O své blízké s omezenou soběstačností se stará v Česku asi 800 000 lidí a stále jich přibývá. To v důsledku chybějících terénních sociálně zdravotních služeb, míst v pobytových zařízeních, a hlavně přibývajícího počtu seniorů.
Těch je nyní v Česku podle statistiky České správy sociálního zabezpečení [ČSSZ] 2,34 milionu. K tomu u nás žije bezmála 417 tisíc lidí s invalidním důchodem. I z nich velká část potřebuje pomoc se základní sebeobsluhou, kterou jim často zajišťuje jejich rodina, takzvaní neformálně pečující.
„Péče o druhé je časově, fyzicky i psychicky velmi náročná a často radikálně omezuje pracovní možnosti. Krátíte úvazky nebo práci opouštíte úplně, což má dopad na příjmy celé rodiny,“ uvádí k neformální péči nejčastěji o své příbuzné manažerka projektu Neviditelní Jana Pikardová.
Pomáhá se chudým a nemajetným. Ne milionářům, říká domácí pečující
Odkazuje přitom na čerstvou analýzu Centra ekonomických a tržních analýz [CETA] vyhotovenou právě pro projekt Neviditelní. Podle výsledků analýzy u nás o své blízké takzvaně neformálně, tedy bez legitimního pracovního úvazku, pečuje kolem 800 tisíc lidí. To znamená, že nemají zajištěný stabilní příjem, neodvádí pojistné odvody a ani třeba nečerpají dovolenou. Což způsobuje finanční potíže především těmto pečujícím a nemalé finanční ztráty to přináší i státnímu rozpočtu.
„Neformálně pečující suplují roli státu, platí za to vysokou daň, přesto nemají dostatečnou podporu,“ říká Pikardová.
Lidem se zdravotním postižením chybí finance i dostupná péče
Zmíněná analýza vyčíslila roční ztrátu na příjmu u těchto neformálně pečujících v průměru na 278 000 korun. Stát zároveň přichází za každého pečujícího o příjmy z daní a pojistných odvodů ve výši 271 000 korun ročně, vyplývá z analýzy CETA.
Stát se o více než 3 miliony seniorů jen těžko postará
A na lepší zítřky se v oblasti neformální péče rozhodně neblýská. Průzkum totiž dále ukázal, že 77 procent lidí počítá s tím, že se budou o své blízké starat, případně se o ně již starají. To neznamená nic jiného, než že omezí nebo ukončí své pracovní úvazky a zůstanou doma, aby se postarali o některého z členů své rodiny, kteří se o sebe s ohledem na vysoký věk a zdravotní stav už nedokáží postarat sami.
Průzkum na druhou stranu ale i ukázal, že jen 21 procent lidí očekává, že se o ně partner nebo děti postarají sami. Čtvrtina z dotazovaných pak věří a spoléhá na pomoc blízké rodiny a najatých služeb, například terénních poskytovaných přímo doma, současně.
Kdo je zodpovědný za péči o své blízké
Nárůst počtu seniorů, ale i mladších lidí se závislostí na pomoci druhých otevírá otázku, kdo je vlastně zodpovědný za zajištění péče o své blízké, svoji rodinu. Na ni se zaměřil další z průzkumů. Tentokrát provedený agenturou Ipsos rovněž pro projekt Neviditelní. Jeho výsledky ukázaly, že podle 31 procenta Čechů nese hlavní odpovědnost za péči o nesoběstačné osoby, zejména seniory, stát. Dalších 42 procent v dotazování uvedlo, že by se odpovědnost za zajištění péče měla rozmělnit mezi stát, neziskové organizace a rodiny potřebných.
„Doporučení na změnu se týkají samotných pečujících, státu, ale i soukromého sektoru. A to hlavně v oblasti flexibility pracovních úvazků, klouzavé pracovní doby a podobně, které by pečujícím umožnily zmírnit ekonomické i psychické dopady neformální péče,“ nabízí řešení výkonný ředitel CETA Aleš Rod.
Ten upozornil i na dnes známou věc. A sice, že v následujících letech rychle přibyde lidí v seniorním věku s potřebou zajištění péče. Odkazuje na data Ministerstva práce a sociálních věcí [MPSV]. Podle nich se u nás do roku 2050 až zdvojnásobí počet lidí starších 75 let. Což by pro systém sociální a zdravotní péče nebyl až takový problém, pokud by se o sebe dokázali tito lidé sami postarat. Jako je tomu například v Japonsku nebo Singapuru, kde se lidé dožívají velmi vysokého věku ve zdraví, to je bez nutnosti pomoci druhých.
V Singapuru jsou i staří lidé zdraví, dodržují totiž pravidla
Nicméně v Česku tomu je právě naopak. Až třetina ze skupiny osob ve věku 75 a více let bude v tak špatném zdravotním stavu, že se o sebe sami nepostarají. A stanou se závislými na pomoci své rodiny nebo státem dotovaných služeb.
„Počet seniorů u nás bude nadále růst. Ze současných přibližně 2,3 milionu se může jejich počet do roku 2050 zvýšit až na 3,3 milionu,“ upozornil na demografický trend Rod.
–ČTK/VRN–
