Počty pacientů vyšetřených na psychiatrických odděleních rostou. Pomoc vyhledají častěji ženy než muži. Jejich podíl na vyšetřeních se pohybuje kolem 60 %. Ještě vyšší zastoupení pak mají u depresivních poruch.
Podle dat z Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR za rok 2017 [ÚZIS] byly nejčastějšími příčinami vyšetření na psychiatrických odděleních stejně jako v předchozích letech neurotické poruchy [46 %]. Dále pak afektivní poruchy [20 %] a organické duševní poruchy [13 %]. Také schizofrenie [10 %] a poruchy vyvolané návykovými látkami [8 %].
Oproti předchozímu roku došlo u většiny diagnóz k mírnému nárůstu počtu pacientů. A to především u sexuálních poruch a deviací [+31 %]. U vývojových poruch v dětství a adolescenci o devět procent a sexuálních disfunkcí o taktéž devět procent. Pokles počtu pacientů byl zaznamenán u poruch osobnosti a to zhruba o čtyři procenta.
Z porovnání počtu pacientů dle údajů ÚZIS vyplývá, že mnohem častěji se s psychickými nemocemi potýkají ženy. Zejména pak s afektivními poruchami [poruchy nálad, deprese], neurotickými poruchami [úzkost, strach] a organickými duševními poruchami [demence].
Ženy navštíví psychiatrii častěji než muži
Z dostupných dat se tak může zdát, že ženy jsou z hlediska emočního labilnější než muži. Zhruba dvakrát více žen je na psychiatrických odděleních totiž vyšetřováno na afektivní poruchu, často na depresi. Pravda ale také je, že ženy více než muži volí léčbu deprese.
„Dle našich zkušeností z Ambulance pro poruchy paměti vyplývá, že muž, daleko více než žena, chápe léčbu deprese jako své vlastní selhávání, nikoliv jako nemoc, jako projev nemužné slabosti, kterou se mu nepodařilo vůlí ovlivnit, a tudíž nevidí důvod vyhledat lékařskou pomoc a začít léčbu deprese,“ říká psychiatrička Tamara Tošnerová.
Podle jejích slov, ženy naopak o svých potížích více hovoří a ochotně vyhledávají i profesionální podporu. Muži ale, bez vyhledání pomoci ve starším věku, častěji umírají sebevraždou. Další rozdíl mezi pohlavími u depresí jsou u žen stížnosti na poruchy chuti k jídlu, u mužů se jedná spíše o agitovanost [hyperaktivita].
Lidé ve městě patří k ohroženějším
V šetření o zdravotním stavu české populace [Duševní zdraví v roce 2002, ÚZIS 2003] se ukázalo, že osoby žijící ve městech trpí emoční poruchou 1,5x častěji než venkované. Nejnižší výskyt emočních poruch potvrdil průzkum u osob žijících v manželství či v nesezdaném soužití. Osoby se základním vzděláním pak trpí emoční poruchou 2x častěji než osoby s vyšším odborným a vysokoškolským vzděláním.
Nezaměstnaní muži vykazovali častěji emoční poruchu než muži zaměstnaní. Podle ředitele Národního ústavu duševního zdraví [NUDZ] profesora Cyrila Höschla je v případě deprese nutné rozlišovat, co je deprese a co syndrom vyhoření.
„Syndrom vyhoření je velice často nesprávně vnímán jako deprese. Syndrom vyhoření ale není psychiatrická diagnóza. Je to stav, situace, která často souvisí s tlakem na vyšší výkon. Mnohdy bez pochvaly či náležitého ohodnocení,” vysvětluje.
To potvrzuje i ředitel pojišťovny Simplea Martin Švec a překvapivě i u mladých lidí.
„Je vidět, že se mladí lidé až příliš často potýkají s mnoha poruchami imunity nebo duševními poruchami. Těch je poslední dobou relativně hodně,” říká.
Podle něj je častou diagnózou u těchto klientů deprese a úzkost.
„Kromě těch posttraumatických jsou to především problémy plynoucí z pracovního tlaku, který je v dnešní době prostě velký,” upřesňuje.
Dodává, že při sjednávání pojistné smlouvy se často přijde na to, že mnoho lidí trpí depresemi i bez zjevné příčiny. Tam je to dle jeho slov s pojištěním horší. Zvlášť, když se jedná o dlouhodobé deprese.
Podle průzkumu dále platí, že ženy celkově vykazovaly stejně jako v předchozích šetření vyšší výskyt emočních poruch než muži. A to ve všech věkových kategoriích. Ve věkových skupinách 45 až 65 je u obou pohlaví stagnace. Nejvyšší podíl osob s emoční poruchou je u osob starších 75 let.
Antidepresiva pomáhají, ale opatrně s nimi
V současné době předepisovaná antidepresiva mají podle odborníků minimálně vedlejších účinků a jejich dávkování není složité. Nutno ale podotknout, že jejich účinek nastupuje od nasazení až po nejméně 14 dnech. Podle odborníků jsou antidepresiva v součinnosti s psychoterapií účinná. To však jen za předpokladu pravidelného a dlouhodobějšího podávání.
To se promítá i do nárůstu jejich spotřeby. Což potvrzuje i statistika Svazu zdravotních pojišťoven ČR [SZP ČR], podle které Češi berou třikrát více antidepresiv než před sedmi lety. Loni tak celkový objem obvyklých denních dávek činil 242 milionů. To odpovídá více než 600 tisícům pacientům léčených po celý rok. Pro srovnání v roce 2012 byl počet dávek méně než třetinový [73 milionů], což by odpovídalo necelým dvěma stům tisíců pacientů.
„Na rozdíl od jiných nemocí souvisejících s mozkem, u depresí jde indikace napříč věkovými skupinami. Svou roli hraje rostoucí stres a tlak, ale také postupná destigmatizace psychických onemocnění. Lidé se zkrátka už nestydí dojít k psychiatrovi, případně za léčbu deprese,“ vysvětluje Ladislav Friedrich, prezident SZP ČR.
Podstatné je podle jeho slov i to, že moderní léky na depresi již nemají takové dopady na schopnost pracovat a normálně fungovat.
„Při pohledu na vývoj ve státech západního světa, zejména USA, lze nejspíš očekávat, že se růst braní antidepresiv nezastaví. Je ale na místě varování: stále jsou to léky se všemi souvisejícími dopady. Rozhodně ne pilulky instantního štěstí, které vyřeší problémy, jež často stres vyvolaly,“ tvrdí.
Deprese je nemoc léčitelná, když se o ní ví
S problematikou příznaků deprese se setkává nejen lékař v každém oboru, ale i nelékařský personál a nezdravotníci. Podle odborníků je podstatné, aby věnovali tomuto onemocnění lidé pozornost. Rozpoznali ho a doporučili návštěvu alespoň praktického lékaře nebo specialisty – psychiatra.
„Nejdražší se stává nemoc neléčená. Deprese je léčitelná nemoc a je ovlivnitelná, ovšem když je rozpoznaná,“ upozorňuje Tamara Tošnerová.
Vysvětluje, že pacient se středně těžkou a těžkou depresí patří spíše do péče psychiatra. S mírnou až středně těžkou depresí do péče praktického lékaře či specialisty jiného oboru.
S depresí se přitom často potýkají i lidé pobývající v zařízeních sociální péče, jako jsou domovy pro seniory, domy s pečovatelskou službou, Alzheimer centra a podobně. V praxi to vede k tomu, že tito lidé nechtějí spolupracovat s personálem zařízení, nezapojují se do aktivit, mají problémy se spánkem, se stravou, nechtějí vstávat z postele, oblékat se.
„V postojích zaměstnanců a někdy i profesionálů se může odrážet negativní stereotyp, že ke staršímu věku deprese patří,“ upřesňuje Tamara Tošnerová.
Zároveň upozorňuje, že deprese ale není „normální“ projev stáří, vždy se jedná o patologii. Deprese zároveň vede k sebevražedným pokusům. To více u žen, ale i k dokonaným sebevraždám, především u stárnoucích a starších mužů. Jedná se o celosvětový jev.
–VRN–
[…] rok podle ní vzrostla spotřeba antidepresiv přibližně o pět procent. V posledních dvou letech, tedy v roce 2021 a 2022, ale nárůst […]