Patrik Cachnín z Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze ve své diplomové práci analyzoval veřejné náklady na duplicitně předepsané léky v letech 2012–2018. Zjistil, že náklady na duplicitní preskripci z veřejného systému zdravotnictví činily téměř 278 milionů Kč. Více v rozhovoru pro ZdraveZpravy.cz.

Proč jste se pustil do analýzy nákladů duplicitně předepsaných léků?

Dlouhodobě se věnuji projektům ve zdravotnictví, a to především ve farmacii. K léčivým přípravkům mám tedy blízko. Oblast duplicitní preskripce je zároveň ze zdravotně-ekonomického pohledu zajímavá, především svou komplexitou. Způsobuje zbytečné náklady spojené se samotnými léky. Zároveň může mít duplicitní užívání léků závažné zdravotní následky, například nežádoucí účinky. Tím potenciálně generuje další náklady. Jako je hospitalizace, navazující léčba, ztráta produktivity. V neposlední řadě se o veřejných nákladech na duplicitně předepsané léky mluví, ale jejich výše je vždy spíše hrubý odhad.

Proč jste si vybral ke spolupráci zdravotní pojišťovnu Škoda?

Oslovil jsem všech sedm zdravotních pojišťoven. Kladnou zpětnou vazbu jsem obdržel od dvou – Oborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví [OZP] a Zdravotní pojišťovny Škoda [ZPŠ]. Pro analýzu jsem zvolil data ZPŠ kvůli většímu množství samotných záznamů o preskripci a také množství informací v nich obsažených. ZPŠ patří velké díky i za skvělou komunikaci a podporu v průběhu celé spolupráce.

Metodika pro duplicitně předepsané léky

Jak jste došel k výši nákladů duplicitně předepsaných léků, které uvádíte?

Navrhl jsem model, který, zjednodušeně řečeno, vyhledával překrývající se dobu užívání totožných léčivých přípravků předepsaných různými lékaři. Při splnění dalších podmínek byla preskripce označena za duplicitní. Tímto způsobem jsem vyhodnotil zhruba 6,7 milionu anonymizovaných záznamů o preskripci relevantních léků v období 2012 až 2018. Po očištění výsledků [DPH, vliv fluktuace pojištěnců aj.] a jejich zevšeobecnění na populaci ČR byly kalkulovány náklady veřejného zdravotního systému na duplicitně předepsané léky.

Jste si jistý tímto postupem?

Pro účely zjištění výskytu duplicit a jejich nákladů v ČR je nutné analyzovat velké množství záznamů. Svůj postup považuji za nutný, alespoň v případě, že nemáte k dispozici velký tým klinických farmakologů. Samozřejmě má i mnohá omezení. Jedno z nich spočívá v omezení falešně pozitivních a falešně negativních nálezů a nalezení rovnováhy mezi nimi. Proto jsem část nalezených duplicit konzultoval s odborníky z farmacie a farmakologie.

Jaká jsou základní zjištění vaší analýzy?

Z analýzy vyplývá, že celkové náklady veřejného zdravotního systému v ČR za období 2012–2018 na duplicitně předepsané léky dosáhly 278 milionů korun, v průměru téměř 40 milionů korun za rok. Celkem bylo za celé období předepsáno přibližně 1,5 mil. duplicitních balení. Je nutné podotknout, že původní odhady byly přibližně desetinásobné.

Nejohroženější jsou starší lidé s vícero lékaři

Co jste dále zjistil?

Nejohroženější věkovou skupinou z pohledu šance na výskyt duplicitní preskripce představují pacienti ve věku 65–69 let s šancí 0,254 %. Zjednodušeně lze říct, že riziko, že bude předepsaný lék duplicitní, je zde 1 ku 400. Riziko na výskyt duplicitní preskripce je ve věkové skupině 50–84 let přibližně 4,7krát vyšší než u věkové skupiny 0–29 let.

Čím si to vysvětlujete?

Lze se domnívat, že riziko výskytu duplicitní preskripce se zvyšuje s počtem léků, které pacient užívá. Pozor by si tedy měli dát především starší pacienti užívající větší množství léků a navštěvují větší počet lékařů.

Ve vaší analýze jmenujete konkrétní léky, které lékaři nejčastěji předepsali duplicitně. Lze uvést, proč zrovna tyto léky?

Jedná se o statiny na léčbu poruch lipidového metabolismu, konkrétně látky atorvastatin a rosuvastatin. Vidím dva důvody, proč jsou tyto léky z pohledu duplicit problematické. První je jednoduchý – statiny dlouhodobě patří mezi nejrozšířenější léky. Druhý důvod souvisí s tím, že statiny předepisují lékaři různých odborností – praktici, internisté, kardiologové, aj.

Mění věc nový lékový záznam?

Ano, od června 2020 funguje lékový záznam, který umožní ošetřujícímu lékaři – pokud pacient nevysloví nesouhlas – či lékárníkovi nahlédnout do medikace pacienta. Pro oblast duplicitní preskripce a další potenciálně nevhodné preskripce, například lékové interakce, to považuji za zásadní krok.

Léková politika státu

 Obecně, jaký je váš názor na lékovou politiku státu?

Ocenil bych především úroveň zdravotně-ekonomických hodnocení, a to nejen při vstupu nových léčiv na trh. Dobrý pocit mám rovněž z obecného vývoje cen léků. Podíl výdajů na léky na celkových výdajích za zdravotní péči mírně klesá k 20 procentům. Růst celkových výdajů na léky je přitom tažen především růstem speciální a nákladné „centrové“ léčby, která je dostupná stále více pacientům. Výzvu do dalších let bych viděl právě v přizpůsobení systému přicházející moderní terapii na vzácná onemocnění, genové terapii a dalších. Léky jsou zkrátka o něco různorodější než dříve a politika na to musí reagovat.

Jak?

Prostor je jistě v procesních náležitostech typu zkrácení procesu schvalování úhrad. Jako poněkud zkostnatělé na mě působily hloubkové revize úhrad vždy jednou za pět let. Zde si umím představit poněkud flexibilnější pojetí. Mám však za to, že na těchto oblastech se kontinuálně pracuje… Dokázal bych si představit větší množství prakticky orientovaných projektů v oblasti racionální farmakoterapie. Díky eReceptům máme včas dostatek informací k tomu, abychom dokázali automaticky odhalit řadu nesrovnalostí. Nemusí se jednat pouze o duplicitní preskripci, ale rovněž o nevhodné kombinace léčiv, zbytečné plýtvání formou předepisování „do zásoby“ a další.

Jak konkrétně byste si to představoval?

Tyto projekty není třeba realizovat formou nákladných revizí či auditů. Lze podpořit chytřejší a automatizovanější nástroje, které mohou nabídnout výrobci ambulantních nebo lékárnických informačních systémů. Co největší množství lékařů i lékárníků by mělo být například automaticky upozorněno na potenciálně nevhodnou preskripci.

Co podle vás zasluhuje revizi v oblasti léků?

Napadá mě zlepšení nastavení indikačních omezení úhrad. Pro úhradu mnoha léků musí pacient splnit několik kritérií, což lze v obecné rovině považovat za rozumný princip. Některá omezení jsou však velice komplikovaná. Nabízí se otázka, zda tato pravidla postupně nezjednodušovat, případně zda lékařům nenabídnout zjednodušený systém pro ověření, zda pacient splňuje indikační omezení.

Daniel Tácha

Ing. Patrik Cachnín vystudoval Fakultu financí a účetnictví na VŠE v Praze. Nyní působí jako analytik ve společnosti TME solutions, která realizuje datově a softwarově orientované projekty ve zdravotnictví.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here