K odběrům orgánů jezdily koordinátorky osobně a favoritem

0
2142
organu
Jedna z dobových fotografií převozu orgánu z dárcovské nemocnice k transplantaci do IKEM. Za pozornost stojí i mobilní telefon Dancall Logic [více v textu]. / Foto: IKEM

Odběry orgánů k transplantaci, jejich převozy k pacientům v Česku i do ciziny už třicet let zajišťují transplantační koordinátorky. V 90. letech jezdily k odběrům i osobně. Dnes patří do jejich práce i hovory s pozůstalými o darování orgánů.

Oproti 90. letům se počty transplantovaných orgánů v českých nemocnicích téměř zčtyřnásobily. To i díky práci transplantačních koordinátorek. Tuto profesi jako první v Česku založil v prosinci roku 1993 v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny [IKEM] tehdejší přednosta Transplantačního centra Štefan Vítko.

„I dnes si musíme stále připomínat, že každá úspěšná transplantace začíná na ARO dárcovské nemocnice,“ říká při příležitosti 30. výročí založení tehdy v Česku zcela nové profese transplantační koordinátor/ka Štefan Vítko.

První koordinátorkou se stala doktorka Jana Gintelová. K ní se později přidala doktorka Eva Pokorná, dnes vedoucí lékařka Oddělení odběru orgánů a transplantačních databází IKEM. Obě lékařky dokázaly již v prvním roce svého působení počet zemřelých dárců a tím i transplantací ledvin zdvojnásobit. A rychle tak i rostly počty transplantací srdce a slinivky.

Výjezdy Škodou Favorit a s šestikilovým telefonem

Jana Gintelová a Štefan Vítko později přišli s myšlenkou, aby se orgány dárců, pro které nebyl v tu dobu v České republice vhodný příjemce, nabídly do zahraničí. I tam by totiž mohly zachránit životy dalším pacientům. A výměna by byla oboustranná. Tím zahájili spolupráci s mnoha evropskými transplantačními pracovišti. Nejužší spolupráci navázali lékaři s Univerzitní klinikou Rudolfa Wirchova v Berlíně. I díky této spolupráci se jim podařilo velmi rychle rozšířit program ještě o transplantaci jater. Postupně se tak vytvářela pravidla pro odběry orgánů, navazovala spolupráce s dárcovskými nemocnicemi.

„V prvních letech jsme k odběrům jezdili služební bílou Škodou Favorit. Dokonce jsme v ní měli k ruce i v té době první asi šestikilový přenosný telefon Dancall Logic,” vzpomíná s úsměvem na první roky práce docentka Pokorná.

Každý dárce orgánů je nesmírně cenný člověk

„Zásadní je právě spolupráce s dárcovskými nemocnicemi, důvěra, opravdovost a neustálé vzdělávání a informování lékařů a sester oddělení ARO a JIP všech nemocnic,“ ale i dodává.

Se svou kolegyní doktorkou Gintelovou se ale musela rozloučit, jelikož v roce 1995 odešla do Švédska, kde se vdala. Dnes je v zemi uznávanou transplantační nefroložkou. Docenta Pokorná poté ale i tak rozšiřovala tým transplantačních koordinátorů a koordinátorek a dnes už v IKEM funguje jejich celé oddělení. Za třicet let práce transplantačních koordinátorů se práce významně změnila, především díky novým technologiím. K odběrům se již nejezdí osobně bílým favoritem.

Odběru orgánů předchází i 400 telefonních hovorů

Dnes Česko disponuje databázi čekatelů na darovaný orgán se všemi potřebnými údaji [hmotnost, krevní skupina, aj.]. A koordinátorky jsou v nepřetržitém spojení se všemi dárcovskými nemocnicemi v Česku tak, aby se odebraný orgán co nejdříve dostal k vhodnému pacientovi. I přes moderní technologie ale není práce transplantačních koordinátorů či koordinátorek snadná.

„Dnes stojí za každým jedním odběrem orgánů hodiny příprav, přibližně 400 telefonních hovorů mezi dárcovskými nemocnicemi, lékaři, sestrami, piloty letadel a dalšími lidmi. Ti všichni se na odběru, převozu nebo samotné transplantaci podílejí,” říká Eva Pokorná.

A mezi jejich práci dnes podle ní patří i hovory s pozůstalými.

„Jejich práce již není jen koordinace samotného odběru, ale i práce s pozůstalými, přičemž všichni koordinátoři mají speciální výcvik zaměřený na psychosociální podporu sekundárně zasaženým,“ potvrzuje Roman Keleman, vedoucí Oddělení odběru orgánů v IKEM.

K darování orgánů je česká společnost velmi empatická

České zákony sice předpokládají souhlas pacienta s darováním orgánů, podle Dušana Mormana z Krajské nemocnice Liberec lékaři ale berou ohled i na názor rodiny. Lékaři se i školí na komunikaci s rodinou, které je třeba sdělit špatnou zprávu a zároveň ji informovat o možnosti darování orgánů.

„Někteří jsou přístupní, někteří méně. Někteří a priori v té emoci hned odmítnou. Pokud příbuzní zásadně odmítají, tak je někdy lepší se vzdát,” popisuje zkušenosti.

V loňském roce lékaři v Česku transplantovali 867 orgánů, z toho 528 právě v pražském IKEM. Celkově tak na pražský Institut připadá 60 procent všech transplantací v zemi. K nejvíce transplantovaným orgánům patří v Česku ledviny, tu většina pacientů dostává od zemřelého dárce. Transplantují se i srdce, plíce [ve FN Motol], játra, děloha, slinivka břišní, Langerhansovy ostrůvky i tkáně a buňky.

–VRN–

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here