Každý, kdo se v ČR necítí dobře, si může kdykoliv zajít k lékaři, kterého si sám vybere, a ten ho ošetří. A to může dělat každý den až do konce svého života. Návštěvy má hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Takto nastavený systém je ale podle lékařů neudržitelný. A problémů má české zdravotnictví mnohem více. 

Zajistit dostupnou zdravotní péči rostoucímu počtu stárnoucí populace může podle odborníků jen reforma ambulantní péče a další změny v systému českého zdravotnictví.

„Primární péče je základ. Sekundární a terciální sféra ji má jednoznačně podporovat,“ uvedl na 2. pracovní konferenci Udržitelnost financování zdravotní péče / Dostupnost a financování ambulantní péče předseda Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP Svatopluk Býma.

Pacienti cestovatelé zatěžují české zdravotnictví

Praktičtí lékaři i ambulantní specialisté se dále shodli na tom, že problém ve zdravotnictví jsou i takzvaní věční pacienti – cestovatelé.

„Pět procent pacientů jsou cestovatelé po zdravotnických zařízení a my o nich víme. A dvanáct kontaktů s lékařem za rok je mnoho. Někde je chyba a my ji musíme najít,“ uvedl Svatopluk Býma.

Další problém, se kterým se české zdravotnictví potýká jsou nemocnice. Těch je u nás podle některých lékařů zbytečně moc. Což si troufne otevřeně říci málokterý z politiků.

„A to je ten vysavač. Lidé se lifrují do nemocnic a nemocnice pacienta pak posílá zpět k praktikovi,“ vysvětlil Svatopluk Býma.

Uvedl i příklad z praxe, kdy se kvůli jedné mastičce za 50 korun musí vyjádřit i několik lékařů.

„A to má ta mastička jediný vedlejší účinek, kterým je svědění,“ upřesnil.

Rizika udržitelnosti zdravotní péče

Praktičtí lékaři a ambulantní specialisté se dále shodli i na dalších rizicích ohrožujících české zdravotnictví. Tím prvním jsou nízké výdaje na zdravotnictví ze státního rozpočtu, nízká finanční spoluúčast ze stran pacientů, nízké odvody státu za takzvané státní pojištěnce, stárnoucí populace a přetrvávající vysoké počty návštěv pacientů u lékaře.

„My jsme neuvěřitelná země. Nikdo nemá tak nízký podíl spoluúčasti na zdravotní péči jako my. Ani Litva, ani Lotyšsko, které v EU také jsou,“ řekl na konferenci provozní ředitel soukromé kliniky Oldřich Šubrt.

Zdůraznil, že výdaje na zdravotnictví tvoří v ČR 7,2 % hrubého domácího produktu [HDP], zatímco průměr zemí Evropské unie je 9,8 %. České zdravotnictví podle něj navíc trpí vysokým podílem veřejného financování [82 %], když průměr v Evropské unii je 79,3 %.

„I přesto jsou u nás zdravotní služby na vysoké úrovni a obecně výborně dostupné,“ dodal Oldřich Šubrt.

To však nemusí trvat dlouho. Jako signál budoucích problémů Oldřich Šubrt uvedl, že i když je dnes pacientům zaručeno všeobecné pokrytí zdravotní péče z veřejného zdravotního pojištění, již dnes se v něm najdou výjimky.

Navýšení plateb za státní pojištěnce

Příspěvek na veřejné zdravotní pojištění za státního pojištěnce je stanoven zákonem. V roce 2018 činil 1 018 Kč měsíčně. Částka odváděná za státní pojištěnce do systému zdravotnictví je podstatně nižší než průměrné pojistné odváděné z platů a mezd. To podle lékařů znamená, že v případě ekonomických problémů a nárůstu nezaměstnanosti nebude postačovat k vyrovnání ztrát z příjmů pojistného. Avšak nejenom v případě ekonomických problémů. Roli hraje i stárnutí populace.

„Stárnutí obyvatelstva bude zvyšovat tlak na veřejné výdaje i na dlouhodobé plánování pracovní síly. A náš stát je v případě poskytované zdravotní péče velmi štědrý. Na druhé straně za šest milionu lidí ale zároveň platí zdravotní pojištění tou nejnižší sazbou,“ upozornil Oldřich Šubrt.

Nutnost navýšiit platby za státní pojištěnce si přitom uvědomuje i Ministerstvo zdravotnictví ČR. Ministr Adam Vojtěch v této souvislosti pro Zdravezpravy.cz v minulosti uvedl, že spolu s ministryní financí Alenou Schillerová pracují na nastavení modelu, jak zvednout platby státu za státní pojištěnce. Zvýšení odvodů za státní pojištěnce je podle vyjádření ministra nutné.

V případě úhrad pojistného za státní pojištěnce stát hradí příspěvky na veřejné zdravotní pojištění za většinu Čechů. Jde téměř o cca 5,7 milionu osob. Tyto skupiny, které se souhrnně označují jako státní pojištěnci, zahrnují 17 kategorií. Jsou mezi nimi děti absolvující povinnou školní docházku, studující osoby do 26 let, důchodci, osoby pobírajících mateřské nebo rodičovské příspěvky i nezaměstnaní, osoby ve výkonu trestu odnětí svobody, žadatelé o azyl a další. A právě tyto skupiny spotřebují většinu nákladů na zdravotní péči.

České zdravotnictví a změny v primární péči

„Debata o reformě primární péče mi přijde jako debata, zdali u nás má také platit gravitační zákon,“ uvedl na konferenci předseda Svazu praktických lékařů ČR Petr Šonka.

Podle něj se má většina kontaktů se zdravotním systémem uskutečnit co nejblíže místu, kde pacient trvale žije. Praktický lékař má být jakýmsi průvodcem zdravotním systémem pro pacienta. Jde o lékaře prvního kontaktu. K tomu je ale nezbytně nutné umožnit praktickým lékařům, aby mohli dělat to, co umí. To znamená rozšířit jim kompetence. Což by podle Petra Šonky mohlo částečně zabránit i odchodům lékařů s atestací všeobecného lékařství do zahraničí, kde mají vyšší mzdové ohodnocení.

„Musíme umožnit praktikům, aby se mohli věnovat i jiným výkonům, když na ně mají kvalifikaci. To je například léčba bolesti, ultrazvuková vyšetření a jiné,“ upřesnil Petr Šonka.

V této souvislosti ale i dodal, že v poslední době došlo k významnému posunu. Zatímco například v roce 2007 mohli praktici ve svých ordinacích vykonávat čtyři až pět hrazených výkonů, dnes jich je 20 až 30.

Sdružená praxe není špatný nápad

Určitým řešením by podle něj mohla být do budoucna i takzvaná sdružená praxe. Ta je v současné době trendem v poskytování ambulantní péče především v západních zemích. Jde o týmovou práci, kdy spolupracují praktičtí lékaři, ambulantní specialisté i terénní zdravotní sestry. Sdružená praxe se tak dotýká i sociální sféry.

„Sdružená praxe může fungovat tam, kde to dává smysl. Nikdo ale ještě moc neví, jak tomu dát reálný rámec a princip úhrady. Zároveň musí být dobrovolná a nabíhat postupně,“ upozornil Petr Šonka.

Praktičtí lékaři dále upozornili i na některá přetrvávající omezení v předepisování léků jejich pacientům.

„Největší havárie jsou preskripční omezení,“ uvedl v této souvislosti Svatopluk Býma.

S tím ale nesouhlasil předseda Sdružení ambulantních specialistů ČR Zorjan Jojko. Ten argumentoval tím, že z uvolnění preskripce mají oprávněné obavy především zdravotní pojišťovny, kterým by tak strmě stouply náklady.

„Pokud mají všichni indikovaný lék, k nárůstu nemůže dojít. Máme tu jasnou podléčenost,“ bránil svá slova Svatopluk Býma.

Rozvrácená pediatrie

I přes všechny potíže by podle praktických lékařů mělo v budoucnu dojít k postupnému nárůstu počtu praktiků u nás.

„O všeobecné lékařství je mezi mediky zájem. Do budoucna jsem spíše optimista. V současné době pro ně není dostatek rezidenčních míst,“ uvedl Petr Šonka.

Naopak jeho kolegyně, předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost ČR Ilona Hülleová, optimistická není. U dětských praktických lékařů příliš nadějí na zlepšení nevidí.

„Nemohu být optimistická. Pediatři stárnou a je ohrožena dostupnost lékařské péče o děti a dorost už dnes, především na vesnicích a ve vzdálenějších regionech. Lidé musí s dětmi k lékaři dojíždět větší vzdálenosti a hrozí, že se nebudou dostavovat k prohlídkám,“ řekla.

Zároveň varovala před tím, aby se o dětské pacienty starali jiní než dětští lékaři.

„V jiných zemích, kde nemají zajištěnou dětskou péči, je jasně zřetelné, že mají vyšší míru jejich hospitalizací i další problémy,“ argumentovala.

Pediatři odcházejí do penze

Fakt je, že v období mezi roky 2010 až 2017 docházelo k trvalému úbytku úvazků u praktiků pro děti a dorost. Současně jde i o obor s nejstarším věkovým průměrem lékařů. Ten je dnes 60 let.

„Dříve jsme byli rádi za každého nového pacienta a dnes se to obrací. Jsme přetížení. Ve spolupráci se zdravotními pojišťovnami se snažíme vykrýt oblasti, kde dětští praktici chybí vůbec nejvíce,“ uvedla Ilona Hülleová.

Do budoucna je tak podle ní velice pravděpodobné, že nebude splněna dostupnost primární péče pro děti a dorost. A to do 35 minut bez specifikace užití dopravního prostředku od místa bydliště.

„Třetina dětských lékařů plánuje ukončit svou praxi v horizontu pěti let,“ řekla Ilona Hülleová.

V praxi to znamená, že v horizontu pěti let odejde do penze zhruba 700 dětských lékařů. Svá slova doložila i čísly, která Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost získalo šetřením mezi pediatry. V něm na otázku, zda má lékař náhradu za svojí praxi, odpověděly dvě třetiny dotazovaných, že nemají. Nástup za svojí praxi má pak pouze jedna třetina z odcházejících pediatrů, a to buď z rodiny, nebo spolupracujícího lékaře. Výsledky průzkumu mezi pediatry dále potvrzují, že už dnes nejsou v některých regionech volné kapacity.

„21 procent dětských lékařů už nemá kapacitu. A více jak 50 procent ani nechtělo odpovídat na otázku, je to ožehavé téma. Odhadujeme, že zhruba 42 procent nemá kapacity. Některé regiony jsou zkrátka bez dětského lékaře,“ vysvětlila Ilona Hülleová.

Mezi regiony, ve kterých je velice těžké praktického lékaře pro děti a dorost sehnat, patří například Královéhradecký kraj.

Ministerstvo bez koncepce

Ilona Hülleová dodala, že současný neutěšený stav je teprve začátek velmi neutěšeného stavu, jenž přijde.

„A pokud se odcházející lékaře nepodaří nahradit, nastane velký problém. Zvlášť, když zlepšení stavu brání i legislativa i ekonomika. Například výše úhrad za péči,“ upřesnila.

Dále zdůraznila to, že zájem o dětskou pediatrii je v posledních letech nízký. Na čemž podle ní nese vinu i zrušení oboru v roce 2017. Tehdy byl zrušen obor praktické lékařství pro děti a dorost a nahrazen byl společným oborem pediatrie jak pro nemocnice, tak praxi.

„Rezidenční místa nejsou obsazená a jsou opakovaně vypisovaná. Ministerstvo přitom nemá zpracovanou vůbec žádnou koncepci na dětskou pediatrii,“ uzavřela Ilona Hülleová.

–VRN–

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here