Žádná simulace nenahradí ukázku na mrtvém těle, shodují se lékaři

0
2341
tele
Přednosta Anatomického ústavu 1. LF UK doc. Ondřej Naňka se svými kolegy napříč lékařskými odbornostmi. Po jeho pravé straně sedí děkan 1. LF UK prof. Martin Vokurka. / Foto: Redakce Zdravé Zprávy

Po smrti darovaná těla anatomickým ústavům neslouží jen k výuce mediků. I kliničtí lékaři spolu s anatomy s jejich pomocí zlepšují diagnostiku i operace. A tvrdí, že žádná simulace nenahradí ukázku na kadáveru, tedy těle zemřelé osoby.

V pražském Anatomickém ústavu 1. LF UK se nyní pro tyto účely starají asi o 150 těl, která ústavu darovali zemřelí ještě za svého života, dobrovolně a zdarma. A podle přednosty Ústavu docenta Ondřeje Naňky jde o vzácné dary.

„Nejsme jen učitelé nebo nudní vědci, významně přispíváme i do reálné medicíny,“ říká ke specializaci doc. Naňka.

Vysvětluje, že ústav neslouží pouze pro teoretickou a praktickou výuku mediků. Naopak, velmi úzce a nikoli vzácně spolupracuje s dalšími lékařskými specializacemi. S gynekology, neurochirurgy, dermatovenerology, ORL specialisty a velmi často také s urology.

Praktická výuka na mrtvém těle pomáhá medicíně

Příkladem výsledků spolupráce s tímto oborem je léčba stresové inkontinence, se kterou se potýká až pětina žen ve věku 45 let a více let. Právě díky spolupráci s anatomy se podařilo vylepšit fungování tahuprosté vaginální pásky známé jako inkontinenční páska. Ty dnes mají v léčbě stresové inkontinence vysokou úspěšnost s minimem komplikací. Jak ale upozorňuje profesor Jaromír Mašata z Kliniky gynekologie, porodnictví a neonatologie 1. LF UK a VFN ne vždy tomu tak bylo.

„Na základě spolupráce s Anatomickým ústavem 1. LF UK jsme prokázali příčinu selhávání pásek a vysvětlili i příčiny komplikací,“ říká prof. Mašata.

Tyto inkontinenční pásky se do klinické praxe zavedly na základě výzkumu mechanismů, proč k této poruše dochází. Zpočátku tato technika ale vykazovala u žen vážné komplikace. Pacientky podle profesora Mašaty po výkonu krvácely, měly bolesti, problémy s hybností a často i poraněná střeva.

„Vypadalo to jako jednoduchý postup, ale i při něm mohou pacientky zemřít,“ říká.

Inkontinence je problém. Ale ne zas tak velký, aby se nedal léčit

Díky spolupráci s Anatomickým ústavem se lékařům nakonec podařilo techniku vylepšit natolik, že dnes se pacientky po výkonu nepotýkají s téměř žádnými komplikacemi a žijí kvalitní životy. Pro pochopení, kde je chyba v zavedení této pásky a jak odstranit potíže po jejím zavedení, jim posloužily darovaná těla zemřelých a hluboké znalosti anatomů ústavu.

Úzkou spolupráci udržuje Ústav i s ORL například při zavádění implantátů do oblasti uší či nosu. S neurochirurgy především v oblasti léčby onemocnění mozku, kde díky dokonalé znalosti anatomie orgánu a jeho okolí se snížily operace, kdy musí specialisté přistoupit k otevření lebky.

„Díky endoskopickým výkonům se dnes lebka otevírá v jednom procentu případů,“ říká přednosta Neurochirurgické a neuroonkologické kliniky 1. LF UK a Ústřední vojenské nemocnice v Praze prof. David Netuka.

I k tomu, aby se neurochirurg naučil dokonale anatomii dutiny nosní a dalších oblastí hlavy, potřebuje praktickou výuku, to znamená pitvy kadáverů.

„A neurochirurgie není jen o mozku, ale také o páteři a ani tam by se to bez kadáver neobešlo,“ dodává prof. Netuka.

Anatomie pomáhá i u operací transsexuálů

V posledních letech se k anatomii a jejím poznatkům obracejí stále častěji i urologové, urogynekologové a další odborníci, kteří provádějí chirurgické zákroky u transsexuálů. Při operaci muže na ženu se jim dokonce podařilo vytvořit náhradu klitorisu. A díky uvolnění nervového svazku na penisu se jim podařilo dosáhnout i toho, že u pacienta nedochází ke ztrátě erotogenní citlivosti.

„Při neznalosti anatomie hrozí riziko poranění vláken a ztráty erotogenní citlivosti, nyní jsme schopni to dotáhnout až k dosažení orgasmu,“ říká, kam až může zajít medicína díky anatomickým poznatkům doc. Ladislav Jarolím z Urologické kliniky 2. LF UK a FN Motol.

Lékařské odbornosti se tak shodují, že bez možnosti praktické výuky na skutečných lidských tělech by dnes medicína, její postupy a léčba nebyla tak daleko, jako je nyní. To ani v současné době vyspělých technologií a nástupu umělé inteligence.

„Existují simulátory, které leccos ukáží, a je v nich i krev, dokonce jsou i laparoskopické trenažery. Ale nikdy nenahradí skutečný pohled do pánve, jako když spolupracujeme a jsme na kadáverech,“ říká prof. Michael Halaška z Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN.

Lidé darují svá těla k výuce anatomie. Lékaři a medici jim děkují

Dodává, že k pacientovi se dnes přistupuje tak, aby jeho život i po operaci byl kvalitní. To znamená s co nejmenšími dopady.

„Každá operace provedená na kadáverech šetří pacienty,“ říká.

K tomu, aby se mohla medicína posunovat dál a pomáhat lidem, potřebují lékaři dostatek darovaných těl k těmto účelům. K jejich darování některému z anatomických ústavů se může za svého života rozhodnout kdokoli, pokud je plnoletý. Podle doc. Naňky má každý anatomický ústav svůj dárcovský program. Stačí se s ním spojit, vyplnit registrační formulář k darování těla a úředně ověřit podpisy na něm. Do pacientovi dokumentace pak jen přibude štítek s informací, že jeho tělo má po jeho smrti posloužit vědě.

Veronika Táchová

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here