS Neglected Tropical Diseases.

–RED–

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here