Celý život pečují o své postižené děti. Když zestárnou, stát je rozdělí

0
6633
pecujici
Foto: Freepik.com

Rodičů, kteří celodenně pečují o své zdravotně postižené dítě či děti, není v Česku málo. A i tito pečující stárnou a ptají se, kdo jim s péčí o děti pomůže. Chtějí ale zůstat spolu, ne se oddělit kvůli ústavní péči. Avšak stát jim tuto možnost nedá.  

I touto otázkou, zajištěním společného bydlení pro domácí pečující a jejich postižené děti v sociálním zařízení, se zabývali [24.4.] poslanci sněmovního Výboru pro sociální politiku. To z iniciativy jeho místopředsedkyně Jany Pastuchové [ANO].

„Některým těm rodičům je kolem 80 let a na tu péči doma už sami nestačí a nechtějí se s těmi dětmi rozdělit v tom smyslu, že by děti šly do ústavu a rodiče do domova pro seniory,“ upozornila na problém v oblasti podpory domácích pečujících a jejich dětí se zdravotním hendikepem poslankyně Pastuchová.

Dotaz k tomu, jaká řešení se pro tyto rodiny nabízejí, směrovala poslankyně k zástupcům Ministerstva práce a sociálních věcí ČR [MPSV]. Konkrétně, zda například chystají nebo už pilotují nějaké projekty, které by jim nabídly společné bydlení v sociálních zařízeních. V nich by mohly tyto rodiny žít pospolu tak, jak jsou zvyklé. A s možností využití některých sociálních služeb.

„Co se týče projektů, jde o věc velmi složitou na přípravu,“ zněla odpověď k poslancům od náměstkyně ministra práce a sociálních věcí Zuzany Freitas Lopesové [Piráti].

Pobytová zařízení pro pečující s postiženými dětmi chybí

Vypíchla, že k tomu je třeba vytipovat zařízení s vhodnou kapacitou a s možností stavebních úprav. To proto, aby prostory odpovídaly potřebám těchto domácností. Problém spatřuje i v tom, že si musí taková zařízení rozšířit portfolio poskytovaných, tedy registrovaných sociálních služeb.

„Jde o kombinaci služeb,“ uvedla Freitaz Lopesová.

Rovněž dodala, že nyní její resort razí cestu podpory péče v domácím prostředí. Tudíž by i tyto domácnosti, v nichž seniorní lidé pečují o své dospělé děti s vážným zdravotním hendikepem, měly využívat služeb terénní péče. A ideálně dožít v domácím prostředí.

Podle opozičního poslance Aleše Juchelky [ANO] těmto rodinám terénní služba kvůli její omezené především časové dostupnosti ale příliš nepomůže. Jejich situace totiž vyžaduje pomoc v nepřetržitém režimu.

„A pokud tam není, pak nemá taková služba pro ně smysl,“ argumentoval.

Pomáhá se chudým a nemajetným. Ne milionářům, říká domácí pečující

Podle vedoucí oddělení koncepce náhradní rodinné péče MPSV Zuzany Zárasové takové možnosti současný systém pobytových sociálních služeb ale přeci jen nabízí. Jen není v praxi obvyklý, jde o inovaci, uvedla. A to takovou, že si poskytovatel zaregistruje navíc i sociální služby pro osoby se zdravotním postižením [OZP].

„Ale je tady otázka dostupnosti, půjde jen o pár zařízení,“ podotkla v této souvislosti Zárasová.

Čímž naráží na to, že ne v každém regionu na úrovni například okresu budou kapacity v pobytovém zařízení dostupné nebo volné.

Chybí data, povolení, standardy…

Nicméně její kolegyně Freitaz Lopesová pokračovala ve výčtu překážek, proč je složité takové služby společného bydlení pro stárnoucí pečovatele a jejich děti v Česku zajistit.

„Jsme v začátcích a my potřebujeme data, abychom věděli, kolik takových rodin tady je a jak jsou rozmístěny,“ uvedla.

Sociální služby postrádají až 10 tisíc lůžek, potřeba roste

Jako snad vůbec neřešitelný problém se dá říci, že zajištění společného bydlení pro seniorní pečující s jejich dětmi, vidí poslanec Jiří Navrátil [Spolu, za KDU-ČSL]. Svým kolegům ve Výboru vyjmenoval nespočet překážek, které zavedení takové služby do praxe zabraňují. Upravit by se podle něj musely materiálně technické standardy v takových sociálních zařízeních a počty lůžek na pokojích. A problém je z jeho pohledu i v propojení sociálních služeb pro seniory a osoby se zdravotním postižením.

„Je to strašně, ale opravdu strašně těžké téma,“ shrnul výčet překážel poslanec Navrátil.

Největší problém jsou ale peníze, tvrdí poslanec Navrátil

Dále poukázal na to, že se nebudou chtít tyto rodiny přesouvat, respektive stěhovat do jiných okresů, když nebude dané zařízení dostupné přímo v jejich blízkém okolí. Z čeho to vyvozuje, už ale neuvedl.

„A to nejhorší je, jak to bude financováno,“ vyslovil další z jeho pohledu problém.

Vysvětlil, že většina těchto postižených má přiznaný příspěvek na péči v 1. nebo ve druhém stupni závislosti. To jim na úhradu pobytu a stravy, případně využívaných sociálních služeb nestačí, dodal.

Příspěvek na péči lidem otevírá dveře do sociálních zařízení

Poslankyně Pastuchová reagovala, že je to právě věcí MPSV, aby se zaměřilo na řešení takové sociální podpory, po které je poptávka. A sociální zařízení motivovalo k vytvoření takových kapacit. Například finanční podporou a navázalo spolupráci s kraji, které znají potřeby na svém území.

Poslanci Výboru se tak závěrem v tématu společného bydlení shodli, aby MPSV do listopadu připravilo návrh řešení na zavedení těchto pobytových služeb.

„Jde o svobodné rozhodnutí, zda do toho ty rodiny půjdou, nebo ne. Ale to řešení tady musíme nabídnout,“ uzavřel diskuzi poslanec Juchelka.

Veronika Táchová

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here