V České republice ročně zemře asi 108 000 lidí. V nemocnicích umírá cca 65 procent z nich. Velká část pacientů je přitom do nemocnice převezena na poslední dny či hodiny života.
V nemocnicích ale umírají i lidé po dlouhodobém pobytu, kdy jejich rodina usoudí, že se o ně nemůže po zbývající dny jejich života postarat. Průzkumy ukazují, že až 80 procent Čechů si přeje umírat doma. Podle odborníků z oblasti paliativní medicíny, která se péči o umírající věnuje, je domácí péče i levnější. Alternativou jsou také hospicová zařízení, kde pacient umírá pod dohledem zdravotníků, ale s rodinou a v domáčtějším prostředí než je nemocnice.
Paliativní péče v českých nemocnicích
V českých nemocnicích vznikají týmy zaměřené na takzvanou paliativní medicínu. Ve velké nemocnici jejich péči potřebují stovky lidí za rok. To potvrzují i zástupci Fakultní nemocnice Královské Vinohrady [FNKV].
„V průměru leží ve FN Královské Vinohrady 30 pacientů, kteří během hospitalizace zemřou. Denně jsou přijatí tři,“ popsal situaci v nemocnici s 1 100 lůžky primář 1. interní kliniky FN Královské Vinohrady a 3. LF Univerzity Karlovy v Praze Martin Havrda.
Ročně péči tamního paliativního týmu podle něj potřebuje asi 400 lidí. Dvě třetiny z nich mají rakovinu. Přibývá ale ostatních nemocí, zejména selhání některých orgánů. Třetina z těchto pacientů přímo v nemocnici zemře, ostatní jsou propuštěni domů nebo do péče hospiců.
Součástí paliativního týmu je kromě lékaře zdravotní sestra, sociální pracovník a psychoterapeut či psycholog. Ti všichni se kromě mírnění příznaků nemocného starají i o jeho rodinu. Té se snaží usnadnit život s nevyléčitelně nemocným a připravit ji na jeho smrt. Poté rodinu provázejí i obdobím truchlení.
Duchovní péče o umírající
V některých nemocnicích je k dispozici kaplan. I ti mají v českých nemocnicích své místo. To potvrzuje i nemocniční kaplan pražské Thomayerovy nemocnice [TN] Řehoř Jiří Žáček.
„Duchovních potřeb v nemocnici je mnoho, ale ta nejvíce v ohrožení je lidská důstojnost. Nemocnice je taková továrna. Kdo do ní přijde, zapadne do systému různých vyšetření. Léčí svou nemoc podle daných pravidel. Přitom se potýká s věcmi, jako je třeba nedostatek zdravotnického personálu, který na něj má jen omezený čas. To a dalších mnoho věcí se dotýká pacientů. A my jsme zde od toho, abychom na pacienty čas měli,“ uvádí pro Zdravezpravy.cz.
Upřesňuje, že v nemocnicích umírá mnoho pacientů, kteří se musejí vyrovnat nejen se svou nemocí, ale i se svou existencí.
„Například pro muže je zvláště důležité zamyšlení na téma, kdo jsem, co znamenám, co jsem dokázal. A jestli jsem i v tom závěru života ještě dobrý, jestli jsem schopen ještě něco dokázat a něčeho dosáhnout. Pro ženy je zase důležitá blízkost druhých. Tedy řeší otázky spojené s jejich dětmi. Zda mají dobrou a vydařenou rodinu,“ říká.
Financování paliativní péče
Problematické je zatím financování paliativní péče. V sedmi nemocnicích je fungování týmů podpořené z evropského Operačního programu Zaměstnanost. Z něj bude po dobu 21 měsíců k dispozici 41 milionů korun. V pilotním provozu se zjistí reálné náklady a vytvoří metodika.
„Do budoucna by péče měla být hrazena z veřejného zdravotního pojištění,” upřesňuje náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula.
I proto ministr zdravotnictví Adam Vojtěch spolu s představiteli všech sedmi českých zdravotních pojišťoven a s Českou společností paliativní medicíny ČLS JEP podepsali letos [30. 7.] Memorandum o spolupráci na systematickém rozvoji paliativní péče v ČR.
Jedním ze signatářů je i předseda České společnosti paliativní medicíny ČLS JEP Ondřej Sláma.
„Otázka je, jak vnímá pacient v závěru svého života nemocniční prostředí. A protože více než 60 procent lidí dožívá své životy v nemocnicích, tak je nutné, a my to chceme, paliativní péči zlepšit. Tušíme totiž, že zlepšení vyžaduje,“ uvedl Ondřej Sláma pro Zdravezpravy.cz.
V České republice jsou podle něj z veřejného zdravotního pojištění prozatím hrazeny pouze lůžkové hospice. Ty podle odborníků o pacienty skvěle pečují. Z projektů je hrazena mobilní paliativní péče. Ta je podle odborníků výborná, ale ne dostupná ve všech regionech.
„Je to kraj od kraje. Jsou místa, kde fungují jeden až dva lůžkové hospice a několik zařízení mobilní péče. A jsou kraje, kde ani jedna z těchto dvou služeb není dostupná. Regionální rozdílnost je vysoká,” upřesňuje Ondřej Sláma.
Zanedbané Česko
Podle odborníků má v USA 80 % nemocnic vlastní paliativní program. V ČR je to méně než pět procent. Většina lidí v ČR tak umírá v nemocnicích bez přístupu k paliativní péči. Lepší situace je i v západních evropských zemích. Což potvrzuje i Johan Menten z univerzitní nemocnice v belgické Lovani.
„Zatímco dříve jsme mohli pacientovi jen oznámit, co mu vlastně nabízíme za péči, dnes se musíme ptát, jakou péči si přeje dostat, jakou je ještě ochoten snášet,” vysvětluje.
Dodává, že potřeba ke zlepšení paliativní péče je třeba změnit smýšlení zdravotníků, otevřeně s pacienty debatovat a zjišťovat jejich názor. To ale platí i pro celou českou společnost.
–DNA–
