Chronickou obstrukční plicní nemocí [CHOPN] v Česku trpí cca 600 000 lidí. Polovina z nich už o své nemoci ví, druhá zatím ne. Novinka je, že pneumologové spolu s praktiky rozjeli pilotní screening plic na CHOPN, jehož cíl je celoplošný screening plic u rizikových skupin populace.

Odborným garantem projektu je přednosta Plicní kliniky Fakultní nemocnice a Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové a vědecký sekretář České pneumologické a ftizeologické společnosti [ČPFS] ČLS JEP Vladimír Koblížek.

V rozhovoru pro Zdravezpravy.cz říká, co je cílem pilotního projektu screeningu plic, jaký je rozdíl v přijímání dýchaných škodlivin u žen a mužů. I to, kdo je ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové těžký kuřák a kdo už ne.

O co přesně jde v nyní testovaném pilotním projektu na screening plic?

Jde o pilotní screening plic na chronickou obstrukční plicní nemoc a další plicní nemoci, jehož výsledky mají být známy do dvou let. Do projektu bylo vybráno zhruba 30 pneumologů. Každý z nich spolupracuje se čtyřmi až pěti praktickými lékaři. A ti ve své kartotéce vyhledávají osoby, které splňují rizikové faktory pro CHOPN nebo jinou plicní nemoc.

Které osoby praktici konkrétně hledají?

Mapují osoby, které mají k onemocnění nějaké symptomy a jsou v riziku. Například vdechovali špatný vzduch. Jsou to kuřáci ve věku mezi 40 a 69 lety.

A když praktik osoby vyhledá. Co se děje pak?

Praktičtí lékaři vybrané pacienty osloví k další spolupráci. Zvaní ale nejsou všichni. Zatím jde jenom o pilot, který má věc verifikovat zhruba na úrovni 120 praktických lékařů.

Máte už nějaké předběžné výsledky projektu?

Už nyní se prokazuje, že screening plic je potřeba. Nyní budeme specifikovat, jaký věk je pro něj vhodný. Zda jde o osoby ve věku 40 až 50 let. Anebo má cenu zvát ještě mladší ročníky. Pilot má hlavně ověřit myšlenku screeningu. My víme, že funguje. Víme, že screeningem najdeme pacienty včas, že se půjdou léčit a bude jim lépe. Screening nám pomáhá CHOPN zpomalit.

Není pilot zbytečný, když už skoro vše víte?

Ale co ještě nevíme, které osoby vybrat pro reálnou praxi. Já osobně odhaduji, že ten věk se nebude posouvat směrem nahoru, to znamená nad 47 let. A možná půjdeme i níž. Ale stanovit si to musíme přesně. I to, od kolika cigaret to má význam. Podstatnou roli přitom hraje i prostředí, ve kterém člověk žije. Kuřák žijící na Šumavě je v menším riziku než kuřák v Praze nebo Ostravě. I taková úprava je možná.

Ženské plíce jsou křehčí

Rozdíly jsou i mezi ženami a muži z hlediska ohrožení CHOPN. Zohledníte to i v určení věku vhodného pro účast na screeningu?

Ženy jsou z hlediska plicních nemocí senzitivnější. Pro ně bude zvací věk na screening plic určen jinak než pro muže. S tím počítáme, ženy jsou křehčí. A CHOPN je ohrožuje podstatně více než muže. Mají křehčí plíce, trošku horší imunitu proti těm poškozujícím věcem, které vdechujeme. Žena, která je ve stejném riziku jako muž, spíše onemocní CHOPN.

Copak plíce ženy vypadají jinak než plíce muže?

Oni nevypadají jinak, ale jsou křehčí na působení věcí, které způsobují CHOPN. Ženy jsou riziková skupina. Je několik teorií, které to vysvětlují. První je ta, že ženy více pracují. To je tak po celém světě. Pracují i hodně doma. Například jen tím, že vaří, tak jen spalováním zemního plynu nebo tím, co se děje v kuchyni vdechují různé látky. A když se to spojí třeba s tím kouřením a nezdravým životním prostředím, tak se riziko CHOPN podstatně zvyšuje.

Skutečně říkáte, že je to vařením?

Ano. Ale nejenom jím. Ženy mají také trochu jinou mechaniku dýchání. Jsou menší. Mají trošku menší vitální kapacitu. Při kouření jinak vdechují kouř než muži. A je tam spousta jiných faktorů. Ukazuje se, že i reakce žen na dýchané škodliviny jsou o něco rychlejší a rapidnější.

Znamená to, že mají být ženy důslednější v prevenci?

Ženy by vůbec neměly kouřit a měly by žít co nejzdravěji. CHOPN u nich vzniká rychleji. Zároveň jsou i senzitivnější na dušnost. Na druhou stranu v sobě ale mají takový alarm a dříve navštíví lékaře. Muži to často drží a říkají si, že jsou dušní proto, že mají nadváhu nebo nejsou v kondici.

Pojišťovny se zpočátku děsily

Vraťme se k pilotnímu projektu na screening plic. Jeho výsledkem má být přesně zacílený a celoplošný screening plic na CHOPN a další nemoci?

Ano. Výsledek za dva roky bude, že Ústav zdravotnických informací a statistiky [ÚZIS] bude moci přesně spočítat a jasně definovat, kterou skupinu lidí ke screeningu pozvat.

Jak se k myšlence zavedení screeningu staví zdravotní pojišťovny?

Pojišťovny se zpočátku děsily, že jim stoupnou náklady.

Jak jste je přesvědčili?

Snadno. Subjektivní data z pojišťoven a nemocnic ukázala, že péče o pacienty, když se dělá dobře, přináší pozitivní efekt. Už nyní díky práci ÚZISu můžeme dokázat, že péče o pacienty s CHOPN a dalšími plicními nemocemi je drahá. To znamená, že když se nemoci podchytí včas, ve výsledku to významně šetří výdaje na nemocniční péči.

Funguje už podobný screening i v jiných zemích?

Ano. Projekty podobného typu probíhají v Dánsku, Itálii a Velké Británii. Ale v žádné zemi to není celoplošný screening. Jde o pilotní projekty, průzkumy. My jsme ve stejné fázi jako Dánové nebo lehce za nimi. A to není na východní Evropu vůbec špatné.

Praktiky nejdříve vyšetříme

Spolupracujete s praktickými lékaři. Jak k projektu přistupují?

Velice kladně. Nejprve jsme jim napsali. A to bylo k ničemu. Takže jsme se za nimi rozjeli do regionů a začala dobrá spolupráce.

Rozjeli jste se za praktiky přímo do jejich ordinací?

Ano. Když ale fungují sami o sobě, tak tam nejezdíme. Když ne, tak tam zajedeme. A například v Havlíčkově Brodě jsme byli jejich přístupem nadšeni. My praktiky vezmeme do plicní ambulance, posadíme je do přístroje a vyšetření jim předvedeme.

Jak na to reagují?

Praktik sám vidí, že to nebolí. Sám se přesvědčí, kam své pacienty posílá. Další výhoda je, že se naváže kooperace mezi praktiky a pneumology a jejich sestřičkami. Praktik vyhledává a pneumolog vyšetřuje. Všechny zdravé posílá zpátky a o nemocné se s praktikem starají společně. Nám to velice pomohlo. Snížili jsme nedůvěru mezi praktiky a pneumology.

Můžete to blíže vysvětlit?

My jsme se trochu dohadovali. A takto jsme ve větší kooperaci. Praktici patří k těm nejšikovnějším u nás na fakultě. Chtějí vyšetřovat pacienta komplexně. Mají zájem o diabetologii, pneumologii a další obory. A my jako pneumologové nemáme problém s tím, když společně s námi budou předepisovat drahé léky. To je věc pojišťovny. Nám to nevadí.

Co by vám na tom mělo vadit?

Vadilo by nám, kdyby chtěli praktici pacienta diagnostikovat, aniž bychom ho viděli my. My dokážeme poznat i nemoci, které vypadají jako CHOPN, ale jde o jinou diagnózu.

Jak nyní vypadá vaše mezioborová spolupráce?

Velmi dobře jsme se s praktiky a jejich vedením domluvili, že budeme kooperovat a nebudeme se dohadovat. To je pozitivní a v Čechách se to málo nosí. A domluvili jsme se v pohodě na tom, že si budeme ty pacienty takzvaně „šérovat“. A to znamená, že je budeme sdílet, jak se dnes moderně říká.

Jak toto vaše sdílení vypadá v praxi?  

Praktici rizikové pacienty pošlou k nám. My je vyšetříme, stanovíme diagnózu. Lehčí pacienty pošleme zpátky. Těžší, středně těžké nebo komplikované pacienty si ponecháme v péči do doby, než se jejich stav zlepší. Pak zůstanou v pravidelné péči praktika a my je vyšetříme například jednou za rok.

Našli jste pochopení pro „novoty“ u všech praktiků?

Praktiků je pět tisíc, nás je 700. I když vykonávat pneumologii nemá chuť každý praktický lékař, zhruba deset procent ze všech je ochotno svou práci o ni rozšířit. My budeme rádi, když se praktici budou věnovat pneumologii, protože i to posílí péči o pacienty.

Generace kuřáků na ústupu

Když jde člověk po ulici, má dojem, že v Česku kouří každý. Děti, mladí, lidé v produktivním věku i staří. Jak to vidíte vy?

Já jsem optimista. Myslím, že kuřáků u nás ubývá. Podle statistik u nás kouří asi 20 procent populace. Možná trochu více.

A co děti? Co říkají v jejich případě statistiky?

Ano. V ČR kouří i děti. A to od dvanácti let. Ta populace mezi 12 až 20 let tedy kouří dost.

Je možné specifikovat skupinu osob, které jsou ke kouření náchylnější?

My jsme vyšetřovali zhruba čtyři tisíce zaměstnanců naší nemocnice. A dospěli jsme k těmto výsledkům. Například studenti druhého, třetího, čtvrtého ročníku cigarety skoro nekouří. Kouří trošku marihuanu, jen maličko a trošku vodní dýmky. Studenti medicíny jsou skvělí. Tam kouří asi jedno procento studentů.

Jak dopadly výsledky u zaměstnanců vaší nemocnice?

Nejméně kouří ty nejchytřejší a nejvíce kouří ti méně vzdělaní. Pohříchu jsou to pak i ti, co pracují ve stresové práci. A třeba v noci. Například sanitáři na JIPCE. Z nich kouří tak 60 procent. To jsou těžcí kuřáci. Jen 20 procent z nich jsou bývalí kuřáci a pouze 15 až 20 procent pak lidé, co nikdy nekouřili.

Jak to vypadá na jiných odděleních?

Tak je třeba zajímavé, že zaměstnanci plicní kliniky, ORL nebo dětské kliniky, to znamená lidé, kteří se setkávají s dětmi nebo těmi, co mají konsekvence toho kouření, až na pár výjimek nekouří. Naopak například jiné kliniky, jako je JIP nebo psychiatrická klinika, tam se kouří více. Například neurochirurgická klinika u nás, tak tam je to samý kuřák.

Léčba [nezodpovědných] kuřáků

Jak řešíte kouření u pacientů?

Máme určená místa pro závislé lidi na kouření. Oni jsou na tom kouření závislí. My je nemůžeme zahubit. A pokud jim neurčíme místa, pak budou kouřit i v pokoji. Ale rozhodně se v naší nemocnici počty kuřáků snižují. Zároveň doufám, že česká elita, ti vzdělaní a chytří lidé budou zdůrazňovat to, co je zdravé.

Není trochu marné léčit kuřáka na plicní nemoci?

Řeknu vám příklad. Dostanete infarkt a na katetrizaci se vás nikdo nezeptá, jestli kouříte. A pokud kouříte, měli by vás poslat domů, aniž by vám protáhli koronární tepny? To samé diabetes. Dostanete inzulin stejně, jako když jste kuřák nebo nekuřák. Přitom diabetické nohy jsou akcentované kouřením. Infarkt je přímo způsobený kouřením. Mrtvici vám budou léčit tou nejmodernější léčbou, i když budete kuřák. Výjimka byla pouze CHOPN. Tam se léky kuřákům předepisovat nemohly. Byli jsme jediná země v Evropě, mimo Bulharska a Běloruska, což nebyla úplně dobrá společnost. To byl prostě nesmysl.

Ta změna v předepisování léků kuřákům je aktuální?

Ano. Přesvědčili jsme ministra Adama Vojtěcha, který pochopil, že je to nespravedlivé. Nám nejde o to, dávat drahé léky nenapravitelným kuřákům. Nám jde o to, že například někdo, kdo kouří například 60 denně, tak je najednou na 30 cigaretách za den. A to je pro něj obrovský úspěch.

Umíte spotřebu cigaret u kuřáka nějak změřit?

Umíme monitorovat oxid uhelnatý v jeho plicích a vidíme, že se snaží a jde s kouřením dolů. K tomu chodí na kontroly, rehabilituje, pohybuje se, pravidelně běhá. Takovému člověku jsme doposud nemohli poskytnout léčbu. A nyní už můžeme. A to je skvělé. Kuřák je závislý a neumí přestat. Není to tak, že by ti lidé byli v pohodě a kouřili si.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here