Sehnat místo v zařízení sociální péče není snadné. Komerční pojišťovny proto přicházejí s pojištěním dlouhodobé péče. Více o něm v podcastu ZdraveZpravy.cz s výkonným ředitelem České asociace [ČAP] pojišťoven Janem Matouškem.
Sehnat lůžko v zařízení sociální péče, jako je domov pro seniory, domov se zvláštním režimem či dům s pečovatelskou službou je v Česku takřka nemožné. A na pobyt v soukromém zařízení, kde se náklady na ubytování a stravu pohybují v desítkách tisíc korun, většina lidí finance nemá a mít nebude.
„To, že si dnes lidé připlácí na tyto služby je realita. A je to realita, která je ale, si dovolím říci, jen pro ty bohatší vrstvy. Na to, aby rodina dala měsíčně dohromady částku v řádu nižších desítek tisíc korun, aby sehnala lůžko v některém soukromém zařízení, to je skutečně omezující péče jen pro ty vysokopříjmové vrstvy,“ říká v podcastu ZdraveZpravy.cz výkonný ředitel ČAP Jan Matoušek.
O něco příznivější situaci panuje u zajištění terénních sociálních služeb, kdy pečovatelka dochází k lidem s omezenou soběstačností přímo do domácnosti. I tam ale poptávka v posledních letech sílí a pečovatelky či sociální pracovnice v terénu chybí.
„Je známo, že stát tyto služby hradí špatně, a právě proto je jich nedostatek. Za 120 korun na hodinu se příliš mnoho pečovatelek do této fyzicky a psychicky náročně práce nehrne,“ tvrdí Jan Matoušek.
Peníze na sociální služby stát mít nebude
Ke zlepšení zajištění sociálních služeb ze strany státu nedojde ani v budoucnu. Spíše naopak, jak potvrzuje i Jan Matoušek.
„Stát na to mít peníze do budoucna nebude,“ říká s tím, že lidí s potřebou takové péče u nás v následujících letech jen poroste.
Podle demografických analýz se u nás v následujících patnácti letech zdvojnásobí počet osob s omezenou soběstačností. Tedy těch, jejichž zdravotní stav jim nedovolí se o sebe postarat vlastními silami a k zajištění základních potřeb potřebují asistenci druhé osoby. Za čtyřicet let už má v Česku žít takových lidí až 1,1 milionu.
„Politiky příliš neděsí, co bude za čtyřicet let, ale my víme, že ta situace není dobrá ani dnes,“ tvrdí Jan Matoušek s tím, že už dnes sociální zařízení odmítají 20 až 40 procent žadatelů o lůžko v nich.
Dopadá to tak, že ti nesoběstační, kteří tu péči potřebují zůstávají doma a stará se o ně rodina. Takzvaní neformální pečovatelé pak přestávají pracovat, aby se mohli o blízkého člena rodiny celodenně postarat.
„A to má závažné ekonomické dopady už dnes na mnoho domácností,“ podotýká Matoušek.
Pojišťovny už chystají zajištění dlouhodobé péče
I proto už na situaci reagují některé komerční pojišťovny a již v příštím roce plánují uvést na tuzemský trh zcela nový pojistný produkt. Ten by měl krýt rizika spojená s omezením osobní soběstačnosti. Zajištění sociálních služeb by se tak snad časem stalo díky tomu připojištění dostupnější pro širší veřejnost.
„Zdá se, že to kolegové z pojišťoven vnímají tak, že je tady široký prostor pro masový retailový produkt, který nejen pomůže konkrétním klientům, ale pomůže i zdravotnímu a sociálnímu systému, protože do něj přivede nové peníze,“ vysvětluje Jan Matoušek v podcastu ZdraveZpravy.cz.
Pojišťovny podle něj lidem nabídnou u pojištění dlouhodobé péče krytí rizik v několika formách. Půjde o měsíční výplatu pojistného plnění tak, aby si klient zaplatil pobyt v některém zařízení sociálních služeb nebo terénního pracovníka. Některé pojišťovny nabídnou i přímo zajištění lůžka nebo pečovatelky do domu. Součástí pojistného produktu má být i pomoc při vyřizování státních příspěvků, například na péči. Přičemž pojišťovna by plnila už v době, kdy by její klient ještě neměl administrativně dokončené dokumenty o uznání invalidity či přiznání některých příspěvků.
„Některé pojišťovny zvažují investovat i do výstavby domovů s pečovatelskou službou,“ přibližuje pak plány vybraných pojišťoven Jan Matoušek.
Ve věci se angažuje i ministerstvo zdravotnictví
Za zmínku stojí i to, že připojištění zdravotně sociálního pomezí chystá i Ministerstvo zdravotnictví ČR [MZ ČR], jak nedávno informoval ministr Vlastimil Válek [TOP 09].
Podle Jana Matouška stát dlouhodobě zvažuje různé scénáře, jak do zdravotnictví a sociální oblasti dostat více peněz. Dokonce podle něj uvažoval o povinném připojištění dlouhodobé péče. Nicméně si myslí, že výhoda takového pojištění ze strany privátních subjektů spočívá v jeho dobrovolnosti.
„Státní systémy mají tu nevýhodu, že se zaprvé tváří jako daň, tím pádem z nich není veřejnost nadšena,“ podotýká.
Navíc podle něj u státního systému vezme velmi dlouhý čas, než se v systému nashromáždí větší obnos peněz. Oproti tomu komerční pojišťovny plní podstatně dříve, někdy i několik měsíců od uzavření smlouvy s klientem.
„Lidé si musí zabezpečovat rizika sami, a to dobrovolnou formou. Ze strany státu je třeba motivovat klienty k tomu, aby si vytvářeli úspory na stáří,“ říká k roli státu v pojištění zdravotně sociálního pomezí.
K úspěchu, který by mělo přinést nějaké doplňování například zavedeného sociálního pojištění, se proto Jan Matoušek staví spíše skepticky.
Veronika Táchová
